BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Kapitola sedmnáctá - Podlitina, noční setkání a rozhovor

9. srpna 2011 v 22:46 | Barunie |  Watsonová zasahuje
Zvláštní co? Uvědomuju si, že tenhle obrázek není pravý pro tuhle povídku. No nějak to ještě vymyslím, ale vůbec nevím co :D V tý Praze dneska byla taková nuda! Nakonec jsem šla se psem na procházku s tím, že se vrátím. No a zastihl mě déšť. Přiběhla jsem s malou čivavkou ke vchodu a koukám na sebe a dostávám ze sebe záchvaty smíchu. Mokré prameny mi rámovaly obličej, promoklé triko, džíny a ten svetr mi byl na nic! :D v botách mi čvachtalo, jako hastrmanovi..:D No včera a dneska jsem byla prudce neaktivní!...bylo to z toho, že v nějakým novým Internetu Exploreru za prvé nejdou vkládat komentáře (ale tady na sestřiným s Mozillou to jde :)) no a pak jsem spala u kamarádky, včera jsme měli asi čtvrtina třídy sraz, jako jen takovej neoficiální ;) No půjdu ještě psát, abych to dohnala :) užijte si to. Zase mě budete mít přečtenou, ale to mi nevadí! :)

"Ne nic, jsem v pořádku, jen mě bolí rameno!" řekla jsem. Vyhrnula jsem si rukáv. Kousek pod ramenem se vynořila nehezká podlitina.
"Nevypadá to hezky!" pravil Ron. Sourozenci se na něj otočili. "No co? To je přece vidět!"


Nasedla jsem zpět na koště a vzlétla. Zraněnou rukou jsem se přidržovala koštěte a zdravou držela camrál. Byla jsem odhodlaná strefit ho do obruče. Překvapení Weasleyové znovu vzlétli a vydali se za mnou. Měla jsem náskok i proti Ronaldovi. Když už mi Fred málem vyrazil míč z ruky, napřáhla jsem a camrál doopravdy prolétl obručí.
"Dala jsem to!" vřískala jsem nadšeně. Zrzci se jen potutelně usmívali. Zato mě smích přešel, když jsem se večer snažila přijít na to, jak moc ta podlitina bolí. Syčela jsem bolestí, když jsem na ránu vytvořila jen malý tlak. Trochu mě celá ruka bolela, i když jsem netušila proč.
Tu noc jsem nemohla usnout. Ginny už spokojeně pravidelně oddechovala a já se potichu vyplížila z pokoje a opřela jsem se o zábradlí. Paní Weasleyová ještě vytrvale čekala na pana Weasleyho v kuchyni. Neviděla jsem, co dělá, ale šustění papíru a patřičné nadávky mi napověděli, že pravděpodobně listuje Denním věštcem a vzteká se nad poskytnutými informacemi.
"Nemůžeš spát?" zašeptal. Otočila jsem se. Stál tam George v pyžamu. Při tom pohledu jsem se neubránila smíchu, který jsem brzy potlačila. Molly Weasleyová by si naše noční (a náhodné) setkání mohla vyložit po svém.
"Ne, ta podlitina pěkně bolí!" pronesla jsem tiše. Připojil se ke mně a opřel se o zábradlí.
"Jo, pěkně jsi nás vystrašila."
"A pak jsem vás pěkně dostala!"
"Byl to dobrý zákrok, dělat že jsi spadla z koštěte a přitom získat deset bodů!" uznal
"Já fakt spadla, jen jsem byla odhodlána Ronaldovi tu branku střelit!" usmála jsem se. Zamumlal, že odhodlání je potřebné pro hodně věcí.
"A co ty? Proč nejsi v posteli?" vyzvídala jsem.
"Ale, Fred moc chrápe a slyšel jsem zavrzání podlahy, tak jsem se šel kouknout, kdo tu tak pozdě straší. Chybí ti Bradavice?"
"Jo, ale je fajn mít aspoň trochu oddych!" přitakala jsem. Chvíli jsme poslouchali zvuky spícího domu, tedy převážně nadávky, chrápání a vrzání dřeva.
"Ty se vlastně už umíš přemisťovat!" napadlo mě.
"Jo, ale dělá to docela hluk na tenhle tichý dům, hm?" mrkl na mě.
"A co kouzla? Ještě jsem vás neviděla použít ani jediné!"
"Nebo ses nesoustředila! Třeba včera Fred přenesl hrnec polévky na stůl přímo před tebe!"
"Myslela jsem, že to udělala tvoje mamka!" překvapeně jsem odvětila
"Ne, moje mamka by to normálně přinesla, nemyslí si, že je nutné používat kouzla kvůli každé prkotině!"
"O čem to vlastně s tebou chtěl mluvit Fred?" zeptal se mě.
"O jednom incidentu. Myslím, že tě to nemusí zajímat!" zarazila jsem předpokládanou změť otázek. 'Třeba mu to trkne,' pomyslela jsem si, 'ale dnes večer se o tom bavit nechci. Počkám, až Fred se přijde zeptat!'
Zvuk, který nás od nočního tlachání vyrušil, mi byl znám. Zvuk hořících plamenů a záblesk zeleného ohně. Letaxová síť byla aktivní.
"Dobrou noc, Georgi!" popřála jsem.
"Dobrou noc, Mrzimorko!" odpověděl. Oba jsme zmizeli do pokojů, já rychle zalezla pod peřinu. Ztišila jsem dech a vyplatilo se.
"Jsem si jistá, že jsem něco slyšela!" povídala zrovna paní Weasleyová svému manželovi, nakukujíc do temné místnosti.
"Ale, Molly! Jsi unavená a vidíš? Ginny i její kamarádka spí, není důvod bát se!" domlouval jí Artur.
"Já nemám strach, jen jsem obezřetná! Bonnie s jedním z tvých synů tajně v Bradavicích ponocuje! Potvrdil mi to Fred…"
"Znáš Freda a George! Určitě je to jeden z jejich šprýmů!" broukl pan Weasley, "Nech je spát, zítra je také den!"
Dveře se lehce přivřely, neboť jsem zaslechla další vrznutí jiných. Tipovala jsem, že paní Weasleyové to nedalo a šla se kouknout, jestli George doopravdy spí. Za chvíli se ozvalo potěšené mumlání pana Weasleyho, pravděpodobně uviděli Freda a George na svých postelích.
Chvíli jsem ještě přemýšlela a pak jsem usnula.
Druhý den jsme měli dělat opět cosi na zahradě. Když jsem šla vrátit lopatu do garáže, cosi mi za zády vytvořilo nehezký zvuk a já se samozřejmě lekla.
"Tak jo, Bonnie, teď tě nikdo shánět nebude, takže mi vysvětli, co se to odpoledne stalo!" vychrlil na mě Fred. Pochopila jsem, že se přemístil.
"Fakt musím?"
"Jo, chci to vědět! A neboj, Georgovi nic neřeknu, dokud nebudeš chtít!"
"Radši bych šla někam jinam! Co do toho lesa za garáží?" navrhla jsem. Krátce přikývl a popadl mě za loket. Ale jakoby si to rozmyslel, hned mě pustil a opatrně zašel za roh garáže. Napodobila jsem ho a za chvíli jsme šli vedle sebe směrem k lesu. Zašli jsme hlouběji a sedli si na velký kámen. Popravdě jsem mu vše převyprávěla i s nočními toulkami i s bulením na záchodech.
"Podle mě nejsi to, co říkali. Nevšímej si jich a budeš v pohodě. Bavit se můžeš, s kým chceš, jim to může bejt jedno!"
"Nechci, aby si někdo myslel…no to je jedno, ale stejně! Nevadilo by mi, kdyby pomlouvali jenom mě, ale i George se Seamusem…"
"Seamus, to je ten kluk, co se baví s Harrym a Ronem? Nejčastěji ho vidím s tím černochem.""
"Jo Seamus Finnigan a Dean Thomas. Jo a ještě mě dávají dohromady s tím Zachariášem Smithem, děsnej kluk. Já vážně nechápu, proč mám hůlku v ruce namířenou na knihovnu přesně v tom okamžiku, kdy na něj spadne pár knížek!" vyprávěla jsem.
"Bonnie!" zaslechla jsem slabé volání.
"Frede?" přidal se k Ginny i George. Fred se usmál a přemístil se. Já se potichounku přikradla ke garáži a vklouzla dovnitř.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 10. srpna 2011 v 11:05 | Reagovat

Hezká kapitola, taková..jiná než ostatní, ale skvělá! :) Vážně se těším na další.

2 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 10. srpna 2011 v 11:20 | Reagovat

Jiná jen a jen v dobrém! :)

A ano, asi to tak vypadá, jak kdybych okopírovala Dimitrije z VA, ale ve skutečnosti je to shoda náhod! :D
S tím ruským přízvukem- to je jen takové malinkaté vodítko pro budoucí děj. Černé vlasy- Dimitrij má hnědé, né? :D A jméno Dimitrij- moc ruských jmen neznám, a když jo, tak se mi nelíbí. Třeba takový Sergej- to se mi fakt nelíbí :D. (Neznám ruská jména a to se už rok učím rusky- jsem to ale ostuda :D)

3 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 10. srpna 2011 v 11:42 | Reagovat

Právěže já si pamatuju jak Rose popisovala svoje vlasy jako opravdu tmavé hnědé. A o Dimitrijových vlasech mluvila jako o hnědých, ale né tak tmavých, jako má ona.
Iljič? :D Boha jeho :D. Ale právěže v rusku mají hodně jména jako my češi, třeba Vladimír. Ale takových jako Dimitrij (to si do dneška lámu hlavu jak to s tím jménem je- je Dimitrij, Dimitri a Dmitrij :D), Jurij, Sergej moc neznám :D

4 Andy Ryan Andy Ryan | 11. srpna 2011 v 13:03 | Reagovat

Krásná kapitola, vážně jsem si ten příběh oblíbila. Včera jsem navíc byla v letňáku s BFF na posledním Potterovi a neubránila jsem se slzám, když Fred umřel, doufám, že ve tvé verzi bude žít krásný a dlouhý život :))

5 Casion Casion | Web | 5. listopadu 2011 v 22:19 | Reagovat

jéé to je dobré, Molly ich skoro nachytala :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama