na Blog.cz

Ahoj, ahoj, ahoj, takže jsem vlastně zpět.

Konečně jsem slíbenou práci na tom webu dokončila a konečně kamarádka přijela zpět z Německa, takže já se můžu znovu věnovat svému mateřskému blogu.

Vlastně jsem chtěla říct, co jsem včera dělala.

Takže - světe, div se - setkala jsem se s kamarádkou, která mě požádala, abych spravovala ten web, další adminkou z webu a několika nenormálními holkami, které vlastně nejsou vůbec obyčejné. Byla jsem totiž na srazu Czech Directioners!

Ano, jsem nejhorší.

Takže, nestíhám ze dvou důvodů - prvním je škola a druhým je to, že jsem se rozhodla pomoct kamarádce s jejím webem, který je opravdu oblíbený, jen dneska to navštívilo 2771 lidí a 68 z nich je stále online. Maily tam chodí pořát, takže dneska jsem se snažila poprat s 50 povídkami, které jsem měla přidat a přidala jsem jich asi 20. Ha. No a škola? Teď jsem se pokusila opsat 12 stránek literatury a stále mi jich 6 zbývá. Omlouvám se, pane profesore.

A vám? Vám se teď začnu omlouvat za jediné - tento týden asi nečekejte žádný článek, ten web opravdu vyžaduje hodně pozornosti a trpělivost. Také proto se ozývám ve třičtvrtě na jedenáct.

Navíc - už jsem říkala, že zítra mi jde o rupnutí z chemie a já se na to nenaučila? Asi mě lampička uvidí až do dvanácti. Děkuju za pochopení.

Loučí se vaše milovaná, neschopná, líná, uřvaná a navíc již 16 letá Barunie.

PS: Ano, včera mi bylo vytoužených 16 let! :D Já na to ve spěchu zapomněla! :D

Tak je to tady. Zase jsem rozepsala novou povídku. Tentokrát z pohledu kluka - Nialla.

Za obrázek vděčím té nejlepší Andy Ryan, kterou si můžu přát. :))

Říká se, že kluci na bývalé holky dokážou házet jen špínu. Ano, asi je to pravda. Jenže… co když existuje kluk, který měl prakticky jen jednu holku? Ano, zní to divně, když vezmete, že tomu klukovi je osmnáct a je členem jedné z nejznámějších skupin na světě.

Něco se mi odrazilo od hlavy.

Článek naprosto o ničem, jen potřebuju mít ten pocit, že blog totálně nezanedbávám.

Jak jen začít?

Za mnou sedí sestřenka se sestrou, které se něčemu smějí. Hahaha.

Jo, chtěla jsem se zeptat, kterou povídku byste chtěli teď. Netuším, mám chuť něco napsat,... ale nějak netuším co. A navíc - mám začátek jedné povídky zase o One Direction - ich forma Nialla, název Crossroad of insecure. Co vy na to?

Také připravuji shrnutí ještě nepřečtené Chatrče od Williama Paula Younga a jestli se mi to povede i Hunger Games od Suzanne Collinsové nebo Eragona od Christophera Paoliniho. Mám velké plány.

A když už jsme u Eragona - Willinda zrovna udělala soutěž o Inheritance. Zkouším své štěstí - chci tu zelenou knížku :D Kdyby to šlo, třeba bych ji věnovala té kráá...sce, co si říká mé dvojče. :D

Mimochodem, už jsem říkala, že mám novou fotku? Vážně se mi líbí a vděčím za ní sestřence. Fotka pod perexem ;)

Jak jen začít?

Tenhle týden byl skvělý! Vážně!

Začneme minulou sobotu, kdy jsem navštívila divadlo Hybernia a shlédla povedenou inscenaci Quasimoda.

Nejdřív asi jen tak okrajově - opravdu mě překvapilo, že Hybernie je tak velká. Opravdu, bylo tam šíleně míst k sezení + balkóny. A většina míst byla obsazená, i když bylo slunečné odpoledne. Divadlo totiž začínalo okolo dvou hodin. Promiňte, nepamatuji si to přesně.