BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


2. Příběh - Denisa

4. července 2011 v 21:46 | Barunie |  Reálné příběhy
Další moje kamarádka se jmenuje Denisa. Její příběh spočívá v tom, že bydlí s krutopřísným švagrem. Její sestra se přestěhovala do Prahy a ji vzala s sebou.
A vlastně je to dobře. Její rodiče jsou totiž hledanými v celostátním pátrání, její otec alkoholik. Nic jsem netušila a to jsme kamarádky od té čtvrté třídy, co přišla (?) .

Přijela ve čtvrté třídě. Nikdo se s ní nechtěl bavit, a tak já (dobrá duše) jsem ji oslovila. Pátá třída? Věčné sezení spolu v lavici, bavení se…prostě nejlepší kamarádky. A v šesté jsme si každá šla za svými. Jiní kamarádi a na sebe úplně kašlaly. Osmička? Už jsme se jakž takž bavily. A devítka? Nejsme nejlepší kamarádky, ale chodíme spolu ven, momentálně máme obě starosti s kluky, a tak se svěřujeme. Psaní na chatu? Proč ne, když konverzace nevázne.
A když jsme u těch starostí. Její švagr, jé, to je hajzl! Každý týden (ne-li den) jí dává nesmyslné zákazy, křičí na ni kliďánko i přede mnou…a ještě k tomu takové zákazy! Doma může kamkoli, na zahradu, do bazénu, zvát si může kohokoli, ale za vrata nesmí! Já bych ho zlískala, kdyby nebyl policajt! Spaly jsme u kamaráda. Doma řekla, že spala doma, ale její bábi byla ve 3 hodiny ráno venčit psy a my tam nebyly…štěstí, že nemá číslo na mojí mámu ;)
No dostala další nehezký (dost krutý, ale to se neříká) zákaz a já se málem vydala s mačetou na něj.
Jednu lepší stránku to má - Denisa není rozmazlená a domů nosí dobré známky. Ale zase z ní jde strach. Směju se jí, že než na obchodku měla jít na policajtskou.
Ale já jí mám ráda. Bude mi chybět její blonďatá hříva, její unavený pohled a její: "Barboro!"
Ne že bych se s ní loučila, tohle mi bude chybět ve škole. Nikdy nezapomenu na její fenky, které na mě vždy vrčí.
I tebe mám ráda, Deny!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomášek Tomášek | E-mail | Web | 6. března 2012 v 15:32 | Reagovat

Ale jo, proč ne....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama