BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Kapitola sedmá- Diane/Devon

7. února 2011 v 23:21 | Barunie |  Nikomu nevěř...
nikomu nevěř
Dlouho mi to trvalo :D ale je tu :D a s ní nové dvě postavy :D uvidíte v kapitole ;)) ale já půjdu spát. Jen do rozcestníku něco přidám abyste nemuseli hledat ty rubriky v archívu ;))


"Bene?" zakřičel dívčí hlas přes celou chodbu. Ben obrátil oči v sloup.
"Ano, Diane?" otočil se.


"Čekala jsem na tebe! Přesně v půl druhé! A ty nikde?" došla s klapotem (vysoké podpatky!!) k nám modrooká blondýnka, držela v rukou desky.
"Draw nám pokynul k souboji. Bylo to protáhnutí. Říkal jsem ti, že to není jisté!" odbyl ji.
Místo odpovědi se k němu přitulila. Bylo mi z ní nanic.
"Víš co? Já už půjdu!" rozloučila jsem se s ním
"Tys tu byla? Promiň, neviděla jsem tě!" líbezným hláskem pronesla.
"Sejdeme se pak?" řekl Ben s nepatrným úsměvem.
"Jasně, pokud už spolu skončíte!" pronesla jsem stejně líbezně jako ta namyšlená…namyšlenkyně. Pak jsem odkráčela směrem k jídelně. Bohužel, jídelna byla celá zaplněná. Jediné místo bylo u…Devona Devera. Syna neoblíbených kolegů mámy a táty. Jeho rodiče se přidali na stranu ASO a tím zničili deset úžasných špiónů. Většinou Devon seděl sám. Nepřátelský pohled tohohle světlovlasého kluka dokázal odradit spoustu zájemců o místo. Jenže mě neodradí! Měla jsem doopravdy hlad! Prostě jsem si sedla.
"Co tady děláš?" pronesl nenávistně
"Představ si, že jím!" pronesla jsem lhostejně. Ale měla jsem trochu nahnáno. Byl by schopný někoho zmlátit?

"Proč zrovna tady?"
"Vidíš snad jiné místo?"
"Proč se s tebou vlastně bavím?"
"Začal jsi!"
"Dcera Momsenových. To jde poznat!"
"Syn Deverových. To jde taky poznat!"
"Asi si myslíš, že taky budu zrádce. Povídačky jsou rychlé!" pronesl jistým tónem
"Proč myslíš? Já si dělám názor sama!"
"Dobře, takže jsi nestranná! Proč se bavíš s Robertsem?" vyptával se
"Jsme kamarádi už od dětství.Proč se na to ptáš?" ujídala jsem pořádnou dávku hranolek a lososa. Nemají ani dvojitý cheesburger!
"Jsi nestranná a máš za kamaráda takového ubožáka?" zvedl se Devon
"Jak to myslíš?" obořila jsem se na něj
"Zeptej se Robertse!" odešel pryč z jídelny.
Celý den mi to vrtalo hlavou. Jenže jsem se ho nemohla zeptat. Do bazénu nepřišel (ta ču…budu slušná, lehká děva Diane!) a dál jsme měli hodiny rozdělené. Měla jsem hodinu sebeobrany. Tudíž klapky na očích a odrážet útoky učitelů. Dostala jsem nechutně moc ran. Do žeber, holeně, do zad… bolela mě celá kostra.
Z hodiny jsem odcházela celá zničená. Zastavila jsem se v pokoji. Na rozvrhu zkontrolovala, že vážně nemám další hodiny. Vzala jsem ručník a zamířila do lázní. Nic není lepší než trocha sauny, páry, vířivky a thajské masáže!
Cítila jsem se totálně odpočatě. Až na žebra a holeň.
Zahlédla jsem Devona. Ten kluk teda dokáže někomu podkopat skvělou náladu. Ušklíbl se na mě a odešel do sauny. Ale řeknu vám, tělo měl pěkný. Odpočatá jsem koukala odkráčet do pokoje. Ta základna má strašně zamotané chodby. Odešla jsem na úplně opačnou stranu a než jsem to znovu přešla bylo devět večer! Koupat jsem se ani nemusela, poněvadž lázně!
Spadla jsem na postel totálně vyčerpaná. Jsem sportovkyně a tohle mě odrovnalo? Co budu dělat v terénu?
Nemohla jsem ani přemýšlet a hodně rychle jsem usnula. V devět večer. O můj bože!
Zdál se mi vážně divný sen. Ben s Diane mlátili Devona. Bylo to zvláštní. Pak jsem přišla já a co neudělali? Taky mě začali mlátit. A po hlavě! Polštářem?
"Vstávej, holka!" budil mě dětský křik
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | 8. února 2011 v 12:37 | Reagovat

těším se na další... boží povidka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama