BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Druhá kapitola - Souboj

15. dubna 2011 v 23:43 | Barunie |  Nezbytná

Poněvadž si to asi píšu pro sebe nebo co tak stejně u máte kapitolu :P
Probudila jsem se na nějaké ošetřovně nebo co. Marie seděla vedle mě.
"Už se probouzí. Gracias a Dios!"
"Nemusíš děkovat Bohu, Marie!" zašeptala jsem s úsměvem na rtech.

"Omlouvám se za vyrušení, ale za chvíli mi začíná hodina, takže kdybyste mohla, zvedněte Alyssu a oblečte ji do normálního oblečení, prosím! Poté jí ukážu školu a třeba si ji vezme nějaký učitel pod svou ochranu!" vpadla do pokoje nějaká rusovlasá upírka. Byla nádherná, její tetování jen podtrhovalo její přírodní krásu.
"Jistě, Señora, hned to bude!" odpověděla roztřesená Marie.
Nejistě jsem vstala a sáhla po džínech a triku s dlouhým rukávem. Bylo bílé s úzkými černými proužky.
"Marie, popovídám si s tebou později. Táta tady není, že?" zastavila jsem se před dveřmi.
"Ne, zlato, víš, že má práci!"
"Marie?
"Te quiero!" řekla jsem. Marie se usmála. Pak jsem vyklouzla ven ze dveří.
"Ahoj, Alysso, jmenuji se Neferet, jsem ředitelka školy, kdykoli budeš mít nějaký problém nebo něco, přijď za mnou!" představila se. Byla okouzlující, člověk měl až pocit, že to vedle ní nevydrží!
"Tady máš rozvrh, je tam vše, co budeš potřebovat! Půjdeš do třídy s nynějšími prváky, což jsou převážně teenageři od šestnácti, takže se moc nelekni. Upíří sociologii vyučuji já, pak šerm - Drak Lankford, profesorka Nolanová - dramatická výchova, profesorka Penthesilea - literatura, Lenobia - jezdectví a Loren Blake - poezie. Nebudeme na tebe moc spěchat, přece jen jsi mladá…" podala mi nějaké papíry a s klapáním odešla. Právě v tu chvíli se ze třídy vyrojily mraky studentů. Já se mezi nimi prodírala a nevěděla jsem, kam se mám vydat.
Nějakým zázrakem (nebo mě Nyx právě tam chtěla mít?) jsem dobloudila k tělocvičně. Vrazila jsem do dveří jako by se nechumelilo.
"Kohopak nám to tu botky nesou?" podivil se docela malý muž.
"Oh, omlouvám se, jsem Alyssa Parker a jsem tu nová!" podala jsem mu ruku.
"Jsem Drak Lankford, hledáte třídu prváků? Pak jste na správné adrese. Toto jsou totiž letošní prváci!" ukázal na bandu šestnáctiletých teenagerů. "A vy, slečno, jste oficiálně jedna z nich!"
"Výborně, už vím, nemůžu se dozvědět něco novějšího?" poznamenala jsem
"Kolik vám je, slečno Parker?" zeptal se Drak
"Je mi patnáct, za tři měsíce patnáct."
"Porazíte mě?"
"Děláte si srandu?"
Nedělal. Hodil mi do ruky kord a postavil se přede mě v tradičním postoji. Výpad!
"Sakra, sakra, sakra! Já v džínech a on mrštný jako kočka!" pomyslela jsem si a kryla se. Je to podobné jako blbnutí s meči v kostymérně jednoho divadla, kam jsem dříve chodila. Krytí, výpad, krytí, krytí, vzdáááám toooo!
Najednou mě osvítilo?
Dva kroky dozadu máchnout mečem, pardon kordem doprava a v rychlosti ho přesunout na druhou stranu.
"Působivé!" hekal Drak, když si hladil ránu způsobenou tupou stranou kordu, která se krásně vyjímala na jeho žebrech. "Ale nepočítala jste s tímhle!"
I on mě praštil tupou stranou do žeber.
Na to jsme oba zvedli své kordy a naráz udělali výpad. Tlačili jsme tak mocně, až tlak na mečích, kordech, nevydržel a já odpadla do zadu. Drak s poklidem vstal a podal i mně ruku.
"Byla jste rovnocenný soupeř! Měla byste jít za svou rodinou se rozloučit!" poslal mě pryč. Já byla totálně zpocená a řítila jsem se chodbou zase do pokoje za Marií.
"Kde jsi byla?" vylítl na mě táta
"Cvičila jsem šerm!"
"A to tě nezajímá, že tady čekám?"
"Jednou by ses taky mohl zajímat o mě než o sebe! Jsi strašný sobec, tati!" odsekla jsem mu.
"Jak mi to můžeš říct? Zabezpečil jsem tě? Jo!" zvýšil na mě hlas
"Ale nikdy jsi tu nebyl pro mě, neměl jsi čas a ani nebudeš mít! Přesto tě obejmu a řeknu ti sbohem!" řekla jsem mu a objala ho. Následně i Marii a vyšla jsem podle instrukcí z jednoho z pokojů na ošetřovně. Pokračovala přes dvůr kamsi k nějaké budově pro dívky. Několik dívek jsem minula a vstoupila jsem do budovy.
Nebyl to příliš velký pokoj, ale mně stačil. Což jsem se podivila, byly tam něčí věci! Wow!
Z vedlejšího pokoje vycházely podivné zvuky, nějaké kapely, kterou jsem neznala. Ani nechtěla znát. Vyšla jsem tedy zase na chodbu (jo zmínila jsem se, že jako upír žiji v noci, že? Na chodbách mají takové pochodně, ale zařízeno je to pěkně.) a zamířila si to přesně k pokoji s hlasitou hudbou. Rázně jsem zaklepala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kaila Kaila | 16. dubna 2011 v 15:58 | Reagovat

jááj .. sem zvědavá na další kapču a hlavně s kým bude bydlet... :D jinak super kapča... :)

2 Faint Faint | Web | 16. dubna 2011 v 20:56 | Reagovat

jejo! milujem tie knihy a tvoje príbehy sú super :)

3 Andy Ryan Andy Ryan | Web | 16. dubna 2011 v 21:01 | Reagovat

No těším se na další kapitolu, je to zajímavé, jsem zvědavá, jak si s tímto tématem poradíš, nemyslím si, toti, že je snadné na něj psát FF, ale myslím, že to zvládneš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama