BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Kapitola devátá - školní trest

30. července 2011 v 23:09 | Barunie |  Watsonová zasahuje
A další :) mimochodem nějak se mi pojebal Toplist, údajně můj blog včera navštívilo 0 lidí :D každopádně děkuju za pěkné komentáře :D v tomhle dílu se dočkáte dojemných večerů. A jedné nespravedlnosti :D No nic užijte si to :))

"Dobrý večer, pane profesore!" sborově jsme pronesli najednou.
"Děláte to schválně? Chcete mě naštvat?" vyjel na nás.
"Naštvat vás? To by si nikdo nedovolil!" řekl Dean.
"Sleduju vás, pane Thomasi! A vy si moc nemyslete, pane Finnigane!" zmerčil usmívajícího se Seamuse.


"Dobrou noc, pane profesore!" řekla jsem a pomalu jsme kráčeli pryč.
"Školní trest, Watsonová! Sobota v osm hodin večer u mě! Za drzost!" křikl za mnou.
"Jaká drzost?" naštvaně jsem řekla. "Popřání dobré noci je drzost?"
"Ale už řekl, máš školní trest!" odpověděla Ginny. "Sice jsem to nepochopila, ale máš!"
"Byl nějaký rozladěný!" řekl Dean. Ostatní mu dali za pravdu, ale copak mně to pomohlo? Měla jsem školní trest s někým, kdo nesnášel ostatní koleje kromě Zmijozelu! A nejvíce nesnášel Nebelvír a s kým mě viděl? S Nebelvírama!
"Tak i vám dobrou noc!" popřála jsem jim.
"Školní trest Watsonová! Hlas se zítra po vyučování před obrazem Buclaté dámy!" napodobil Snapea Seamus a s posledními slovy odešli. Jak jsem řekla, milovala jsem toulání se po hradu, a proto jsem se vydala chodbou zpět. Používala jsem ne moc známé cesty, po kterých učitelé nechodili. Tedy ne moc. Došla jsem někam do půlky mé obvyklé toulky před spaním. (Ještě jsem se nepochlubila, že pokud se neprojdu před spaním, tak jsem pak neklidná? Je to trochu zlozvyk. Potřebuju mít přehled o mých milovaných chodbách).
"Mrzimorka na své obvyklé cestě!" promluvil na mě George.
"Co tu děláš, Georgi?" zeptala jsem se.
"Občas tě sleduju, nejsi moc obezřetná na to za sebou. Vždy se snažíš naslouchat dupajícím profesorům, ale úplně tichým studentům moc pozornosti nevěnuješ!" vysvětlil mi.
"Ty mě sleduješ?" nedokázala jsem tomu uvěřit.
"Nenazval bych to sledováním, ale spíše čekáním, kdy si mě všimneš! Mimochodem slyšela jsi to, co jsem říkal, po tom, že tě sleduju?"
"Slyšela. Musím si dávat větší pozor, ale pořád nemůžu přijít na to, proč si tě nikdy nevšimnu! Přeci jenom nejsi zrovna malý!"
"Tajné skrýše!" mávl nad tím rukou. "Tak tedy, proč zdrháš do nocí?"
"Většinou potřebuju přemýšlet, ale teď si potřebuju vychodit vztek!"
"Vztek?" žasl
"Snape mi dal trest za to, že jsem mu popřála dobrou noc!" postěžovala jsem si.
"Popřála dobrou noc? Určitě to bylo více než sarkastické!" odtušil.
"Ne nebylo!" oponovala jsem.
"Uvažuj! Kdyby to nebylo sarkastické - což si myslím, že bylo - tak by ti Snape nedal školní trest!"
"To mi říkají všichni, ale takhle to není. Popřání dobré noci, bez sebemenšího sarkasmu je pravděpodobně věta, která ti vydělá školní trest!"
Tak jsme pomalu odcházeli a povídali si. Ovšem každou noc se dělo to samé. Šla jsem na toulku a George na mě čekal. Pak jsme šli na jeden z venkovních balkonů. Pozorovali jsme ztichlé Bradavice a povídali si. Bylo to příjemné. Měla jsem pocit, jako bych ho znala celý život. Byl mým nejlepším naslouchačem, který poslouchal vše, co jsem mu chtěla říct.
"Zítra na mě nečekej!" řekla jsem mu v pátek.
"Proč ne?" zeptal se se svým typickým úsměvem.
"Protože si jdu odpykat ten trest!"
No a pátek jsem se vypravila do sklepení. Sedla jsem si ke stolu naproti vchodu. Snape přede mě postavil snad tucet kotlíků.
"Vyčistěte je!" poručil mi. Ale když zmerčil v mé ruce hůlku, zavrtěl hlavou a s velkým pobavením mi prozradil, že budu čistit ty kotlíky bez kouzel. Dala jsem se do prvního, houbičkou a jakýmsi přípravkem, ale brzy jsem pochopila, že tohle mi bude trvat hodiny. V tu chvíli jsem se zadívala na chodbu za vchodem. George tam na mě mával, poskakoval a na Snapea dělal neslušná gesta. Když jsem se začala smát, Snape se podíval ven. George dělal, jako by nic nedělal.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Satiah Satiah | Web | 30. července 2011 v 23:31 | Reagovat

Nejsi sama, mě taky návštěvnost ukázala 0, ale rovnou na úvodní stránce blogu.

2 Satiah Satiah | Web | 31. července 2011 v 0:41 | Reagovat

Tal snad to neudělá i dneska, nebo mě povezou :). Mimochodem, hezká povídka.

3 Pauline Pauline | Web | 31. července 2011 v 11:40 | Reagovat

Moc hezké :)

4 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 4. srpna 2011 v 19:35 | Reagovat

Dobrá kapitola jako vždy :)).

Jinak promiň, že jsem dlouho nenavštívila tvůj blog, neměla jsem vůbec čas.

5 Casion Casion | Web | 5. listopadu 2011 v 21:54 | Reagovat

Severus je ako vždy skvelý :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama