BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Čtvrtá kapitola - Jdeme podpálit Snapeovi...

25. července 2011 v 8:44 | Barunie |  Watsonová zasahuje
A další. Je to jako posedlost! Třeba předevčírem jsem naspala kvůli Watsonové jen 4 hodiny :D

Pochopitelně, že jsem odešla. Kdo by chtěl zůstávat s tím…pošukem? Oko mu těkalo, jako kdyby na něj poslali Confundo (matoucí kouzlo - pozn. autorky) a ještě ty jeho řeči. Ne že bych byla nějaká ochránkyně zvířat, ale doopravdy ten pohled nebyl příjemný. Ještě pár dalších hodin jsem přežila bez úhony a vydala se do ložnice. Těžké knihy jsem odhodila na postel. Jsem trochu bordelář.
"Těžký den?" ozvala se jedna dívka. Amy se jmenovala. Měla dlouhé blonďaté vlasy, zelené oči a byla milá, hodná, ale občas prostě vyletěl čertík z krabičky.

"Zatracenej Moody!" odvětila jsem
"Co ti říkal?"
"Že mám být ráda, že nás učí bolestivé kletby. Nedívala jsem se, nedokázala jsem to!"
"Bella se taky nedívala!" poznamenala Amy
"Jo, jenže ta sedí v zadní lavici a je to šedá myška!"
"Bylo to nechutné!" vstoupila do místnosti Bella. Do rezava obarvené vlasy měla stažené do culíku. Nemyslete si, že když jsem o ní řekla, že je šedá myška, tak je ta hodňoučká, miloučká slečna, která vás nenechá ve štychu. Naopak, ona proplouvala školou, tvářila se nenápadně, ale uměla být strašně hnusná na ostatní (tím myslím, jako na ty, se kterými se nebavila, což shodou okolností jsem byla), ale podle reakce těch "vyvolených" byla docela v pohodě.
"Mě to taky tak přišlo," odvětila jsem chladně.
"Každopádně Amy, co teď děláš? Jestli bys se mnou nešla do knihovny!"
"Nemám nic. Půjdu ráda!" přívětivě přikyvovala Amy. Bella se zatvářila vítězoslavně. Jakoby Amy byla majetek, který si vybojovala.
"Ještě se uvidíme!" řekla kamarádka. V tu chvíli se Bella zatvářila podivně, ale hned zase nasadila masku skvělého společníka.
"To je jisté!" ubezpečila jsem ji. Chvilku jsem počkala a sama jsem se vydala toulat se po hradu. Ty hodiny jsem milovala. Doopravdy. Nebylo skoro jediné poschodí, které bych nenavštívila! Tedy kromě těch zakázaných. Ale vždy jsem se alespoň pokusila dostat se do těch uzamčených dveří. Tentokrát jsem se rozhodla vydat do sedmého poschodí. Nebylo tam skoro nic, kromě několika obrazů, skrz které jste mohli projít do jiných pater nebo na pohyblivé schodiště.
"Nějak se přitahujeme, Mrzimorko!" pronesl známý hlas.
"Taky tě zdravím, Georgi!" otočila jsem se. "Jo a tebe taky, Frede!"
Dvojčata Weasleyovi stáli pár metrů za mnou.
"Ahoj…" začal Fred.
"Bonnie, Bonnie Watsonová!" napověděla jsem mu.
"Ahoj, Bonnie, Bonnie Watsonová!" dopověděl. George se mu smál.
"Budeme tě muset nechat v myšlenkách. Jdeme podpálit Snapeovi prdel," pochlubili se.
"Tak ať vám to vyjde!" řekla jsem jim a prošla obrazem k pohyblivým schodům. V sedmém patře nebylo nic významného! Sice jsem nechtěla potkat Amy s tou káčou, ale i tak jsem se vydala do knihovny. Chtěla jsem si najít něco o bylinkářství. Cestou jsem zase do někoho vrazila.
"Omlouvám se, tohle se mi teď stává často!" vybleptla jsem ze sebe urychleně.
"To nic!" odpověděl ON! Stál tam přede mnou. Harry Potter.
"Omlouvám se, fakt jsem tě neviděla."
"Fakt se nic neděje. A nemusíš se omlouvat víckrát, když jsem Harry Potter!"
"Zažíváš to dost často, když používáš tyhle fráze?" pozvedla jsem obočí.
"Takhle jsem to nemyslel."
"Měj se, Harry Pottere!"
"Jo ty taky, i když vůbec nevím, kdo jsi!"
"Bonnie Watsonová, kamarádka Ginny Weasleyové!" představila jsem se. Harry se zatvářil, jako by už o mě něco zaslechl.
"Nezlob se, Bonnie, ale půjdu!"
"Já se zlobit nebudu! Vždyť jsem ani nečekala, že by ses se mnou zahazoval!" odpověděla jsem a při té představě jsem se zasmála.
"Ne takhle to není. Ten všechen ruch okolo Turnaje tří kouzelníků!" řekl a odešel. Snažila jsem se proplížit se knihovnou, nejlépe aby mě Amy ani Bella neviděly. Sedla jsem si na parapet jednoho z oken a tiše si četla.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 26. července 2011 v 12:23 | Reagovat

Opět skvělá kapča. Povídka se mi začíná hodně líbit. Nejvíc jsem se nasmála u "Jdeme podpálit Snaepovi prdel" :DD

2 Casion Casion | Web | 5. listopadu 2011 v 21:29 | Reagovat

och chudák Severus, dvojčatá mu zasa dačo vyvedú :D to sú ale čísla =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama