BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Kapitola dvanáctá - Popletal s Brumbim

5. srpna 2011 v 13:47 | Barunie |  Watsonová zasahuje
Sakra já jsem strašně produktivní :D hlavně když mám hlad :D to má někdo z toho, že vstává v půl jedný a čeká, že oběd bude hotový a on není :D Dnes se seznámíte s další postavou, kterou jsem si oblíbila i ve filmu i v knize. Vlastně takhle kapitola je o ničem, se mi zdá :D tak snad ty další už o něčem budou. A vlastně se těším jak budu popisovat sedmičku, tam si můžu navymýšlet co chci protože půl roku je hlavní trojice v...tahu! A já mám vlastně volnou ruku se mi zdá :D

"Mlč, Zachariáši!" vyštěkla Ginny.
"Co tu děláš?" opakoval otázku.
"Odvádím Bonnie do ložnice, není jí dobře. A ty bys měl být ve Velké síni ne?" chladně odpověděla.


"Nemáš tu, co pohledávat!" zavrčel.
"Mlč, Smithi!" okřikla jsem ho. Měla jsem toho dost.
"Klid, Bonnie. Tohle si přečti!" podala mu pergamen. Zachariáš si ho chvíli prohlížel a pak neochotně nechal Ginny mě odvést do ložnice.
"Dobrou, Bonnie!"
"Ginny, proč mě to tolik vzalo?" zeptala jsem se.
"Vzalo to každého z nás, věř tomu. Podle mě to vzalo tebe tolik, protože jsi přepokládala, že v Bradavicích je absolutně bezpečno!" usmála se a pak odešla. Upadla jsem do neklidného spánku, často jsem se budila, až jsem se probudila před svítáním. Sedla jsem si na parapet a poslouchala jsem pravidelné oddechování Amy, Belly a další holky, s nimiž jsem sdílela pokoj. Tiché svítání, s výjimkou zpěvu ptáků, je nejlepší pro přemýšlení, ale já nechtěla přemýšlet. S Hermionou Grangerovou jsem sdílela velkou oblibu v knihách, ale ona vyhledávala informace, zatímco já jsem ráda četla knihy s příběhem. Byl to nejlepší odpočinek po náročném dni.
Už nevím, jak se kniha jmenovala, možná něco o dracích, ale vím, že mě po chvilce omrzela a já se vydala na ranní procházku hradem. Šla jsem po jedné z chodeb, která vedla ke kabinetu Albuse Brumbála, když v tom mě kdosi popadl za hábit a přitáhl mě k sobě za roh.
"Buď potichu!" naznačili mi dvojčata Weasleyovi. Fred vykoukl za roh.
"Brumbál mluví s Popletalem. Myslím, že bys měla malér, kdyby tě viděli za svítání se procházet po hradu!"
"Co tu vůbec děláte vy?" ohradila jsem se.
"Chtěli jsme…co jsme to chtěli, Georgi?"
"Pokud vím, chtěli jsme trochu zpacifikovat Protivu…," odpověděl George.
"Jo chová se trochu nevybíravě kvůli té včerejší záležitosti…," naznačil Fred. Chtěla jsem poznamenat, že je mi už dobře, ale v tu chvíli se chrlič před Brumbálovým kabinetem pohnul a my zmlkli.
"Ministerstvo to bude prošetřovat!" oznámil Popletal Brumbálovi.
"To, že Barty Skrk…," chtěl něco říci Brumbál, pak se ale zarazil a klidně řekl: "Korneliusi, co kdybych vám to řekl na cestě k madame Rosmetě?"
"Ale proč?"
"Obávám se, že zde je příliš zvědavých uší, i když je nevidíme!" odpověděl tajemně ředitel a mě bylo jasné, že o nás ví. Samozřejmě je to pro mě záhada, jak ví o žácích, kteří se schovávají za rohem, ale bylo mi jasné, kdyby tam byl Snape, hnedka by nás vylil, i když teď netuším, jakou záminku by si vymyslel.
"Měli bychom jít!" řekl Fred. Souhlasila jsem, ale vůbec jsem netušila kam. Na snídani bylo ještě brzy, a tak jsme šli procházet po školních pozemcích.
"Už je ti dobře?" zeptal se George.
"Včera jsi vypadala opravdu špatně!" přidal se Fred.
"Je mi dobře, myslím, že spánek mi pomohl!" odvětila jsem. Mysleli to dobře, ale tímhle jen podnítili mé smutné myšlenky.
"Je to pro celé Bradavice hodně těžké!" řekl George.
"Moc jsi mi nepomohl, ale sama to vím!" řekla jsem stroze.
"Nechtěl jsem na nic narážet, jen…," naznačil George.
"…jen jsi řekl něco, co je očividné na první pohled!" promluvila jemně blonďatá dívka s podivným náhrdelníkem, na němž bylo něco jako scvrklá švestka.
"Lenko, co ty tu tak brzy?" zeptal se Fred
"Nechytáš tu škrkny?" odfrkl si George.
"Škrkny nelze chytit! Zaslechla jsem vaši konverzaci!" odpověděla jemným hláskem. Podívala se na mě, jakoby věděla víc než já. Sedli jsme si schody vedoucí k Hagridově hájence. Lenka s námi pořád byla.
"Není to zvláštní? Teď tu tak sedíme a včera se udála taková děsná věc!" řekla jsem. Jasná záře ranního slunce nás oslepovala, všichni mhouřili oči a radši se nad mou otázkou nepozastavovali. Seděli jsme tak asi ještě půl hodiny, při níž se George s Fredem snažili vymyslet, jak příští rok nějak zbohatnou nad …jak to říkali…dávivými dortíčky a podobnými věcmi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 5. srpna 2011 v 18:09 | Reagovat

Vážně jsi produktivní- já napíšu jednu kapitolu týdně :D.
A ke kapitole- která byla fakt skvělá. Začíná se to dobře vyvíjet. Popletal a Brumbál.. no uvidíme v příští kapči :).

2 Casion Casion | Web | 5. listopadu 2011 v 22:01 | Reagovat

to je dobré pokračovanie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama