BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Kapitola třináctá - Prý jsi děv...

5. srpna 2011 v 18:20 | Barunie |  Watsonová zasahuje
Já se krotit neumím :D já prostě píšu :D
A taky čtu! Jsem skoro na konci Prince dvojí krve, takže nevím, co budu dělat, až to dočtu. Zatracené Relikvie smrti se někam zatoulaly a asi neumí najít cestu zpět nebo co. :DD
Jo a už nevím, co mám dělat. Na šestku a sedmičku první část se mi koukat nechce protože pak bych byla schopná jít a potřetí zasednout do kinosálu, kde se vysílá HP 7 2 část. Sakra mě to tak štve! :'( (fanoušci HP určitě ví, co mě štve! Dvojčata Weasleyovi...:'()
No vidím, že nikdo z mých Affs tak produktivní jako já nejsou :D já nemůžu za to, že mě prostě baví a když prší tak nic jiného dělat nejde! :)) užijte si tuhle další :))

Vydali jsme se pomalu na snídani. Lenka Láskorádová nebyla tak špatná, jen byla trochu zvláštní. A byla z Havraspáru, proto jsem ji asi neznala. Nemůžete znát všechny studenty z Bradavic!


"Tak se mějte!" pozdravila jsem je a šla si sednout k mrzimorskému stolu. Skoro nikdo takhle brzy nevstával. Nandala jsem si míchané vajíčka a topinku, ale jen málo, nějak jsem neměla hlad.
Všimla jsem si, že u havraspárského stolu seděla Cho Changová a oči měla napuchlé a rudé. Nedivila jsem se, odchod Cedrica ji zasáhl asi nejvíc, kromě jeho rodiny.
Zamračila jsem se, když jsem uviděla přicházet Smithe. Naštěstí si sedal dál ode mě, tak jsem předpokládala, že budu mít štěstí a nesedne si ke mně. Bohužel mě ten den asi štěstí minulo dlouhou oklikou a Zachariáš si doopravdy sedl naproti mně.
"Za ten včerejšek se omlouvám!" promluvil do ticha. Následovalo ještě trapnější ticho.
"A co já s tím?" věnovala jsem se dál své snídani.
"Když Weasleyová nemá v naší společenské místnosti co dělat!"
"A nevšiml sis mě? Včera mi opravdu nebylo dobře."
"Všiml…"
"Tak co řešíš?" vylítla jsem.
"Nechci se už hádat. Ale věř mi, že už chápu, proč se s tebou moc lidi nebaví!" odešel. Nemohla jsem tomu uvěřit. On se jde omluvit a přitom mě urazí? Ale asi si za to můžu sama.
Tak mě ty poslední dny před odjezdem domů nechávala spousta lidí utápět se v samotě. Proto jsem se poflakovala po školních pozemcích v době volna a koukala do blba v době vyučování.
Zabalit bylo jednoduché, když jste v Bradavicích. Zamáváte hůlkou a je to. Ale já neměla, co dělat, tak jsem balila ručně.
"Tak přece jsi sama!" ozval se jakýsi hlas. Otočila jsem se a spatřila Bellu.
"Máš nějaký problém?" balila jsem dál.
"Neměla bys být s nebelvírskými?"
"Ne neměla, pokud nevidíš, ctím žlutou a černou barvu se znakem jezevce!"
"Všichni víme, že jsi radši se zlatou a červenou!"
"Možná, ale stejně má kolej je Mrzimor!"
"Jsi krvezrádce, Watsonová!" vyjela na mě. Zavrtěla jsem hlavou.
"A co Zabini, Bello? Není náhodou ze Zmijozelu, ty mrzimorské dítě?" uhodila jsem na ni.
"Blaise má čistokrevnou krev!" urazila se.
"Jo a bratříčkuje se s Malfoyem. Nechápu, na co narážíš, když mi říkáš krvezrádkyně!" rozkřikla jsem se.
"Nemá náhodou Finnigan otce mudlu?" pohrdavě naznačila. Chvilku jsem to nechápala a pak jsem se rozesmála. Bella na mě koukala, jako bych se zbláznila.
"Jo tak ty takhle! Obávám se, že tě zklamu, Seamus je jen kamarád!"
"Kamarád…" s velkou nedůvěrou na mě koukala.
"Jo tak proto se se mnou nikdo nebaví? Protože si myslíte, že jsem se Seamusem?"
"Nepovídá se jen o tobě s Finniganem! I o Weasleyem!"
"S kterým je jich dohromady…" chvilku jsem to počítala, "Šest!"
"S jedním z dvojčat!"
"S Fredem jsem se poznala na začátku roku a s Georgem jsem se poznala na začátku prázdnin. Navštívila jsem Ginny u nich doma a Fred byl zrovna někde pryč a byl tam jen George, tak jsme se poznali. A upřímně chodit s kamarádčiným bratrem? Trochu zvláštní, ne?"
Na to opravdu neměla odpověď.
"A teď ty vysvětli, proč jsem jako mor pro vás? Sednu si do lavice a i Amy se neodváží za mnou přijít."
"Nemyslela jsem, že ti to řeknu zrovna já, ale povídá se o tobě, že jsi děv…" sprosté slovo radši nedokončila.
"Kvůli Seamusovi a Georgovi? Nebo víte ještě něco, co já ne?"
"Ernie McMillan tě viděl se Zachariášem Smithem, jak se hádáte. Podle Ernieho sis nabrnkla i Zachariáše a on přišel na Finnigana a Weasleyho!"
"Smithe? Jak směšné! Smitha bych nechtěla, ani kdyby to byl poslední žijící kluk!" vypěnila jsem. "Nejsem žádná děvka, aby věděla!"
"Uklidni se!" s posledními slovy odešla. Vydala jsem se za ní. Jakmile jsem se ocitla ve společenské místnosti, všichni zmlkli, někteří se pochechtávali, jiní se koukali jako na opravdového krvezrádce. Rozhlédla jsem se a pohledy všech byly na mě. Vztyčila jsem hlavu a přešla.
"Jo mravní ctnost, to se ti povedlo, Helgo!" pomyslela jsem si.
Jakmile jsem vyšla, zaslechla jsem šum hovoru. Rozeběhla jsem se na dívčí umývárny. A zrovna k těm, co jsem měla jistotu, že tam nikdo nepůjde - k Ufňukané Uršule!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 5. listopadu 2011 v 22:05 | Reagovat

chudák, tak to jej nezávidím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama