BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


1. Příběh - Kája

7. května 2011 v 16:16 | Barunie |  Reálné příběhy

Věnováno Káje. Zůstaň taková, jaká jsi!
Prvním z nových reálných příběhů je Kája. Její příběh mě zaujal. Nepíše se to snadno, ale je to krutá pravda života.

Když byla Kája malá, umřela jí maminka. Asi si to nedokážete představit, já tohle píšu s jejím povolením a už teď, na začátku, mi je úzko a do očí se mi derou slzy.
Kája normálně nastoupila do školy a já s ní byla v první a druhé třídě. Poté přestoupila do jazykovky a já se s ní až do šesté třídy nevídala. Až pak, v šestce se "Áčko" a "Céčko" spojilo a mezi nimi byly i my dvě. Nebavily jsme se, měly jsme vlastní okruh přátel. Až teď…v devítce. Bydlíme nedaleko od sebe a začaly jsme spolu chodit ven. Já si ji oblíbila nejen kvůli tomu, že je hodná, obětavá, přátelská, ale i kvůli tomu, že jí můžete svěřit cokoli a víte, že to nikomu neprozradí.
A teď ten slíbený příběh.
Ona je zvláštní človíček. Ale začneme od začátku?
Její táta si našel ženušku, Káje hrozně nesympatickou. Já se s jejím otcem setkala jen párkrát a nebylo to nijak příjemné setkání. My jsme u ní u baráku a on nám řekne, že teda Kája jít ven nemůže? Trošku blbý…
No a nevím, co bylo příčinnou, možná rodinné neshody, možná nějaká tragédie, kterou Káju velice zasáhla, je to těžké, ale začala se řezat a přestala jíst. Nikdo to na ní asi nepoznal a ona se nesvěřovala. Když jsem se koukala na její zhyzděnou pazourku, kde měla napsána taková hesla jako: "Smrt" ve francouzštině. Nebo jen čáry, bezmyšlenkovité! Sama se mi přiznala, že se z toho stala těžká závislost. Dokonce jsem v její peněžence našla malou podivnou věcičku s pěkně ostrým hrotem.
Pavlína (macecha) je strašně divná, nesympatická, ale o ní to není.
Momentálně nechodí k nám do školy. Tedy je tam pořád přihlášená samozřejmě, ale chodí do jedné nemocnice na stacionář. To je, že tam chodí jako do školy, probírají nějakou látku, ale ne celý den a pak tam mají relaxaci, na kterou se podle jejích slov vždy nejvíc těší. Končí ve dvě. Od té doby Kája září na metry daleko. Myslím, že nám docela prospělo, nevidět se celý den, protože pak se na sebe víc těšíme a máme si pořád o čem povídat.
Těším se, až budeme spolu jezdit do školy, ulice Dušní, ona do průmyslovky, já do obchodky.
Mám tě ráda, Kájo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 She-Shee-Shitka She-Shee-Shitka | E-mail | Web | 9. května 2011 v 19:53 | Reagovat

Nádhera Barunienka :) krásne spísaný 'životopis' :) veľmi sa mi to páčilo, ale radšej by som to nechcela zažiť :) tvoju kamošku veľmi obdivujem že to dokázala prekonať :)

2 Pee Pee | Web | 13. května 2011 v 21:02 | Reagovat

ahojky,
Super nápad, psát takovéhle životopísky.. já už jich četla.. a spousta jich i chytá za srdce a to se člověk prostě začte, vžije do pocitů té hl. postavya vše se zdá, že to prožívá s ní..
I já vím, co dokáže žiletka, a není to nic hezkého.. ale to se prostě děje. Občas máme taková období, při kterých nevidíme jinou možnost východu..

3 džejn džejn | Web | 6. července 2011 v 11:09 | Reagovat

Je smutné, že je to skutečnost, ale myslím, že v dnešním světě už tohle bohužel nenívůbec ojedinělé :( snad se bude tvojí kamarádce vést líp, alespoň má to štěstí, že má skutečnou přítelkyni :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama