BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Kapitola šestá - Ples

27. července 2011 v 22:20 | Barunie |  Watsonová zasahuje
Ahoj :)
Tak je tu připojení k netu, což jsem věděla od začátku a Watsonovou jsem si vzala s sebou na flashce. Takže tipuju, že ob den budu publikovat. Bohužel jsem si nevzala s sebou žádnou jinou povídku, ale to mě stejně nevadí, protože teď je mým světem kouzelná Anglie a mým místem působiště Bradavice ;)

Vezmu to trošku hopem, máme před sebou ještě dva ročníky, co jsem strávila v přítomnosti živoucí legendy - Harryho Pottera!
Přípravy vánočního plesu se pomalu blížily ke konci.
Pomalu jsem se děsila. Přeci jen nás uvidí celá škola plus dvě další! A já nevěděla, které šaty si vzít na sebe!

Nakonec jsem se rozhodla pro bílé s krémovým zdobením. Široká sukně, bez ramínek. Říkala jsem si, že to přeci nemůžou ostatní brát jako svatební šaty. Jsou plesové! Amy to s tužkou, stíny a řasenkou uměla dokonale! K tomu mi vytvořila i nádherný účes. Mé tmavé vlasy vypadaly úžasně, když byly vyčesané a propletené perlami.
"Pro koho se vůbec tolik parádíš?" zajímala se.
"Pro jednoho studenta Nebelvíru!"
"A jak se jmenuje?"
"To uvidíš!" usmála jsem se ledabyle, ale pořád jsem byla děsně napnutá!
"Uvolni se trochu. Není důvod se strachovat!" uzemnila mě. Má pravdu, říkala jsem si, není důvod se strachovat. Přeci jen je to jen Seamus!
"Vypadám dobře?" zeptala jsem se. V té bílé róbě jsem pravděpodobně vypadala jako družička.
"Vypadáš úžasně! A teď mám pocit, že bys měla jít na místo smluvené s tvým tajemným nebelvírským studentem!"
Byli byste blázni, kdybyste si mysleli, že půjdu v jehlových podpatcích. Ale alespoň menší jsem měla. Přeci nebudu valčík tančit v balerínách! Ale naštěstí ty boty zakryla sukně.
Nenosím je každý den, ale už jsem je měla, takže jsem doufala, že nikde nezakopnu a róbu si neroztrhnu na zadku. Což by nebylo moc pěkné!
Hůlku jsem si zastrčila do malé tašky, kterou jen odhodím na židli, pokud bude nutno. V mrzmimorské společence se to nahromadilo páry stejné koleje a dívky a chlapci, kteří vyzvedávali partnery u jejich kolejí (popřípadě na smluveném místě), se pomalu vytráceli východem. Jako obvykle jsem trošku nestíhala.
Vyšla jsem a vydala se ke schodišti. Potřebovala jsem dojít na jedno z odpočívadel, která soužila těm, jejž se nemohli rozhodnout, kterým směrem se vydají dále. Bylo trochu nahoře. Takže stoupání s nepraktickou sukní a podpatky se neukázalo jako moc dobrý nápad.
Stál tam. Ve společenském hábitu nevypadal tak špatně. Usmál se, jakmile mě uviděl.
"Vypadáš…úchvatně!" vysoukal ze sebe.
"Děkuju!"
Jako správný gentleman mi nabídl rámě a vůbec se nesmál, když jsem občas zakopla. Vešli jsme do Velké síně, která vypadala fantasticky! Několik zvědavců v čele s Bellou se otočilo naším směrem.
"Seamusi?" zašeptala jsem
"Ano?" vedl mě hrdě ke stolu s Deanem a Levandulí.
"Je dobrý nápad, abychom si sedli zrovna k nim?"
"Dean je můj nejlepší kamarád…"
"Já myslím Levanduli!" přerušila jsem ho.
"Ona je docela v pohodě, jen s Parvati pomlouvají každého, kdo se trošku nachomýtne do jejich oblíbených témat!"
"Levandule, tohle je Bonnie Watsonová!" představil mě
"Levandule Brownová!" podala mi ruku. Přesně, jak jsem očekávala. Její ručka byla hebká, jakoby ji někdo opečovával snad celý život.
"Ahoj, Deane!" pozdravila jsem kamaráda.
"ahoj, Bonnie!" odpověděl. Sedli jsme si, takže já byla vedle Deana a naproti Seamusovi.
Čekali jsme, dokud ples nezahájí čtveřice šampionů s doprovodem.
Ale jak jsem spatřila Rona, musela jsem se začít smát jak debil. Na sobě měl něco, co by nosila jen moje babička a netvářil se moc nadšeně.
Mezi záchvaty smíchu jsem vysvětlovala, proč se směju. Levadule se tvářila, jako bych jí zabila kočku, ale Seamus s Deanem se taky začali řehtat. Náš stůl rychle přilákal pozornost. Učitelé jen kroutili hlavami a blízcí spolužáci se rozhlíželi po místnosti s úmyslem zjistit, proč se smějeme.
Zmlkli jsme, když se ozvala hudba a hlavním vchodem do síně se vynořily čtyři páry. Fleur Delacourová se vedla hrdě s jedním studentem Havraspáru. Její matka je víla a hodně klukům pravděpodobně učarovala její krása a magický zjev. Poté Cedric Diggory s Cho Changovou, Viktor Krum s Hermionou Grangerovou vyrazili všem dech. Hermiona měla na sobě krásné šaty a už nevypadala jako šprtka. Je neuvěřitelné, jak šaty člověka změní k nepoznání. A nakonec Harry Potter s Parvati Patilovou.
"Jak to Parvati s Harrym sluší!" rozplývala se Levandule. Její světle zrzavé vlasy, které se kroutily do pěkných prstýnků, poposkočily, jakmile se snažila vidět na svou nejlepší kamarádku.
"A teď přijde otrava!" poznamenal Dean. Páry se postavily naproti sobě a začaly tančit valčík (nebo já nevím, který tanec to byl, se v nich nevyznám!). Potter byl asi pěkný dřevo, protože Parvati co chvíli poposkočila, jak jí stoupl na nohu. Jako první se přidali učitelé, poté krásnohulské studentky donutily své partnery vyjít na parket a studenti Kruvalu se rozeběhli vyzvat přítomné opuštěné slečny také na jeden tanec. Jak jsem si všimla, Ginny šla s Nevillem Logbottomem a hned se přidali k tanečníkům. Neville nebyl tak špatný.
"Půjdeš si zatančit?" řekl mi Seamus a já jeho nabídku přijala. Bylo od začátku jasné, že se něco stane. A taky že jo, vrazili jsme přímo do McGonnagalové s jedním učitelem (nemohu si vzpomenout s jakým).
"Omlouváme se, paní profesorko!" zabrebentil Seamus.
"Tančete dál!" vyzvala nás přísně. Hned jak jsme se vzdálili, tak jsme se s chutí rozesmáli.
"Jsme pakoňové!" smála jsem se, když jsme vrazili ještě do Pottera s Patilovou.
"promiň, Harry!" smáli jsme se dál. Bylo to fajn. Avšak když nám učitelé dovolili si udělat tzv. "mejdan", musela jsem si převléknout šaty.
"Odskočím si!" zašeptala jsem Seamusovi. Zamířila jsem do dívčích umýváren. Tam jsem vytáhla hůlku a zašeptala příhodné zaklínadlo. Plesové šaty se rázem vyměnili za koktejlky, také bílé, ale na nohou jsem už neměla podpatky nýbrž baleríny stejně bílé barvy jako šaty.
"Převlékla ses?" všimla si hned ta trojice, ke které jsem mířila.
"Proč být tu v plesových šatech, když už nejsou zapotřebí?"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 27. července 2011 v 22:26 | Reagovat

Hned zezačátku se musím pochválit- přišla jsem na tvůj blog, když povídka přibyla před 35 sekundami :D.

Jinak kapitolka je jako vždy skvělá. Prostě "trápení" se s plesem :D

2 Casion Casion | Web | 5. listopadu 2011 v 21:38 | Reagovat

pekné :D ako vrazili do McGonagallky tak to bol gól XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama