BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Elfí proroctví - 1. kapitola 2/2

23. února 2011 v 19:09 | Barunie |  Elfí proroctví
Tuto část psala Vea Bazisey.

Pohled Oceäne
Když jsem přišla domů, táta jako vždy nebyl k dispozici, jelikož byl ve vedlejším městě na službě. Tak jsem šla nahoru do svého pokoje a převlékla se do suchého. Mokré oblečení jsem dala sušit a podívala se z okna na protější barák, ve kterém žila má kamarádka, jediná černovláska ve městě. Měla jsem docela velký pokoj, jelikož od té doby co mi mámu zabili ti prolhaní trolové, jsem bydlela v jejich ložnici a táta se zabydlel ve své pracovně, kde dokonce i spal. Moc času si na mě nedělal, a když už ano, tak byl pořád s něčím nespokojený.
Plácla jsem sebou na svou měkkou postel s nebesy. Teprve pak mi došlo, že jsme nemuseli zmoknout, stačilo použít trochu magie, nu což, mě voda nevadila, měla jsem jí ráda. Když jsem byla malá, prý jsem dokonce vždy, když pršelo, schválně byla venku, jenom abych zmokla. Po chvíli jsem si všimla, že mi někdo hází na okno kamínky, byla to Manë. Moje kamarádka, která mi pořád vnucovala, že Lianee je prokletí. Měla jsem jí ráda, tedy až na ty její chvíle, kdy mi to pořád omílala dokola.
"Co je zase?" zakřičela jsem na ní zhora, když jsem otevřela okno. Jenže ona asi neviděla, že už jsem v okně já a hodila další kamínek, kterému jsem se jen taktak vyhnula, ještě k tomu s pomocí magie. Pověděla mi, co bylo nového, vždy to tak dělala a já jsem za to byla ráda, jelikož jsem vždy věděla, co se kde šustlo. Jakmile odešla, šla jsem si udělat jídlo, jelikož jsem docela dostala hlad. Udělala jsem si obyčejnou pizzu se šunkou, kterou jsem přímo zbožňovala. Potom jsem po sobě umyla nádobí a šla k sobě, musela jsem si uklidit šaty, které jsem při převlíkání vyhodila ven ze skříně. Na sobě jsem měla bledě modré, ano zase ta modrá jako voda. Složila jsem krásné zelené bez nějakých výšivek, potom bílé s červenými výšivkami květin, které mi darovala Lianee k narozeninám a ještě jedny šaty, ale ty jsem vůbec nenosila. Ty, které jsem měla na sobě venku ještě neuschly, tak jsem je lépe rozložila a uslyšela jsem dveře. Byl to táta, ale ani jsem ho nestačila pozdravit a už byl znovu pryč. Netrvalo moc dlouho a někdo zaklepal na dveře. Pracně jsem se zvedla, jelikož jsem se uvelebila v mém oblíbeném houpacím křesle a četla jsem si knihu, kterou jsem potřebovala, abych se zlepšila v ovládání magie. Otevřela jsem dveře a v nich stála Lianee a něco držela v ruce. Byly to šaty a prý od mého otce. To mi je nemohl dát? Vždyť tu byl.
"Na náměstí je nějaký cizinec!" řekla jsem jí hned, co jsem se dozvěděla od Manë. Podala mi šaty a tak jsem je rychle vzala a hodila do skříně v obýváku, později jsem si je plánovala vzít, ale v tu chvíli na ně nebyl čas, sice byly nádherné, takové lehce červené s hnědými a zelenými výšivkami. Sice nebyl doma, ale pořád věděl, co se mi líbilo a co ne. Alespoň mi něco dal, po té době, co jsme se spolu neviděli je i malý dárek náznakem něčeho milého. Potom jsem rychle vzala Lianee a odtáhla jí na náměstí, kde se měl údajný cizinec nacházet.
"Říkají, že má v sobě kousek elfa!" po cestě jsem jí postupně říkala, co všechno mi Manë sdělila do mého okna.
"To není možné!" odporovala mi. Jakmile jsme došly na náměstí, všichni se kolem Lianee rozestoupili, no ano, přece prokletí, někdy mi s tím docela lezli všichni krkem.
"Jste tak milí!" usmála se na ně a vyrazila směrem k cizinci, já jsem rychle pádila za ní, jelikož kolem byl prostor, rychle jsme se dostali k cizinci. Byl to docela pohledný mladík, asi v našem věku. Na Lianee bylo vidět, že se jí docela líbí. Byl pěkný, to ano, ale já bych s ním teda nikdy nikam nešla.
"Ty jsi ona!" zavřískl nesmyslně. Obě jsme na něj vykulili oči. "Ta z toho proroctví!"
"Musíme ho dostat k vám." naklonila jsem a zašeptala jí do ucha. Každá jsme ho z jedné strany chytli za ruku a táhli směrem k jejímu domu. Jak před námi, tedy spíše před Lianee všichni ustupovali, dělali nám tím místo, což bylo dobré, alespoň jsme se nikudy nemuseli protírat.
"Kam mě to táhnete? Já s touhle černovláskou musím za…" začal s námitkami, jenže já už jsem toho měla dost a navíc se po něm všichni začali ohlížet, tak jsem mu rychle zacpala rukou jeho pusu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bells Bells | Web | 23. února 2011 v 19:14 | Reagovat

Ahojky... Na blogu jsem se s některýma blogařkama shodla, že to nové vkládání článků na blog je hrozné... Prosím podívej se k nám na článek...

PS: Prosím omlouvám se za reklamu jestli ti vadí. Když tak se omlouvám jestli jsem ti toto psala! Jen chci aby nás tam bylo co nejvíc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama