na Blog.cz

Už mi to v počítači leží asi tři dny a nějak jsem se neměla k tomu to sem hodit...:)

Takže si to užijte a ted píšu tak trochu poslepu :D koukám na Odložené případy :) A pak vyrazím ven, takže vás zase opustím :)

"Ta ženská je normálně úchylná!" prohlásila mamka. Všichni ostatní jen přikývli.

"Oběd, pane!" přinesla Eleonora mísu plnou kouřící polévky.

"Díky!" pronesl táta a já byla ráda, že se rozhovor unesl jinam. Vlastně umlkl docela. Polykala jsem horké jídlo, možná až tak úporně, že jsem snad popálila.

Ano je to tak. Dnes v den volna jsem zase lítala v centru. Mohla jsem si udělat odpočinkový den, ale ne. Já jela do Prahy. Hrad, Orloj ani Pařízškou jsem sice neviděla, zato jsem s kamarádkou běhala po Národní třídě´, kde jsme si sedly v KFC jak jinak než s bezedným kelímkem do dvojice. I to se u nás děje. Vidím, často se teď neozvývám a za to se omlouvám, ale škola je časově náročná, sice se moc nepřipravuji, ale zato hodně čtu (mimochodem s Harrym Potterem jsem pokročila, cca za měsíc a půl jsem už přečetla pět knih a jsem na konci Prince dvojí krve). A ven už moc nechodím. leda pátky a soboty. Už mě to nebaví. Stále stejná cesta, stejní lidé, s kterými si už nemám co říct, stejná témata, stejné aktvity...

Ne že bych si stěžovala, ale tři čtvrtě hodiny jízda metrem mi vyhovuje mnohem víc než když jsme jezdily do školy cca deset minut. Hlavně mi vyhovují lidé v nové škole. Neříkám třídě, protože je to docela komplikované (za všechno mohou dvě krá**, které si myslí, že jsou snad něco víc a když se bavím s jedním klukem, hnedka mají vražedné pohledy...), ale ostatní prváci jsou hodně milý a s nimi bych radši byla ve třídě než s nynějšími spolužáky. Už budu končit, nebojte, musím si za prvé připravit tašku do školy a za druhé mě čeká krásný Harry Potter! No a hlavně mě čeká postel :D na nic jiného se netěším :)

áááá! Tak jo, je tu opět jakási (ne)zajímavá historka z mého života v realitě. Včera se měla dít jakási mimoškolní akce se školou. No jo, jenže v klubu nám řekli, že ročník 96 neberou. Zatracených pět měsíců! No jo, nejeden by si v tu chvíli pomyslel, že je celý večer v háji. Ale naopak, dokonce se to, že nás do toho klubu nepustili, ukázalo jako výborné. Jak to shrnout? Já, kamarádka, dva kamarádi a dvě holky, které jsem ten večer poznala, jsme šli do jakéhosi parku a tam jsme seděli na trávě (připouštím, že byla trochu mokrá, nedá se nic dělat :D) a bavili se. Jiná kamarádka, která do toho klubu mohla, mi poté napsala, že je tam děsná nuda. Trochu smůlička...

A víte, co jsem se dozvěděla? Že jsem podobná Robin z HIMYM...vlastně mi to říkají už asi týden možná dva, ale pořád jim moc nevěřím, i když...no je pravda, že má trochu podobný obličej jako já...Zkusíme to!

Jo a zjistila jsem, že máma vztekem zakrývá svůj strach. Vlastně jsem dorazila domů o hodinu později než bylo plánováno (z centra k mému domovu to trvá cca půl hodiny, ale v noci to trvá hodinu, jsem trochu nedomyslela, ale co já mám kdy domysleného?) a mezitím mi máma napsala, že mám zaracha. Ale dnes odpoledne mi sestra řekla, že mamka není naštvaná, že se o mě bojí. To je tak roztomilé! :)

Už vás nebudu nudit :) mějte se krásně, skládejte básně! A já jdu uklízet...;D

Neberte to tak, že první místo znamená tu nejlepší. Prostě neuspořádaný seznam broukaných písniček podle mě.

1. Nicki Minaj - Super Bass - písnička úplně super, klip trošku růžový :)

2. Swedish House Mafia - Save the World - Miluju tu písničku. Je jednoduchá, ale úžasná, klip je zajímavě proveden, díky psům - záchranářům.

3. Beyoncé - Best Thing I Never Had - Beyoncé je zaručeně nádherná a talentovaná zpěvačka, když k tomu připočteme význam zpívaných slov toho songu, klip nádherný :)

4. LMFAO - Champagne Showers - Klip jsem neviděla, ale song je prostě výtečný. Poprvé jsem ho zaslechla v jednom klubu a hned mě zaujal :) dost dobře se na něj tancuje

5. Maroon 5 & Christina Aguilera - Moves Like Jagger - Klip se mi zdál podivný, písnička též, když jsem ji slyšela poprvé, ale na potřetí jsem si ji zamilovala

6. H16 - Robim, čo chcem - pořád se mi líbí, to krásné Na na na na na, Nobody na na na na, prostě miluji. Jinak se to nedá popsat. Vážně nad textem musíte přemýšlet a jen slyším úvodní tóny, naplní mě krásný klid.

Ovšem, těch písniček je víc, ale tohle se mi zdá jako příklady postačující. No nic, pro dnešek pravděpodobně zmizím někam do reality, do jednoho z pražských klubů na takovou mimoškolní akci se školou (trošku pomotané :D).. Zatím se mějte, Watsonová odchází spát a Barunie se jde připravovat ;)

Mám nové Aff...opět...

Nechává si přezdívat Faint, podle jakési písničky od Linkin Park (omlouvám se, neznám ji), je jí 13 a ráda píše..

Nevím, doufám, že přijdeš se zajímavou povídkou a jsem ráda, že jsi mě požádala.

Nemám, co dodat...

Další, další, další! :DD

Momentálně jsem opravdu unavená, v sobotu mě čeká menší (spíš větší) párty se školou a stále se snažím psát tak nějak pravidelně a abych se už odnaučila delší kapitoly...bohužel to opět nevyšlo :D zase je dlouhá, ve Wordu to má asi dvě a čtvrt stránky, tak snad se vám bude líbit :)

Všichni souhlasně zamručeli, Al zamávala hůlkou a každému z nás přistála v ruce láhev.

"Takže ty prý pracuješ ve Francii!" řekl Lee lhostejně.

"Jo, ambasáda kouzelníků má velice práce, svátky naštěstí mohu trávit v Anglii. Už nemám ráda ráčkování!" odpověděla Alyssa. Natáčela si pramen vlasů na prst a zkoumavě se na Jordana zadívala.

Podivuhodně píšu nějaké dlouhé kapitoly, což je na jednu stranu dobře, dozvíte se toho víc, ale zase musíte déle koukat do počítače :D No dneska se dozvíte Alyssinu podivnou vlastnost, netaktní zacházení, na jaký post se tedy Bonnie dostala ve famfrpálu, co tenkrát stálo v tajemném dopise a proč Bonnie nebyla na svátek s rodinou.

Většina se bude odehrávat mezi sestrami. Ale snad se vám to bude líbit. Doufám, že jste si čtení této povídky zamilovali stejně jako já její psaní :)

S Aly jsme strávily příjemné odpoledne. Prošly jsme se přes zasněžené pozemky, přičemž jsme byly opravdu šťastné, že nesněžilo. I tak z nás odkapávala vody, když jsme konečně vstoupily do budovy, kde bylo příjemné teplo! Bohužel ani Al jsem se nemohla svěřit s Brumbálovou armádou, ignorování se se Seamusem, nenávist vůči Zachariáši Smithovi, nebo náklonností k Georgeovi.

Ano je to neuvěřitelné, ale po dlouhé době zůstávám v době pátečnho večera doma. Budu koukat na Fénixův řád, zlatíčko George se tam taky mihne :D No a teď jsem rozepsala jakousi báseň, takže třeba zítra tu bude, co já vím?

Ach, jak já toho Potterovic kluka žeru! Tedy spíše knihy. Musím se pochválit, asi od druhého týdne srpna jsem jich přečetla už čtyři, pětku mám rozečetnou asi na třísté straně.

No slibovala jsem, že tohle bude článek o rezignování. Moji milý bývalý spolužáci na sms nereagují a já sama ven nikam nepůjdu ani náhodou, to raději strávím večer sama v posteli s knihou, čajem a únavou.

Je to doopravdy neuvěřitelné! Já doma! Pátek večer a já doma!

Btw. závisláci na Watsonové (k nimž patřím i já), přibyla nová kapitola, o článek dolů než je tento, vidíte? :D

Zase pozdě, ale to víte, přestup na školu, navíc jsem strašně unavená, skoro každý den courám v centru Prahy, nemám na nic náladu, kromě nekonečného čtení HP Fénixova řádu a tohle je všechno, co jsem za ten celej tejden napsala. Je mi to líto, ale je to doopravdy hodně časově a náladově náročné. Užijte si ji :)

Jo a tahle kapitola je trochu delší než obvykle :D

Neklidně jsem se pohnula.

"Ležte klidně, slečno Watsonová!" napomenula mě madame Pomfreyová. Ve velké skříni cosi vybírala, Ginny mě chytila za zápěstí na znamení toho, abych se přestala ošívat. Madame Pomfreyová vytáhla lahvičku čehosi a opatrně mi vyhrnula džíny. Nohu jsem měla zkříženou v nepravidelném úhlu.

Už ze začátku vás musím upozornit, že tohle bude článek plný kritiky a možná i nějaké té sesterské lásky.

Byla bych úplně normální teenager, ale jsem něčím vyjímečná. Mám krásné, talentované, charismatické dvojče Míšu. Dokonce je vyšší než já!

Soužití s tou mojí Miškou je trochu (spíš více) problematické. Žijeme spolu již 15 let v jednom pokoji, sdílely jsme spolu kamarády, finance a více věcí než je tu vypsáno. Ačkoli tohle všechno se zdá být fajn, opak je pravdou. Jakmile žijete v jedné místnosti s jednou osobou tak dlouhou dobu, znáte ji úplně nazpaměť, víte o ní a jejích vadách prakticky všechno, začne to skřípat. A to i v našem případě. Nejednou jsme se porafaly, popraly a nejednou má máma přiběhla s křikem, že ten rámus už nechce poslouchat.

Když se někdo na tu oblíbenější (což byla Míša) naštval, nebo s ní přestal mluvit, automaticky jsem byla na černé listině i já. To je jedna ze špatných stránek dvojčetství (nebo sourozenectví), každý vás srovnává, hledá rozdíly.

Myslím, že už jste pochopili. Špatných stránek je spousta!

Ale stále je to spojení na život a na smrt, zůstáváme spolu, i když jsme aktuálně oddělené - jiné školy - a kdyby umřela ona, umřela bych žalem. Tak moc ji mám ráda a jsme neoddělitelné! Je to velice pevné pouto.

Já vím! Zase pozdě! :D ale přece! Tak tady jí máte a já zejtra frčím pryč!!

V osm hodin večer jsem navštívila Umbridgeovou v jejím kabinetě. Bohužel zrovna byla někde mimo místnost, tak jsem se posadila na volné křeslo a sledovala porcelánové talířky s kočkami, které se pohybovaly. Těch talířků tam mohlo být na dvě stě, možná víc, ale mě přišly tak nevkusné.

Je to už dlouho, co jsem přidala poslední článek, tudíž se musím za svou neaktivitu omluvit. Jak víte, přestupovala jsem na střední školu a bylo to celé zmatené, v centru jsem byla do šesti, protože jsem chtěla spolužáky víc poznat. A k tomu, ani jsem chut psát neměla. Máme ještě jeden počítač, kde je připojení, ale tam se nedá na blog přihlásit. Prostě nejde... a chut psát mě opustila, ale stejně psát budu, snadno se mě nezbavíte, ještěže mám výborný rozvrh (každý den do 14:10 a v pátek do 12:35, tuším) a je to tam super. Takže se nezlobte a čekejte nějakou novou kapitolu.

A další upozornění, od pondělí do středy tu nebudu, jedeme na seznamovací kurz s prvákama :)