BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Žije se ve dvou!

9. září 2011 v 17:46 | Barunie |  Jednorázovky
Už jste si někdy představili, jaké je to mít dvojče? Já si to ani představovat nemusím - sama jedno mám!

Už ze začátku vás musím upozornit, že tohle bude článek plný kritiky a možná i nějaké té sesterské lásky.
Byla bych úplně normální teenager, ale jsem něčím vyjímečná. Mám krásné, talentované, charismatické dvojče Míšu. Dokonce je vyšší než já!
Soužití s tou mojí Miškou je trochu (spíš více) problematické. Žijeme spolu již 15 let v jednom pokoji, sdílely jsme spolu kamarády, finance a více věcí než je tu vypsáno. Ačkoli tohle všechno se zdá být fajn, opak je pravdou. Jakmile žijete v jedné místnosti s jednou osobou tak dlouhou dobu, znáte ji úplně nazpaměť, víte o ní a jejích vadách prakticky všechno, začne to skřípat. A to i v našem případě. Nejednou jsme se porafaly, popraly a nejednou má máma přiběhla s křikem, že ten rámus už nechce poslouchat.
Když se někdo na tu oblíbenější (což byla Míša) naštval, nebo s ní přestal mluvit, automaticky jsem byla na černé listině i já. To je jedna ze špatných stránek dvojčetství (nebo sourozenectví), každý vás srovnává, hledá rozdíly.
Myslím, že už jste pochopili. Špatných stránek je spousta!
Ale stále je to spojení na život a na smrt, zůstáváme spolu, i když jsme aktuálně oddělené - jiné školy - a kdyby umřela ona, umřela bych žalem. Tak moc ji mám ráda a jsme neoddělitelné! Je to velice pevné pouto.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Morčátko Morčátko | Web | 9. září 2011 v 18:37 | Reagovat

Fajn!Zkus toto:
http://morcatko555.blog.cz/1109/muj-sourozenec

2 Andy Ryan Andy Ryan | Web | 10. září 2011 v 12:46 | Reagovat

To je krásný článek zlato! ;) Ačkoliv já a bratr nejsme dvojčata, váže nás pevné pouto! a já bych ho za nci na světě nevyměnila :)

3 džejn džejn | E-mail | Web | 10. září 2011 v 23:51 | Reagovat

Sourozenectví je krásnej vztah. Jasně, ne všude je to tak blízký pouto, ale pokud ano, stojí to za to:)
Já mám se svým bráchou taky senzační vztah. Ne že bychom spolu trávili nějak hrozně moc času (vzhledem tomu že mně je 17 a jemu 23:D), ale i tak vím, že mě má neskutečně moc rád. Popravdě, je to člověk, u kterého cítím tu lásku nejvíc. A navíc je to jeden z nejlepších lidí, co znám.
Mít dvojče musí být zas úplně něco jiného, taková ta vlna a telepatie... a tak vůbec:) Hezky si to popsala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama