BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


22.Kapitola-Zmrzlina a hudební sál

27. prosince 2010 v 13:32 | Barunie |  Hollywoodský sen

hollywood

Tadáááá! :D nová kapitola!! :D

Kapitola dvacátá druhá-Zmrzlina a hudební sál

Banda došla na roh do zmrzlinárny, kam většinou chodila.
"Jakou chceš?" zeptal se Cole Michelle
"Já nevím, vanilkovou a zelené jablko?" řekla a Cole koupil jeden velký kbelík s vanilkovou, jablečnou a příchutí cookies.

Znáte to ne? Jsou tam kousky čokolády a někdy i sušenky a zmrzlina je vanilková. Tu má Dylan i Cole nejraději!

Michelle i Cole si vzali lžičky a jali se ujídat.
"Hele jakou má nejraději zmrzlinu tvá sestra?" zakřičel Dylan na Míšu
"Mám pocit, že borůvkovou, vanilkovou, pistáciovou…něco mezitím!" odpověděla mu.
"Fajn, takže borůvkovou, vanilkovou, pistáciovou a čokoládovou do velkého kyblíku, prosím. Ivo, jakou zmrzlinu máš ráda?" objednal Dylan.
"Vanilka, jahoda!" usmála se na něj Iva. Jasně-objednal velký kyblík vanilkové, jahodové a cookies!

"Co myslíš, neměli jsme je nakonec vymotat?" poznamenal Cole k Míše
"No asi jo. Ale ať si vše vyjasní! Hele kdy vlastně má být ta premiéra Just do it?" zeptala se Míša
"Někdy v prostředku srpna? Tohle je Willův asi nejrychlejší film. Tedy scény bez Evanny točili dřív. Ale s tebou je to docela rychlé! Nebyla jsi někde ve filmu nebo tak?"
"Ne, jen jsme točili v dětském pořadu komparz."
"I Barbara?"
"Jo, každá jsme si vydělaly asi 28 dolarů."
"Jdeme, drbny!" zakřičeli Dylan a Iva dohromady. Jak se banda přivalila dovnitř, tak zase se odvalila.
"Musíme jim to dát! Snad se jim to nerozteče!" strachoval se Dylan.
"Neboj! Dáme si závod! Zazátkujte kbelíky, tři, dva, jedna, TEĎ!" rozhodla Penny. Všichni se rozeběhli. Michelle si pak všimla, že to Penny udělala jen proto, že uviděla nějaký velký zástup fanynek.
"Jsem první!" zakřičel Jansen. Dylan hned zamířil na písek. My tam byli pořád zaseknutí. A povídali si.
"Zmrzlina!! Jeden kbelík pro oba!" zakřičel nám Dylan do uší
"My slyšíme, Dylane!" okřikl ho Jake. Už uschnul. Já měla ve vlasech písek. Kdosi mě popadl za tílko a vyvlékl ho z kolíku. Pak jsme se s Jakem nějak vypletli. Dylan před nás postavil kbelík a podal nám lžičky.
"Jak jste věděli, že mám ráda tuhle?" zeptala jsem se
"To já!" pochlubila se Míša.
"A já to platil!" přidal svou Dylan.
"Proč jste nevzali Rocky Road?" zeptal se Jake. Rocky Road je čokoládová zmrzlina s mandlemi (popřípadě ořechy) a kousky marshmallows.
"Jo? Tak to nevím," odpověděl Moises.
"Co jste tady dělali?" zeptala se Penny
"Povídali si, sledovali Violett, jak odchází, povídali si, nadávali vám…" vyjmenovával Jake.
"Jo? Štěstí, že jsme je takhle nechali!" řekla Míša. Cole jí dal ruku okolo pasu.
"Hele a co zajít do hudebního sálu?" navrhla sestra. Hraju trochu na akustickou kytaru, kterou mi naši dali k patnáctým narozeninám. Moje sestra hraje na piáno, klavír, já se v tom nevyznám!
"Hele to je dobrý nápad!" uznal Cole. Že by?
Takže se všichni oblíkli a Michelle došla za Aarvinem. Vrátila se s klíči. Odemkla a partu o osmi lidech (ona byla devátá) vypustila dovnitř. Rychle proběhli chodbou a zamířili do velkého sálu.
"Smím si přisednout?" zeptal se Cole Michelle, která seděla u klavíru (nebo piána??)
"No proč ne?" usmála se. Dylan a Moises si vzali elektrické kytary, já akustickou, Jake si zasedl za bicí, Iva si vzala basovou kytaru, Jansen saxofon, Penny zpívala (nevěděla jsem, že umí zpívat). Nikdo neuměl na nic hrát, takže to znělo jako v díle Zacka a Codyho (ten díl jak měli kapelu a pak se pohádali, byla nějaká soutěž a víc si nepamatuju). Dokonce i od klavíru, kde by jinde byla slyšet dokonalá melodie, se ozývalo něco, co bylo jen hodně vzdálené hudbě, která by se dala poslouchat.
"Co se to tu děje?" přiběhl kdosi do sálu.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama