BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


4.Kapitola - Aaron/Noah

20. dubna 2011 v 16:20 | Barunie |  Nezbytná

Jen můžu říct, popis toho díla jsem psala sama podle tetičky Wikipedie :D osobně je na mě Hamlet moc složitý :D dobře se bavte ;))
Alyssa Parkerová nastupuje! :D


Zase jsem se ztratila. Demeter zmizela záhadně a já vážně nevěděla kudy kam. Tak jsem poklepala po rameni prvního kluka, jež jsem potkala.
"Ahoj!" usmála jsem se nesměle.
"Ahoj!"

"Ztratila jsem se a potřebovala bych poradit!"
"Ukaž mi to," řekl mi a podíval se na ten rozvrh, "Tohle je ti k…ničemu!"
Byl hezký. A měl hezký úsměv.
"Jo jsem Aaron Richards, ty jsi Alyssa Parkerová, nejmladší mládě na Škole noci!"
"Jo…"
"Jistě tě to štve, že tě všichni najednou znají, viď?" zeptal se. "Hele mamut!"
Podívala jsem se směrem, kam ukazoval. Poslední dobou si říkám, že by i nějaký ten mamut mě mohl sejmout. Samozřejmě tam nebyl.
"Vtípek!" zasmál se Aaron
"Hele, počkej, předtím jsi neměl ty…" ukázala jsem na zuby
"Asi sis mých rovnátek nevšimla!" usmál se
"Hele pterodaktyl!" ukázal zase na stranu Aaron
"Nejsem tak blbá, abych se podívala stejným…" začala jsem s vychytralou odpovědí. Otočila jsem se a tam stáli dva Aaroni!
"Naklonoval ses?"
"Ne, já jsem Noah!" podal mi ruku ten s rovnátky.
"a já jsem doopravdy Aaron! Neporadíme ti, kam se máš vydat!"
"Když ne, tak ne!" otočila jsem se na podpatku. Ať si! Lumpové jedni!
"Ale dovedeme tě tam!" zvolal Noah
"To je jiná!"
S nimi byla fakt sranda. Nešlo se nesmát, když se provokovali! Žáci, kteří kolem nás prošli (ti, co šli vážně pozdě), si asi mysleli, že jsme vadní! Já jsem dostávala záchvaty smíchu, až jsem myslela, že umřu. A to tentokrát už doopravdy, přestože jsem živá - neživá, mrtvá - nemrtvá. Je to zamotaný!
"Omlouváme se, profesorko Penthesileo, my museli pomoct mladé dámě najít učebnu!" spustil Aaron
"Pane Richardsi, přestože je to od vás moc šlechetné, mladá dáma jistě dostala rozvrh," opáčila Penthesilea
"To dostala, ale neorientuje se ve škole!" usmál se Noah
"Pane Richardsi, je vůbec náhoda, že mladá dáma narazila zrovinka na vás?"
"Jistěže je!" řekli oba naráz
"A mladá dáma se jmenuje jak?"
"Alyssa. Alyssa Parkerová."
"Vítej, Alysso Parkerová! A sedni si třeba vedle Noaha, na kterého jsi náhodně narazila!"
Dřepla jsem si vedle něj.
"Tak, mláděži, dnes si budeme číst ukázku z knihy mého oblíbeného upírského autora Williama Shakespeara!"
"doufám, že to nebude Jumeo a Rolie!"zaslechla jsem Aarona
"Ne, pane Richardsi, bude to z knihy Hamlet, tedy věhlasné tragédie. Pojednává o dánském princi Hamletovi, jemuž se objeví duch zesnulého otce, jež Hamletovi prozradí svého vraha. Hamlet předstírá, že je šílený a tím snadněji zjišťuje reakci okolí. Ovšem není si zcela jist Claudiovou vinou, a proto vytvoří divadelní představení, kde zkonstruuje královu smrt. Claudius prchá a tím potvrzuje svou vinu. Zbytek neprozradím. Jen chci říct, že Shakespeare má typické zakončení příběhů - nechá všechny postavy včetně hlavní postupně uhynout, hlavní ovšem nakonec!
Teď vám přečtu jeden úryvek:
HAMLET: Být nebo nebýt - to je otázka: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy? Zemřít, spát - a je to. Spát - a navždy ukončit úzkost a věčné útrapy a strázně, co údělem jsou těla - co si můžeme přát víc, po čem toužit? - Zemřít, spát - spát, možná snít - a právě to je zrada. Až ztichne vřava pozemského bytí, ve spánku smrti můžeme mít sny - to proto váháme a snášíme tu dlouhou bídu, již se říká život. Neboť kdo vydržel by kopance a výsměch doby, aroganci mocných, průtahy soudů, znesvěcenou lásku, nadutost úřadů a ústrky, co slušnost věčně sklízí od lumpů, když pouhá dýka srovnala by účty, a byl by klid? Kdo chtěl by nést to břímě, úpět a plahočit se životem, nemít strach z toho, co je za smrtí, z neznámé krajiny, z níž poutníci se nevracejí. To nám láme vůli - snášíme radši hrůzy, které známe, než abychom šli vstříc těm neznámým. Tak svědomí z nás dělá zbabělce a zdravá barva rozhodného činu se roznemůže zbledlou meditací, záměry velké významem a vahou se odvracejí z vytčeného směru a neuzrají v čin."
No já, Alyssa Parkerová, jsem se málem unudila k smrti!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaila Kaila | 21. dubna 2011 v 21:08 | Reagovat

doufam, že dlaší kapča bude co nejdřív... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama