BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Kapitola jedenáctá - Šok

4. srpna 2011 v 18:10 | Barunie |  Watsonová zasahuje
Ahoj...vím, dlouho jsem nenapsala další kapitolu, ale jelikož to vypadalo, jakoby jste nijak o to ani nestáli (ano zase žádný komentář), tak jsem nastřádala děj pro další díl a to Fénixův řád, tedy nebudu dělat rubriku Watsonová zasahuje 2: Bonnie v Brumbálově armádě, nebo tak, ale shlédla jsem film a aspon jsem si oživila, jak to vlastně bylo. Už teď u toho Ohnivého poháru jsem měla trochu problémy si vybavit, jestli byl vánoční ples před nebo po druhém úkolu. :D No a co dnes můžete čekat? Bonnie zažije velký šok, několik nebelvírských jí pomůže a zbytek se dočtěte. Snad se vám to bude líbit ;)

Ve chvíli, když jsem řekla 'už', se objevilo červené světlo nad plotem. Vytáhli omráčenou Fleur Delacoure. Krásnohulští z toho byly jaksepatří mimo.
Za nějakou dobu se objevilo druhé světlo - Viktor Krum. Vypadalo to, jako by na něj někdo seslal mdloby.
"Tak jo, Harry nebo Cedric!" řekla jsem.
"Už se hádat nebudeme! Nechci vyfasovat školní trest na konci školního roku!" zarazila mě Ginny. Zatvářila jsem se smutně.


Znenadání se plot rozestoupil, ale neviděla jsem scénu, která se udála. Všichni polekaně vydechli, nebo začali vyděšeně řvát. Snažila jsem se zjistit, co se děje, ale přes vytáhlého Deana jsem nic neviděla. Postavila jsem se, ale vypadalo to, že spousta lidí mělo stejný nápad a mezi nimi byl i ten přede mnou.
"Deane, co se děje?" zeptala jsem se ho.
"Cedric je mrtvý!" odpověděl mi. Jakoby se čas zastavil. Nedokázala jsem tomu uvěřit. Cedric byl dobrý kouzelník, chytrý a důvtipný. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem ho měla vlastně ráda. Nikdy jsme se nijak moc nebavili, ale stejně. Tahle smrt mnou otřásla. Byl to přesně ten okamžik, kdy se začnete bát na jednom z nejbezpečnějších míst na světě. Jak se to mohlo stát? Při všech těch opatřeních?
Koukala jsem se na tváře ostatních. Někteří měli asi stejné myšlenky jako já, na některých ani nebylo poznat, co si myslí, jiní dávali hlasitě najevo své pocity.
Profesoři se snažili studenty dostat zpět do budovy školy. Jenže já nebyla schopná kroku. Kdosi mě popadl za předloktí a vláčel mě za sebou.
"Prober se, Bonnie!" řekl mi Seamus. Luskal mi před obličejem.
"To není možné!" zašeptala jsem.
"Bonnie, teď není čas na jančení! Pojď!" rozhodla Ginny a popadla mě za druhou ruku. Teď mě táhl Seamus i Ginny a já neměla jinou možnost než jít.
"Sakra, jdu!" zavrčela jsem. Ale oni mě stejně nepustili. Prošli jsme přes školní pozemky pod vedením profesorky Prýtové a profesora Kratiknota. Celou cestu jsem byla ve svých myšlenkách. Nemluvila jsem a skoro ani nevnímala. Když nevnímáte svět, tak vám cesta hodně rychle uteče. Divila jsem se, jak rychle jsme přešli vzdálenost od hřiště k budově.
"Jsi v pořádku?" staral se Seamus.
"Je mi dobře, jen tomu nemůžu uvěřit!" promluvila jsem, ale jako bych slyšela mluvit někoho jiného.
"Nevypadá dobře!" prohlédla si mě Ginny.
"Deane, přines máslový ležák, to ji snad vrátí do normálu!" houkl na svého kamaráda Seamus.
Kdosi mi do ruky vtiskl hrnek a řekl mi, ať to vypiju. Pomalu jsem usrkávala a cítila, jakoby se do mě zase vlil život nebo jak to mám pojmenovat. Necítila jsem se sice líp, ale aspoň jsem byla s to normálně fungovat.
"Už jí je evidentně líp. Vůbec nechápu, proč ji to tolik vzalo! Nikdy se s mrzimorskými nebavila…," slyšela jsem Ginny.
"Nebylo to přímo kvůli Cedricovi…," na chvilku jsem se odmlčela, "…spíš…jak se to mohlo stát? V Bradavicích! Na jednom z nejbezpečnějších míst na světě!" šeptala jsem.
"Posílat děcka do Bradavic bylo vždycky trochu nebezpečné! Jen se podívej, co se stalo za tu dobu, co tu je Harry!" vložil se do rozhovoru Fred.
"Jo, Tajemná komnata…" chtěl pokračovat George, ale Ginny ho zarazila.
"O tom ani nemluv, Georgi!" zavrčela na něj. Nemá moc milé vzpomínky, tedy vlastně skoro žádné.
"Dobře, promiň, sestřičko! Pak Sirius Black…"
"Jo nepěkné vzpomínky…" poznamenalo dvojče.
"A teď tohle!" dokončil shrnutí George. Bylo mi z toho divně. Koneckonců měli pravdu. Nevěděla jsem, jak na to budou reagovat rodiče a hlavně jsem nevěděla, proč jsem na to takhle reagovala já.
"Máma bude na nervy!" řekla jsem, "Možná mě sem příště nepustí!"
"To se nějak udělá, musí tě sem pustit!" řekl Seamus.
"Nemusí, pokud nechce!" oponoval Fred. Přemýšlela jsem, co z toho vyplyne pro mě. Nevrátím se sem? Ke kamarádům?
"Nepřemýšlej nad tím! Svou mámu přesvědčíš!" sedla si ke mně Ginny. Přikývla jsem. Stejně mi bylo špatně. Asi to na mě zpozorovali. Ginny šla říct profesorce Prýtové, že mě odvedou do ložnice. Mezitím jsem si vyslechla od celý čtveřice kluků, jak mi určitě prospěje, když se pořádně prospím. Nikdy jsem neměla větší chuť někoho spálit na popel. A nikdy jsem neměla chuť spálit čtyři lidi najednou!
"Mám zvláštní povolení ji odvést do její ložnice!" přišla Ginny, která držela v ruce kus pergamenu. Ale kluci nevypadali, že by chtěli, aby mě odvedla Ginny sama. Myslím, že mě podpíral Fred a George. Ginny šla před námi a za námi si šeptali Seamus s Deanem.
"Dál nesmíte!" zarazila bratry Ginny.
"Proč ne?" vychrlili všichni ze sebe. Zrzavá kamarádka jim ochotně vysvětlila, že pokud dobře ví, schodiště k dívčím ložnicím se změní ve skluzavku, když na ně stoupne chlapec. Po neúspěšném přemlouvání mě tedy dvojčata svěřila své malé sestřičce.
"Co tu děláš, Weasleyová?"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | E-mail | 4. srpna 2011 v 19:41 | Reagovat

pěkná povídka..těším se na další díl.. =)

2 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 4. srpna 2011 v 20:29 | Reagovat

Začíná se to rozjíždět, těším se na další! :)

3 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 4. srpna 2011 v 22:11 | Reagovat

Ahoj, sice neSBenQuju, ale do oblíbených odkazů si tě přidám ráda :)). A tím nápisem je to mířeno pro případy typu "AhojíQ, budem SB?". A už jsem to musela smazat, lidi to mátlo :).
Takže ano, přidávám si tě do oblíbených.

4 Casion Casion | Web | 5. listopadu 2011 v 22:00 | Reagovat

chudák Cedric, je mi ho fakt ľúto...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama