BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


High fight

4. února 2011 v 17:10 | Barunie |  Jednorázovky
lili

Zuřím! Nesnáším ji! Porazím ji!
Jen protože musím.
Jmenuji se Lili Rochefort

. Abyste si mě představili, mám blonďaté dlouhé vlasy asi do poloviny zad. Momentálně mám na sobě bílé šaty a kozačky. Od té doby, co mě unesli a já jim(díky mým bojovým schopnostem) utekla, rozhodla jsem se zabít pro otce Jinpanchiho. Nejtěžšího bojovníka v turnaji.
Asi takhle, jsem prostě šestnáctiletá holka, která si může dovolit hodně věcí. A neskutečně miluji svého otce.

Tenhle zápas prostě dát musím. Asuka mě nemůže porazit! Sice se trochu bojím těch "Kazami" chvatů, ale já jsem gymnastka…
Jinak si s Asukou rozumíme. Ona mi představuje svou rodnou Koreu a já jí výhody bohatství. Jestli jste to nepochopili, ano jsme v Koree. Doufala jsem, že zápas na mě s Asukou nevyjde. Bohužel.
Od doby vyhlášení jsem s ní nemluvila. Bojím se toho dne. Rozdělí nás. Ale já ho musím zabít a Asuka jen hledá toho Jina nebo jak se jmenuje. Změnil se v démona s rohy. Csss…


Stojím před vstupem do arény. Zatínám ruce v pěst. Setkám se tváří v tvář velkou výzvou.
Rozcvičila jsem se už před hodinou. Brána je otevřena. Na začátek hodím pár hvězd na arénu. Dobrý začátek. Asuka přiskákala naproti mně.
"ROUND ONE!" zakřičel rozhodčí.
Vystartovala jsem. Kop, pěst, kop, kop. Au! To bolelo! Kryji se. Otočka, kop, pěst, kombo! Zkrátka jsem ji popadla za krk a kopla do zad.
Myslela jsem, že mám vyhráno. Už jsem zvedala ruce, když jsem dostala nohou do zad. Asuka mě kopala na zemi. Udělala jsem kotoul a silně kopla. Asuka se už nezvedla. Následně jsem udělala přemet dozadu a salto a aréna zaburcovala. To je něco pro mě. Předvádění se.
"WINNER IS LILI!" zařval znovu rozhodčí, anglicky, tomu rozumí všichni.
Po deseti minutách ohlásili další kolo.
Asuka vítězí.
Teď to dáš nebo jo. Podívala jsem se na Sebastiana. Starého komorného. Pokynul mi. To znamená, rozhodni se, jak musíš.
Vystartovaly jsme proti sobě. Odrazily jsme se.
Najednou jsem zachytila její pohled. Přikývla jsem. Rozeběhly jsme se. Mlátily jsme se.
Vycouvaly jsme. A naráz dopadly na zem. Všimla jsem si úsměvu Asuky.
"DRAW!" zaburácel rozhodčí. (Remíza, jinak mi to na překladači nevyšlo)

Byla jsem v plné péči zdravotnic.
"Please, listen… WINNER ARE BOTH FIGHTER!"
"Sebastiane, není to skvělé?" zavolala jsem si sluhu.
"Jistě, slečno Lili."
Asuku zrovna přiváželi na pokoj. Mrkla jsem a na rtech jsem měla úsměv tak tajemný jako ten Mony Lisy.


A pak mě ta zrádkyně porazila. Po dvou dalších kolech jiných bojovníků nastala naše odveta. Tenkrát bych ji porazila! Ale ona uvidí, ta Kazamovská...Asuka!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vea Bazisey Vea Bazisey | Web | 4. února 2011 v 19:35 | Reagovat

Páni, Tekkena mám ráda, mámi hru na PS2. Jinak bylo to skvělé, akorát mě zamrzelo, že tak krátké a taky já nevím, ale do povídky mi poznámka autora do závorky nesedí, nechci nějak vytýkat, ale já bych za tím udělala * a pak to vysvětlila na konci, neber to jako špatnost, jenom jsem napsala, co si myslím.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama