BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Kapitola osmá - Zatracenej zadek!

29. července 2011 v 21:36 | Barunie |  Watsonová zasahuje
Tak jsem tu s novou kapitolou :) moje sluchátka momentálně hodně okupuje nadějná zpěvačka Megan Nicole s debutovým singlem B-e-a-utiful nebo ona s cover verzí Super Bass od Nicki Minaj. Ale spíš poslouchám Adele - Rolling in the Deep, zakusila jsem i různé cover verze na tuhle nádhernou písničku. Třeba od Linkin Park, Maddi Jane nebo Cimorelli. Všechny jsou opravdu povedené :) aspon co se těch tří týče.
Jinak, nejdou mi na tomhle počítači přidávat komentáře k jiným článkům, takže dodatečně vzkazuju Bezejmenné, že první kapitola Prokleté existence je doopravdy povedená! Zajímavý nápad, za to tleskám! A jsem ráda za její přízeň Bonnie, protože je to ona, kdo ke každé kapitole přidá komentář! :)

"Jestli mě chceš rozesmát, tak se ti to povedlo!" usmála jsem se.
"Ne nepovedlo!" odtušil.
"Bylo to zvláštní. Tohle bylo poprvé, co na mě takhle vylítl a veřejně se chvástal dědictvím Helgy z Mrzimoru. Nevím, co do něj vjelo!"


