BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


11.Kapitola-Ty žárlíš?

24. prosince 2010 v 0:20 | Barunie |  Hollywoodský sen
hollywood
áá :D jsem tu brzy ráno :D fajn  Veselé Vánoce a užijte si prázdniny děcka :)
Kapitola jedenáctá-Ty žárlíš?

Normálně jsem šla. Světle růžový top mi vlál v lehkém větříku, džínové kalhoty sahající ke kolenům a šedé conversky.
Zahnula jsem za roh a následovala Jakea k ateliérům.


"Scénáristko! Zahneme do parku, tam chvíli počkáme a půjdeme k tobě!"
"Fajn, jak blízko je ten park?" křičela jsem za běhu, ale jen co jsme zahnuli, objevil se malý parčík, jedna lavička byla přesně pod světlem, ale druhá a přitažlivější při útěku, byla schovaná pod stromem. Sedli si a chvíli koukali do blba.
"Bál ses? Při Saw 3D?" zeptala jsem se najednou
"Trochu. Hlavně to bylo nechutný!" upřímně řekl Jake
"Máš rád Penny?" zeptala jsem se se žárlivostí v hlase. Představa Jakea a Penny spolu…bylo zkrátka divné. Ne že bych Penny neměla ráda. To mám, ale ona s Jakem? Směšné!
"Mám ji rád jako kamarádku. A co ty? Máš ráda Ryana?"
"Mám, ale taky jako kamaráda. On miluje Michelle!"
"To máš pravdu!" usmál se na mě, "A máš tady někoho, na kom ti hodně záleží?"
"Mám!" řekla jsem, on asi naštvaně vstal a vytáhl iPhone. Něco dlouze klikal a pak prostě řekl "Ostatní už tam jsou. Půjdeme, ne?" měl hodně naštvaný tón. Arogance!
"Hele co se stalo? Jednou jsi jako sluníčko a podruhé vypadáš, jako kdybys byl sopka před výbuchem!"
"Nechci se o tom bavit! Pojď už!" vzal mě drsně za ruku.
"Takhle se nemůžeš chovat! Pochop, že jsou i jiní lidé než ty!"
"Třeba ten tvůj?" otázal se tak děsivým tónem, že jsem se lekla.
"Jakýže můj?" vykulila jsem oči. Co to mluví za bláboly?
"Tvůj kluk, ten na kterým ti tak moc záleží!"
"Ty žárlíš?" nedokázala jsem to pochopit.
"Ne! Jen nedokážu pochopit, kde jsi ho sehnala, když nikam nechodíš!"
"Cože? Já nikoho nemám. Neřekla jsem, který z kluků od Disney to je!" zapírala jsem. Teda ne že bych někoho měla, ale nechtěla jsem, aby věděl, že to je on! Asi pochopil, že ze mě pravdu nedostane a šli jsme pomalu k mému bytu. Zůstali jsme na neutrální nemluvnosti. Kdybychom promluvili, asi bychom se hádali nebo se smáli jako blázni. Ta druhá možnost by byla lepší, ale nechtěla jsem nic zkazit.
"Už jsme si říkali, kde jste byli!" uvítala nás Iva. V bytě bylo rušno. Všichni se smáli. Nebyla to ten slušňácký večer s Violett. Kdosi přinesl i nějaký pití. To mi nepřipadalo správné.
"Jak to, že jste začali beze mě?" zakřičel Jake a vytrhnul do víru "houseparty".
"Nepřišel jsi včas!" odvětil Moises. Momentálně měl moc práce s Patricií, která chtěla Jamesona lít rovnou do pusy z lahve. Patricia ležela na jídelním stole. Smála se jak blázen. Ostatní na tom nebyli o moc líp.
"Michelle, mě je to nepříjemný!" pošeptala jsem sestře.
"Neboj! Nic se nestane, jen kluci dneska budou spát u nás!" oznámila mi k mému velkému údivu.
"A kde?" zeptala jsem se
"V postelích!" vyprskla
"Co jsi pila? Vodku, Jamesona??" kárala jsem ji. Při prvním jmenovaném zakývala hlavou. Ach jo. Vyhnat je nemůžu. Ale bolela mě hlava, škrábance (ano ani po noci se nezahojili!) a byla jsem vyčerpaná. Vešla jsem do pokoje a lehla si do postele. Jen jsem přemýšlela o scéně s Jakem. Další ach jo! Asi po čtvrt hodině někdo vešel do dveří. Asi si mě nevšiml a začal se svlékat do trenek (!). Lehl si a já se potichu otočila. Otočil hlavou a málem leknutím nadskočil!
"Ahoj Jakeu, vítej v mé posteli!" zasmála jsem se.
"Máš ji měkkou!"
"Díky. Víš co je zvláštní?" zeptala jsem se ho. Zakroutil hlavou.
"Že nějakou náhodou narazíš zrovna na moje dveře."
"Vadím ti?" zadíval se na mě tím svým kukučem. I ve tmě jsem ho pořádně viděla!
"Ne, nevím, určitě ne! Ale předtím jsi začal vyvádět! Nepochopila jsem proč!"
"Snažil jsem se ti vysvětlit, že se mi můžeš kdykoli svěřit!" usmál se na mě
"Ten pohled Maxe Russoa nezabere!" usmála jsem se já, úsměvem Báry Prchalové.
"Já myslím, že by mohl!"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 AndyCullen AndyCullen | Web | 24. prosince 2010 v 11:53 | Reagovat

Pěkná kapitola prej: Ahoj Jakeu, vítej v mé posteli :D bože! Zabila!!! :D :D :D skvělá kapitola zasmála jsem se a helemese jak se začíná prjevovat žírlivost, to je dobřeee:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama