BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Říjen 2011

Zdravím z Vysočiny!

27. října 2011 v 9:54 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Tak jsem zase tu. V malebné vesničce na Vysočině, u příbuzných. Babička odjela do lázní, takže tři holky samy v baráku! No vlastně přes dvůr je ještě teta, strejda a bratranec, ale ti se nepočítají no ne? :D

A horší část toho všeho - nemůžu psát. Bohužel jsem si nevzala s sebou flešku, takže tento týden se tu nic neobjeví. Watsonovou jsem se snažila dopsat doma, ale hodně času vyplnila Nová Tajná Povídka, takže...:D
Ale snad příští týden dám Watsonovou nějak dohromady a třeba už za pár kapitol přijde famózní závěr :)
Nechte se překvapit! Vaše Barunie ;)))

Kapitola čtyřicátá druhá - Zatrolené prázdniny!

24. října 2011 v 20:30 | Barunie |  Watsonová zasahuje
A je to pozdě, ale přece! :)
Nechce se mi už nic psát. Budu zejtra muset udělat tolik úkolů a věcí a k tomu, dlaš setkání s jedním klukem (má holku, sviňák! :(( :DD) a kamarádkami. No nevím, jak to stihnu :D

"Kdo to byl?" zeptala jsem se. "Myslím tu šestnáctiletou holku!"
V tu chvíli se upřímně zasmál. "To nebyla studentka. Byla to Tonksová!"
"Metamorfomág!" uvědomila jsem si. Pobaveně přikývl.
"Hele, Bonnie, co vůbec chceš dělat?"

Nechtěla bych chodit do školy :D

24. října 2011 v 19:53 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Nemyslete si, že nechodím do školy, jen prostě už máme prázdniny!
Tedy lépe řečeno, máme ředitelské volno! Já ♥ rekonstrukci výtahu! :P
No víte, jak je fajn, se vzbudit v devět, dát si kafíčko, žádnej stres a spěch....
Má to spoustu výhod. Aspon mám chvilku sama pr sebe, se spolužáky jsem dnes byla v KáeFCéčku a seděli jsme tam počítám tak čtyři hodiny :D
Ano žádný spěch. Pročítám si staré povídky, jsem do pěkně do půl jedné v noci vzhůru..¨
Ale musím uklízet. Ale co? Mě to nevadí :) je tu klídek a pohodička, i když občas dost ticho, tak se kouknu na film, zapnu si hudbu a začnu si falešně prozpěvovat nebo dementně tančit ;D je to vážně super :)
Fakt si závidím!
Vaše závistihodna Barunie :)))

Kapitola čtyřicátá první - Další z Havraspáru...?

23. října 2011 v 19:00 | Barunie |  Watsonová zasahuje
Další kapitola! Uuuuu! A je to poslední předpsaná, což mě přivádí k myšlence, že když mám ty prázky, tak jdu za prvé napsat další kapitolu a za druhé předepsat tu NTP (novou tajnou povídku ;D)
Další z Havraspáru...? ;)))



Anthony se probral k vědomí.
"Je…to…strašné! Bolest…" zamumlal nevysvětlenou.
"Ale jsi v pořádku?"
Místo odpovědi mě políbil.
"Co to…?"

Stačí pouhé fajn :)

23. října 2011 v 17:10 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Ahojte všichni!
Jsem tu zas, já, Barunie, a napadl mě další námět na povídku. Zatím je to velice tajné, jen prozradím, že to bude další 'parodie' a zase bude ta holka asi čtrnáctiletá nebo patnáctiletá :D
Dneska jsem jela metrem od táty a na jedné stanici nastoupila trojice dívek tmavší pleti. Celou cestu mě rušily od čtení svou hlasitou hudbou. Nepochopila jsem. A ještě větší šok mě čekal potom, co jely se mnou až na stanici, kde vystupuji! Zrovna čtu Narnii: Plavbu Jitřního poutníka a ony, když jsem vystupovala, mlely něco ve smyslu: "...a četla knihu Narnii! Miluji Narnie! je to úžasná knížka!" a pak, já totiž mám kozačky s menšími podpatky a klapou samozřejmě, "Koníček! Koukej, klape! Klap, klap, klap..." Já se jen celou cestu usmívala a přitom mě napadaly takovéty myšlenky jako "Aspoň mám víc intelektu, abych něco četla!" ale držela jsem hubu.
No jo, někdo prostě je debilní od přírody :D
A vy? Já měla docela fajn víkend a ještě víc se mám fajn, že mám zítra ředitelské volno! Ale zase úkoly asi ze šesti předmětů :/
Vaše sarkastická Barunie ;)

Kapitola čtyřicátá - Anthony!

22. října 2011 v 20:00 | Barunie |  Watsonová zasahuje
Já strašně ráda popisuju, jak někoho mučí :D a nebojte nejsem úchylná! Líbí se mi ty pocity, co Bonnie a ostatní cítí ;) Je to přednastavené, touhle dobou jsem nejspíš u taťky, kde přespím, takže se zatím mějte :)
A UŽIJTE SI KAPITOLU!

"Bude to těžké!" vydechla jsem v posteli.
"A co?" ozvala se ospale Amy.
"Učení šestého ročníku!" zamumlala jsem.
"Aha…to jo…" odpověděla a vzápětí usnula.

Kapitola třicátá devátá - Starý plášť

22. října 2011 v 10:25 | Barunie |  Watsonová zasahuje
Ahoj :)
Tak nová kapitola je docela zajímavá, ale příští bude ještě zajímavější :D to vám slibuji, že se zase bude něco točit okolo kluků (jak jinak :D)
Ale teď si už přečtěte tu kapitoluuuu! :D

"Co se ti stalo?" vykřikl Seamus, když spatřil mou tvář.
"Byla jsem drzá!" špitla jsem.
"Musíme se jich zbavit!" zašeptala i Ginny vedle mě. "Museli jsme na černé magii ovládat prváky zakázanou kletbou! Lenka taky dostala! Promiňte, něco jen řeknu Nevillovi!"

Kapitola třicátá osmá - Nový školní rok

21. října 2011 v 15:57 | Barunie |  Watsonová zasahuje
Ahoj :)
Já mám vystaráno! Celých devět dní krásného nicnedělání (samozřejmě kromě úkolů, co nám naložili, dloouhý seznam :D) čili ano, opravdu máme ty dva dny ředitelské volno! Miluju rekonstrukci výtahu! :D
Užijte si kapču ;)

Trápila jsem se. Chtěla jsem zpátky do školních lavic, chtěla jsem za kamarády, chtěla jsem zase být v Komnatě nejvyšší potřeby a spřádat plány, jak vyštvat Umbridgeovou, chtěla jsem i na nudné hodiny Dějin čar a kouzel s profesorem Binnsem. Chtěla jsem Bradavice.

Dusno ve škole...

18. října 2011 v 18:49 | Barunie |  Jednorázovky
Jak jistě (a dobře) víte, tento rok jsem nastoupila do prváku. Ohledně učení jsem dost pohodě (tj. že se skoro vůbec neučím :D), kluci jsou hezcí a jakž takž v pohodě (z prváku samozřejmě), lidi ve třídě a profesoři také. Jen mě dopalují starší spolužáci. Především druhačky.

Kapitola třicátá sedmá - Brumbiho pohřeb...

18. října 2011 v 17:39 | Barunie |  Watsonová zasahuje
Já se těším na sedmý díl!! :D Budu mít absolutně volnou ruku, budou další zápletky a navíc - nemám žádné osnovy, co se v Bradavicích stalo! Jupííí!
Ale teď buďme zkroušení nad ztrátou milovaného starého přítele a ředitele, který po svém odchodu zanechal víc otázek než odpovědí!

"Co to…?" začali se okolo jeho chladného těla bez života shromažďovat studenti a učitelé. Všichni měli ve tváři stejný vystrašený výraz absolutního zděšení jako já.

Tired...

17. října 2011 v 21:17 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Ahoj, všichni návštěvníci mého blogu!
Jsem až děsivě unavená. Znáte ten pocit, kdy si řeknete: "Totálně nemám energii!" ?
Já totiž v posledním měsíci dost času. Připisuji to za vinu mým osobním upírům dobré nálady. Což jsou moje kamarádky :D S nimi se totiž člověk baví skoro každou sekundu, co s nimi tráví čas. No jo, jenže to se samozřejmě podepíše samozřejmě na náladě i na výši energie. Neboli - jen co přijdu domů, taška letí do kouta a jde se číst a odpočívat (pak se tedy nedivím, že nemám ani jeden z úkolů).
No nic, jdu se koukat na TBBT a pak se pravděpodobně budu muset vykoupat a pak spinkat :)

Vaše nejvíc unavená Barunie :*

Kapitola třicátá šestá - Vztah

16. října 2011 v 17:55 | Barunie |  Watsonová zasahuje
Tak jsem si říkala že tu kapitolu přidám tak ve středu, ale když se konečně našel někdo, kdo tu moji skromnou tvorbu uvítá...:)
Bonnie má kluka, Bonnie má kluka!! :DDDDDDDD


Tenkrát jsem měla opět hlavu položenou ve knize, jejíž název si dodneška nepamatuju. Obvykle, když jsem byla vyčerpaná, naštvaná a musela se opět něco učit, jsem nehleděla na spolužáky a klidně jsem porážela děcka z prvních, druhých ročníků i starší spolužáky.

Šťastné dny :)

16. října 2011 v 12:46 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Přechod na střední má svá pro a proti. Napíšu o tom delší článek, ale dnes ne.
Mé šťastné dny jsou převážně poskládané z momentů, kdy se s kamarádkami na nové škole jen tak střeleně smějeme a všichni ostatní se smějí nám.
Jsou to skvělý holky. Moje milované ghetto čumilek. A samozřejmě další, které jsou vážně fajn, ale převážně důvěřuji jen těm dvěma 'nejlepším'.

Ale rozhodně včera to byla pecka. Jak jsem již milionkrát zmiňovala, mé dvojče chodí na hereckou konzervatoř. No a já včera s ní jela trhat do divadla konzervy lístky. A v ten samý den měl druhák konzervy narozeninovou oslavu, tak jsme tam zůstaly. Víte, konzervatoř je jako jedna velká rodina. U nás se druhačky nám prvačkám posmívají, zatímco tam se s nimi vesele baví. Dopaluje mě to, zvláště když jsem tam poznala úžasné človíčky.
Ale nedá se nic dělat. Musím přijmout svou obchodku takovou jaká je a jsem vlastně docela ráda, že už nejsme se sestrou věčně pospolu. Mám vlastní kamarády, ale sestra je něco úžasně věčného. Jak říkám, v posledních dnech jsem velice šťastná. :)

Kapitola třicátá čtvrtá - Weasleyovský útěk

16. října 2011 v 10:42 | Barunie |  Watsonová zasahuje
Víte, jak se super píše, když nemáte internet? Já jo! Proto mám tuhle kapitolu nachystanou už asi od čtvrtka. :D je to fajn, jen si vzít počítač a psát, nekoukat na 'fíbíčko' a podobně. Jen vy a ta vaše pověstná múza :) Užijte si kapču!

"Cože?" přikovalo mě zděšení na místě.
"Rozhodli jsme se už dávno. Odcházíme si zařídit krámek v Příčné ulici! Peníze z dávivých dortíčků a toho ostatního, co jsme letošní rok prodali, na nájem bohatě stačí!" vysvětlil Fred.

Na světě se děje tolik špatností...

15. října 2011 v 9:46 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Jakýsi článek o skuhrání nad světovými problémy. Podnícení jsem dostala od džejn, když napsala zajímavý článek o pomáhání Africe. Vložím alespoň začátek:
Máš nějaký problém? Nerad chodíš do školy? Oni chodí rádi.
Nerad ovoce nebo zeleninu? Oni si nevybírají.
Jsi na dietě? Oni hlady umírají.
Vadí ti, že se ti rodiče pletou do života? Oni je nemají.
Koupili ti Adidas a ty jsi chtěl Nike? Oni jsou rádi za kus hadru.
Vadí ti, že musíš jít brzo spát? Oni se nechtějí probudit.
Soucítíš-li alespoň trochu s bezútěšnou situací v Africe, předej to dál.

Kapitola třicátá třetí - Provokatérka

14. října 2011 v 22:40 | Barunie |  Watsonová zasahuje
Jsem si řekla, že už dlouho popisuju jen jeden díl, napsala jsem dnes tři kapitolky, což je drsné. :)
No každopádně jsem dost utahaná, neustále trávím víc a víc času v centru Prahy, kde mi moji nový spolužáci vycucnou všechnu dobrou náladu (vlastně ji vyplýtvám s nimi ;)), vrátím se domů a jsem skleslá, bez nálady a jediné na co mám chut, je čtení a ležení v posteli nebo dlouhé procházky se psem. :) jsem prostě děsná! Užijte si kapitolu ;)

"Já vím, že ta pusa byla jen kvůli Goylovi a Belle!" zašeptal mi zmučený hlas Seamuse.
"Já to taky vím!" přikývla jsem. Studenti z BA se pomalu se slzami trousili z Velké síně.
Naproti stála Marietta Edgecombeová s hábitem vytaženým, až jí koukaly jen oči a i nad těmi se rýsovaly záhadné pupínky.

Opět speciálně pro Yanny :)

14. října 2011 v 22:26 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Milá Yanny,
velice ráda bych ti napsala na blog, ale opět - nejdou mi zobrazit komentáře, takže nemám kam. Koncert Charlie Straight - tancovala tam moje nynější spolužačka, mám pocit na School beauty queen, jedna z baletek, oděné celé v bílém a sáhla si Albertovi na zadek! :D
Je mi líto, že Brandleyho Coopera neznám tak dobře jako ty, ale tobě se skoro nikdo nevyrovná, jak máš ten přehled o nynější kultuře ;D
A mám takový pocit, že jsi měla menší pauzu (nebo já mám menší pauzu?) nevím, prostě jsem se opět těšila na nějaký tvůj potěšující článek (popřípadě recenzi - sakra! Pořád ještě jsem si nevypůjčila ty Hunger Games :/ a mám návrh :D nechceš si přečíst Voltaira - Candide a na to mi napsat recenzi? :D)
A nakonec opět poděkování - jsi báječná blogerka, recenzistka a věřím, že máš budoucnost. Jsme ráda, že jsme se alespon prostřednictvím internetu seznámily :)

Voldy má dvojníka! :D

13. října 2011 v 22:08 | Barunie |  °°Celebrites°°
Nedávno jsem narazila na herce, strašně podobného Ralphovi Finesovi (neboli On Lord Voldemort z HP). Upřímně, nikdy bych nečekala, že ze šmejda bez nosu se vynoří takový docela hezký chlap. A na toho jeho dvojníka mě přivedla Krásná.cz. Jakési srovnání dvou herců, jeden komentář jakési blogerky a já zůstala s pusou otevřenou. Někoho mi strašně připomínal a já si vzpomněla na Voldíka, že herec vypadal vážně podobně. Můžete však posoudit sami:


Kapitola třicátá třetí - Už nikdy neporuším...

13. října 2011 v 21:46 | Barunie |  Watsonová zasahuje
Pamatujete si ještě na Nezbytnou? Já totiž mám slabé záblesky. A tak jsem doplnila rozepsanou kapitolu asi dvěma odstavci a brzy ji sem hodím. No nevím, jak to bude pokračovat, ale ten příběh se mi líbí. Každopádně se Watsonové nic nevyrovná a to je fakt. Jinak writtim se asi opět rozeběhne. Jsem tam zatím jen já, Shee, Tarei a Koffi. No z původních členů je to málo, ale našla jsem tam spousty skvělých lidí a podle mě ještě není čas to vše zatratit.
A teď konečně ta kapitola!!! (P.S.: Zatracení komentátoři, chci, aby jste mi vyčetli chyby a ne abyste ten článek jen otevřeli, spěšně ho prolétli očima a nic nenapsali!!! Názor čtenářů je pro každého autora důležitý, včetně mě!!!)

Urychleně jsme se vrátili do místnosti, kam se už nahrnulo spousta lidí.
"Takže začneme odzbrojovacím kouzlem!" zahájil hodinu Potter.
"Děláš si šprýmy? Odzbrojovací kouzlo?" zpochybňoval jeho metody Zachariáš.

Kapitola třicátá první - To slovo začínající na B

9. října 2011 v 15:33 | Barunie |  Watsonová zasahuje
Až si kapitolu přečtete, poznáte to slovo? :)))
Nebudu vás napínat - čtěte!

Zaslechla jsem tišený šum hovoru a otočila se. Vzápětí jsem uviděla Terryho a jeho kamarády, jak se ke mně ženou.
"Ty jí to dej!" zrovna rozčileně říkal Anthony
"Ne ty jí to dej! Tobě to on dal!" vracel mu jakýsi lístek Michael. Terry vytrhl lístek z jeho ruky a přidal do kroku.