"Snad z toho nebudeš mít u ostatních problémy. Zatím se měj!" řekl mi
"Seamusi? Svolávám partičku žolíků!" zavolala jsem. "Po vyučování s Ginny Wealseyovou a Deanem ve Velké síni!"
"To beru!"
Rozeběhla jsem se směrem k další učebně - jasnovidectví. Jako obvykle jsem zapadla do nejbližšího křesla vedle Ginny. Ani jsem nestihla vytáhnout učebnici a Sibyla Trelawneyová se vynořila odnikud. Už zase jsem se rozpšíkala ze silné vůně něčeho, čím voněla celá tato zatemněná místnost. Ona to jako obvykle přešla mlčením a vyplašeným pohledem "co-kdyby-se-splnila-ta-věštba-co-jsem-jí-minulý-rok-předpověděla". Každý rok mi říkala, že mě buďto něco zabije, nebo se něco stane mé rodině. Většinou se to nesplnilo. Tedy převážně mě se nic nestalo.
"Hej, Ginny! Půjdeš se mnou, Seamusem a Deanem hrát Pobertovy kouzelné žolíky?" zeptala jsem se
"Mohla bych!" přisvědčila Ginny a podívala se zpět na učitelku, která na nás koukala nějak tak divně. Věštili jsme z nějakých čajových lístků nebo co. Ještě se nestalo, aby naše učitelka někomu nepředpověděla smrt. Nejvíce z těch předpovědí bylo na Harryho Pottera, ale tentokrát se podívala do hrnku Belly a s výkřikem od ní ustoupila.
Ušklíbla jsem se, protože jsem věděla, že Bella by na to měla dost tuhý kořínek. Takže jsme se šeptem bavily s Ginny, jak vyhrát nad Seamusem i Deanem.
Jasnovidectví skončilo a já jsem měla ještě dvouhodinovku lektvarů. Zmijozelská Astoria Greengrassová na mě vrhla jeden ne moc pěkný pohled a pak se začala bavit s nějakými zmijozelskými děvčaty o dnešní scéně se Smithem. Bohužel Ginny se mnou na lektvary nechodila a tak jsem si sedla k nějaké havraspárské trojici.
Snape měl nějaké narážky, ale jinak jsem to zvládla v klidu. Nadšeně jsem si ani tašku neuklidila a šla jsem přímo do Velké síně. Musela jsem přes takový most, který byl venku. Když jsem vyšla z budovy ven a musela jsem mít i kabát, zašklebil se na mě jeden chrlič. Ignorovat chrliče bylo jasné pravidlo, tedy pokud jste neměli za úkol si s nimi promluvit. Tak jsem pomalu našlapovala směrem k hlavní budově Bradavic. Usmálo se na mě pár studentek Krásnohůlek a naopak někteří kruvalští cosi bručeli.
Připomíná, že byl březen, a i když se mělo oteplovat, tak pořád přetrvávaly mrazy a nikoho nepřekvapilo, že jsem uklouzla. Docela bolestivě jsem si narazila zadek. Přesto jsem se zvedla a se smíchem jsem okounějícím pravila, že mi nic není. Pak jsem se ještě opatrněji pohybovala směrem k Velké síni.
"Nazdar!" zvolala jsem na trojici nebelvírských známých.
"Co se ti stalo?" zeptala se Ginny. Zrovna jsem si sundávala kabát.
"Ale uklouzla jsem asi nějak špatně a dopadla na…" vysvětlovala jsem.
"…zadní část těla!" dopověděl Dean. Když jsem se snažila sednout na lavici, syčela jsem bolestí, že by se za ten sykot ani bazilišek nemusel stydět.
"Součet dvaačtyřicet!" zahlásil Seamus. Chvilku jsme mlčky hráli.
"Kdy bude třetí kolo?" optala se Ginny (pokud někdo žolíky v životě nehrál, tak při třetí kole se vykládají karty z ruky, vždy musí být alespoň jedna trojice čistá postupka, např. K, Q a J nebo tak. Jinak se počítají K, Q, J za 10 bodů a např. 9 za 9 bodů. S A je to trošku složitější).
"Za chvíli!" řekl Seamus. Před Ginny byl ještě Dean a ten jako obvykle vyložil jako první. Měla jsem chuť ho praštit. Ale ne tak jako Zachariáše, ale spíše z legrace.
"Dost už!" okřikla jsem ho.
"Ještě jsem neskončil!" odbyl mě. Čekala jsem, jaký zázrak z něho vypadne a ona to byla obyčejná trojice devítek! Ale zajistila mu správný součet. V ruce mu zbyly tři karty. Další Ginny zbyly jen dvě. Safra. Lízla jsem si žolíka. Jestli se pořád zabýváte myšlenkou, co je na Pobertových žolících kouzelného, tak jsou to především právě žolíci. Různě se šklebí. Jsou to vlastně obrázky čtyř zakladatelů. Zmijozel vás občas i kousne, vůbec nechápu, jak to dělá. K, Q a J jsou nějací známý čarodějové. Občas někdo i vykřikne, anebo si s vámi za hry povídají a tím vaší soustředěnost dovádí od hry. Nejlepší je to provést takhle se začátečníky!
Já si lízla Helgu z Mrzimoru. Šibalsky se na mě usmála a já mohla vyložit čistou postupku 5,6,7 a 10, J a Helgu jako Q.
Nebaví mě to popisovat, tak jen řeknu, že Seamus vyhrál. Taky se mi celou cestu, co mě ta nebelvírská trojice doprovázela k obrazu se zátiším misky s ovocem, smál a popichoval mě. Zadek bolel a já při každém došlápnutí ucítila menší bolest, ale byla pěkně otravná, k tomu Seamusovo vychloubání o jeho vítězství. Po mé poznámce, aby se nezbláznil z pitomé hry, na dvě vteřiny zmlknul, ale pak si vzpomněl, že jsem mu slibovala, že ho porazím, tak se smál ještě víc. Ginny s Deanem nás jen tak pozorovali. Ve chvíli, kdy jsem měla už chuť ho něčím vzít po hlavě, se najednou objevil Snape.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leonie ^^ Leonie ^^ | 30. července 2011 v 12:33 | Reagovat

Čááo muj sladký sirupečku sice jsem to nečetla ale moc s emi to líbí ^^

2 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 30. července 2011 v 15:22 | Reagovat

Skvělá kapča jako vždy!:)

3 Pauline Pauline | Web | 30. července 2011 v 18:01 | Reagovat

krásné kapitolky :) zatím jsem si přečetla každičkou ;)

4 Casion Casion | Web | 5. listopadu 2011 v 21:48 | Reagovat

aa Severus :D inak žolík je moja obľúbená kartová hra XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama