BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


4.Kapitola - pobavená jiskra v očích

8. dubna 2011 v 14:21 | Barunie |  Elfí proroctví

Ahoj :) zase jsem se činila :D no omlouvám se já přes týden nemám počítač a mám jen mámy víte? Takže tady je nová kapitola ;)

"Tohle není šoloko mokoko!" trval na svém Falin
"Jestli to není, tak si dělej snídani sám!" odbyla ho Lianee. Falin sklapnul, ale bylo na něm vidět, že by nejradši vylil mléko na hlavu Lianee. To samé Räila.


"Lianee, ty nás odvedeš do školy??" zeptal se Falin
"Jasně!"
"A já tu zůstanu sám?" zhrozil se Jesse
"Ovšem!" odvětila Lianee s podivnou jiskrou pobavení v očích.
"Jistěže ne! Provedeme tě po vesnici. Většina elfů pracuje a nikdo nebude na nás zírat!" odpověděla mu Oceän a dala Lianee menší pohlavek. Druhá dívka propukla v záchvat smíchu, k ní se postupně přidala i Oceän, jejíž zvonivý smích okamžitě nakazil i Falina s Räilou.
Jesse trochu nechápal, proč se smějí, ale brzy se také musel zasmát.
"Faline, už půjdeme, vezmi si tašku!" pobídla Oceän
"A proč vy zůstáváte doma a já musím do školy?" vztekal se
"Protože my tu máme návštěvu a ty se musíš učit!" okřikla ho Lianee, vzala Räilu za ruku a vykročila ze dveří obydlí.
"Škola je tímhle směrem!" ukázala Oceän, "Ale já s Räilou jdeme do školky, která právě opačným, hele setkáme se za chvíli u stromu života!"
Jesseho ohromilo, že každý dům je zabudovaný uvnitř stromu, avšak to nevypadalo bláznivě, ale spíše mysticky, protože každé obydlí bylo nabitou energií.
Falin sice mručel něco o tom, že vůbec není fér, že Lianee nemusí do školy, ale přesto vyšel od dvojice už za rohem. Prý aby ho neztrapnili.
"Tak jdem!" vyrazila Lianee
"Hele ty lidem ani ostatním elfům moc nevěříš viď?" načal konverzaci Jesse
"Možná zase budu mít proslov, ale budeš to muset přežít! Ty se ještě ptáš? Zírají na mě jako na prokletí a to jsem ti už říkala. A lidé? Ti jsou zrádci! Někdy ti povím příběh o Liamovi a Ettelwen!" odpověděla mu po chvíli, "Na Oceän si zase ukazují, že se baví se mnou a kvůli tomu ji i několik přátel opustilo."
"Tak to nebyli opravdoví přátelé. Hele už mluvím jako z nějakého Bravíčka… Vsaď se, že tam budu první!" vyhrkl Jesse a rozeběhl se
"Ne to nebudeš!" dala se do běhu i Lianee. Předháněli se, jednou se Lianee přenesla magií před něj, i když mu neřekla, jak to udělala. U stromu života se oba dva svalili do trávy a se smíchem se vydýchávali.
"Máš smůlu! Já vyhrál!" smíchy se málem dusil Jesse
"No to nemám, já totiž vyhrála!" obořila se na něj. Jessemu i Lianee z tváře zmizely úsměvy
"Ty bys nevyhrála ani za milion let!"
"Css! Ty máš tak pomalé nohy, že by tě předhonila i moje babička!" odvětila Lianee
"A tomu věř chlapče!" zaskřehotal nějaký hlas
"Ahoj babi!" zamávala Lianee na procházející stařenku
"Ahoj, dítě!"
"No pochybuji!" urazil se Jesse a odvrátil se, to samé udělala Lianee.
"A sakra. Zase jste se pohádali, co?" přiběhla Oceän
"Milostivý pán si myslí, že vyhrál závod!" odpověděla Lianee lhostejně
"A tady milostivá slečna si myslí to samé!"
"A já si myslím, že jste oba hrozní tupci!" řekla jim Oceän. "Tohle je strom života. Zásobuje celou vesnici magickou silou. Bez něj bychom nebyly. Kdykoli se někdo z vesnice vydá na výpravu do daleka, magický strom mu požehná skrz starostu naší vesnice. Takovému elfovi se pak znásobí magická schopnost a má možnost levitace, jinak řečeno létání bez cizí pomoci jako fakír a podobně. A údajně každý ze stromu má v sobě ukryto tajemství, které ukáže jen několika málo lidem, sám si je vybere. Ale co to tajemství je, nikdo neví. Z některých dochovaných spisů jsme vyčetli, že každý strom má něco," pak ale zmlkla. Něco ji přerušilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nicol* Nicol* | Web | 9. dubna 2011 v 16:02 | Reagovat

Parádní díl :-) Těším se na pokračování :)

2 LidkaH LidkaH | 18. dubna 2011 v 20:28 | Reagovat

Zajímavá povídka, těším se na další. :-) Krásně píšeš. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama