BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Kapitola šestnáctá - Prázdniny u Weasleyů

7. srpna 2011 v 18:51 | Barunie |  Watsonová zasahuje
Tak jsem to dopsala :D kapitola je trošku delší, nevím chytlo mě to...jako obvykle :)
Zítra odjíždím od sestřenky domů, nevím, jak kapitoly budou přibývat, nevím, jak to bude s internetem. Jedno je jasné - já jsem na Watsonové závislá :D dneska se mi dokonce zdál sen s Fredem a Georgem! :D užijte si kapitolu ;)

Nastal den odjezdu. Objala jsem tátu, který se okamžitě vlezl do krbu, hodil letaxový prášek a začal se točit jako káča.
"Ministerstvo!" odtušila jsem. Máma pokývala hlavou, pak mě objala a nastavila nádobku s letaxem, abych si nabrala. Hodila jsem prach pod sebe a zařvala: "Weasleyovic Doupě!"


Následovalo točení se. Najednou jsem vykročila z krbu u Weasleyů.
"Bonnie je tu!" zakřičela kamarádka. Ozval se dusot bot.
"Ahoj!" pozdravila jsem. Padly jsme si do náručí.
"Tvoje kufry tu byly před tebou, tak je dvojčata vynesla nahoru do mého pokoje."
"Jo děkuju," odpověděla jsem a rozhlížela se po Doupěti. Všechno tam bylo tak naskládané! Moje máma všechno nepotřebné vyhazovala, ale tady to bylo prostě poskládané na sobě. Zahlédla jsem pletací jehlice, které o sebe cvakaly, a taky se nádobí samo umývalo. To vše jsme taky používali.
"Kolik má tohle pater?" zašeptala jsem.
"Hodně!" ujistila mě. Dusot se přiblížil a ze schodů se vyřítili tři bratři.
"Ronánku, víš vůbec, kdo to je?" zeptal se George.
"Tuším, že Bonnie, když to Ginny oznamovala!" odpověděl Ron.
"Ano, je to kamarádka naší malé sestřičky!" ujistil ho Fred.
"Taky vás zdravím!" vložila jsem se do konverzace.
"Ach, vítáme tě!" řekl Fred. Ginny se jen ušklíbla a vyrazila nahoru po schodech. Chtěla jsem jít taky.
"Bonnie Watsonová! Tak jsi dorazila!" přivítala mě i paní Weasleyová.
"Dobrý den, paní Weasleyová!" usmála jsem se. Co jsem doopravdy nečekala, že mě obejme. Vykulila jsem oči. Fred i George se mohli utlouct smíchy, jakmile můj výraz uviděli.
"Nemáš hlad, děvče?" starala se paní Weasleyová.
"Nemám, půjdu za Ginny. Děkuju moc!" protlačila jsem se mezi dvojčaty a rozeběhla se po schodech nahoru. Ze svého pokoje na mě vykoukla Ginny a já proklouzla pootevřenými dveřmi do místnosti. Sedla jsem si na postel.
"Kde budu spát?" zeptala jsem se po divném tichu.
"Mamka ti ustele na matraci na zemi, jestli ti to nevadí!" zamumlala. Ujistila jsem ji, že mi to nevadí ani v nejmenším.
"Tak co budeme dělat?"
"Podle toho, co chceš dělat. Můžeme sebrat Freda, George a Rona a jít si zahrát famfrpál!"
"Proč ne? A půjčíte mi koště?"
Weasleyovi měli na rozlehlém pozemku i zmenšenou verzi famfrpálového hřiště. Podivuhodně jsem byla s Georgem, Ron opáčil, že nás je lichý počet, že kdyby tam byl Harry, tak že by si rád zahrál, ale když je nás pět, tak ať si zahrajeme sami.
"Proč tu vůbec Harry není?" optala jsem se. Oni zabručeli, že přijede někdy v srpnu a že Ron a všichni ostatní mu mají zakázáno psát, i když neví proč.
Vznést se na koštěti bylo snadné, horší bylo skupit dvě věci najednou. Měla jsem hlídat bránu, tedy obruč. Takže když se na mě vyřítila Ginny s camrálem, musela jsem její střely chytat. Ne vždy se mi to povedlo, ale nebylo to špatné, vedli o 20 bodů. S Georgem jsme se domluvili, že poletíme s camrálem okolo Ginny, která půjde na toho, kdo bude mít camrál, což bude George, ten pak přihraje tomu druhému, a Fred z toho bude patřičně zmatený, tudíž až se zase zmocním camrálu, střelím ho na branku.
Rozletěla jsem se od branky s Georgem po boku. On držel camrál a naproti nám letěla Ginny. Když byla metr od nás, rychle jsme košťata stočili na stranu a ona pochopitelně vyletěla za Georgem. Ten mi posléze mi hodil míč. Ovšem nenapadla nás komplikace v podobě Freda, který vyletěl, aby mi camrál sebral. Vyhnula jsem se mu velkým obloukem, udělala pár otoček a střelila camrál.
"10 bodů pro nás!" vykřikla jsem. Hráli jsme ještě dlouho, dokud nás to nepřestalo bavit. Nakonec jsme přeci jen prohráli, ale rozdíl nebyl tak velký. Zaletěli jsme na košťatech až k přístěnku.
"Nejsi poleno jako Hermiona!" řekla Ginny zamyšleně.
"Jestli je to dobře, tak děkuju!"
"Možná bys mohla být i mrzimorském famfrpálovém družstvu!" zamýšlela se. Podala jsem Fredovi koště a zavrtěla hlavou.
"Už famfrpálové družstvo máme!" vyvrátila jsem její myšlenku.
"Ale vždycky se dělají konkurzy!" poradila mi. Na to jsem zapomněla.
"Tak bychom ji asi měli naučit, co umíme!" řekl George Fredovi. Post odrážeče mě nelákal, ale lepší aspoň nějaký trénink než nic. Mě by nevadilo být v družstvu.
Následující dny byly vlastně stejné. Vstalo se, nasnídali jsme se, pomohli jsme paní Weasleyové s domácími pracemi (kdo někdy chytal běhnice?) a pak jsme odpoledne trénovali. Ron byl většinou brankář, protože se chtěl zúčastnit konkurzu právě na tento post.
Často na mě všichni tři nalétávali, když jsem držela míč v ruce. Když mi ho jeden z nich sebral, tak smůla a musela jsem znovu od druhé obruče k té, kde hlídal Ron. A opět na mě nalétávali. Dokonce si troufli vypustit jednoho potlouka. Pálku dostal Fred. A jednou když ho po mě trefil a myslel si, že se vyhnu, potlouk do mě dost bolestivě narazil. Naštěstí jsem nebyla vysoko, ale stejně jsem z koštěte spadla.
"Není ti nic?" slétli se na zem všichni.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 7. srpna 2011 v 20:03 | Reagovat

Hezká kapča, jsem zvědavá, jak to bude dál :)

2 Andy Ryan Andy Ryan | 7. srpna 2011 v 20:06 | Reagovat

Všichni ale hlavně George byl určitě bledý strachy :D :D Krásná kapitola! :)

3 Casion Casion | Web | 5. listopadu 2011 v 22:14 | Reagovat

krássny metlobal aj ja by som si ho chcela zahrať :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama