BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Prosinec 2011

Jen v rychlosti z Vysočiny.

30. prosince 2011 v 17:04 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Ahoj, dneska tu vedle není ani obrázek, protože se mi ho prostě nechce hledat :D
Silveeestr bude legendární! Vesnička bude plná ožralů. A já se na to těším.
Poslední dobou jsem samý úlet. Když tak zkontaktovat na facebooku (ti vyvolení, kteří ho mají), popřípadě, což platí pro Casion, Jeffu a Faint na fóru :)
Nečtu! A pekelně mě to štve. Po HP jsem ještě nenašla knížku, která by mě pohltila. Tetování krví mě nebaví, tak si asi znovu přečtu Vampýrskou akademii a My děti ze stanice ZOO. Možná si vypůjčím Janu Eyrovou, což mě neskutečně láká.
Mám vás ráda, proto se neopijte do němoty.
Říkám, že jsem tu jen na skok :P :D
Všemi milovaná Barunie (dřív jsem byla namyšlená, ale teď jsem perfektní :DDD)

Vše, co se posledních dnů týče.

26. prosince 2011 v 10:49 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Ahoj, hlásí se Barunie.
Tedy, myslela jsem, že celé Vánoce zkejsnu doma, mými společníky budou program, televize, ovladač a hodně jídla, ale pořád chodím ven. Zvláštní, asi mi uniká podstata Vánoc, ale někdy prostě musíte vypadnout z domova a nadýchat se čerstvého vzduchu.
Štědrý den byl tradičně s bramborovým salátem, řízkem a skleničkou piva, ale na můj vkus trval celkem krátce. Večeře, rozbalit těch pár balíčků a dělejte si, co chcete. Tak jsem si dělala - byla jsem vzhůru do půl třetí (dneska to bylo ještě lepší - třičtvrtě na čtyři :D)
Jednoduše mě být vzhůru baví.
Jistě jste si všimli, že mám nový dess, trochu zimní, tak snad se líbí. V jednoduchosti je krása, na to nezapomínejte! :))
A z jakého dárku mám největší radost? Jednoznačně z kabátu a sluchátek :)
Ještě jednou přeju příjemné prožití svátku a přežití Silvestra (moc se neopijte, dobytkové :D)

17. Kapitola - Hádky kvůli rozhodnutí

24. prosince 2011 v 17:58 | Barunie |  Rebelka jménem Finniganová
I když jsem ji chtěla publikovat zítra, dneska vám ji sem hodím jako dodatečný dáreček pod stromeček (i když lepší je ten bonus, co jsem napsala).
Šťastné a veselé! :))


"Sakra! Promiň, Leanno!" kdosi promluvil. Měla jsem chuť mu začít nadávat do slizkých slimáků, ale jen jsem vzhlédla a uviděla Martyho, jak se na mě omluvně usmívá.

"Jo… to je v pohodě," znovu jsem se podívala na své oblečení. On okamžitě vytáhl hůlku.

Bonus - Slavíme Vánoce

24. prosince 2011 v 10:00 | Barunie |  Rebelka jménem Finniganová
Veselé Vánoce! :)
Ježuch sice přijde až večer, ale já vám připravila speciální dárek. Je to jednorázovka z období Leanny ve Vánočním duchu :) doufám, že se bude líbit ;)

"We wish you a merry Christmas, we wish you a merry Christmas, we wish….," ozývala se koleda celým domem. Velká skupina dospělých seděla v obýváku a před nimi byli namačkaní mladiství. Jedna z nich jen otevírala pusu.

Odešel velký muž, je načase uctit jeho památku

23. prosince 2011 v 21:18 | Barunie |  Když jsme spolu nedobrovolně
Jsem narozená v roce 1996, takže jako prezidenta si pana Havla nepamatuji. Vím, že se zasloužil o to, že je tu demokracie, že vůbec máme svobodu. Tak si to sakra uvědomte! Denní tisk, internet, televize apod., jen uctívají památku muže, který se zasloužil o možnost žít tu, aniž byste museli si dávat bacha na to, co řeknete!

Nebyla jsem ve Vladislavském sále, ani jsem nesledovala přímý přenos pohřbu. Je mi to líto. Ale rozhodně jsem jeho odchodem zarmoucená. Představoval svobodu a cítil lásku k národu, který ho respektoval. Ve škole jsme měli symbolickou minutu ticha, při níž jsme všichni povstali. Bylo dojemné, že i když netušíme, jaký byl, mlčíme, i když se nám chce smát.

Zavřete oči a mlčte, velký muž odešel. Nikdy se už nevrátí zpět, ale jsem pyšná, že jsem Češka, protože k mému národu patřil i světoznámý pan Havel. Tímto mu chci vzdát hold.
Odpočívejte v pokoji, Václave, a mějte se dobře. Nikdy nezapomeneme!

Prolog

23. prosince 2011 v 19:01 | Barunie |  Když jsme spolu nedobrovolně












Takže československá povídka startuje :D

Už od mala sme počúvali od ocina o Rokforte. Magické miesto, plné tajov a nástrah. Ten kto nemá čisté srdce a úmysel, nebude pozvaný dnu. To nám hovoril. Nikto nie je dobrý alebo zlý, ako nič nie je biele a čierne.
Verili sme mu. Pre nás bol ako princ na bielom koni. Bielom, nie čiernom alebo šedom. Bol našou vŕbou znalosti a príbehov. Bol pre nás jedinečný.
Udatný Godric Nebelvír,
jenž cestou svou vždy šel,
a z temných blat a močálů
zchytralý Zmijozel
Pak z Havraspáru Rowena,
zrozená v lůně hor,
a krásná Helga z údolí,
kde stojí Mrzimor.

16. Kapitola - Ach, ty důvody!

22. prosince 2011 v 16:04 | Barunie |  Rebelka jménem Finniganová
Ano, konečně! Mám sice předepsanou i další kapitolu ale za boha jsem ji sem nemohla strčit! :D
Věnováno uzdravené Andy Ryan, která mi udělá obrovskou radost a určitě přidá Be with you or be alone :)) :D a také Jeffě, která jistě začne přidávat další jednorázovky na páry :D

A teď počkejte.... a můžete kliknout na celý článek! :D

Nebyly to ani tři dny, kdy si mě odchytla Rebecca Sullyová, kamarádka Harryho, do kterého byla zamilovaná. Její tajemství jsem zjistila náhodou - vyslechla jsem si totiž jeden velice urážlivý rozhovor o mé maličkosti.

Když jsme spolu nedobrovolně/ Keď sme spolu nedobrovoľne

22. prosince 2011 v 15:26 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Mám pro vás oznámení! Momentálně jsme se s Jeffou rozhodly, že napíšeme spolu povídku. A ne ledajakou! československou! Více dole ;) Btw. Obrázek dodám později :D

Děj:
Dillanne a Lauren Nightovy jsou dvojčata, které se do Anglie přestěhovaly jako malé. Když jim bylo jedenáct, přišel jim dopis, ve kterém stálo, že jsou přijaté na školu Čar a kouzel v Bradavicích. Dillanne a Lauren věděly vše o škole, a proto si byly jisté, že je Moudrý klobouk nezařadí do Zmijozelu, ale na jejich zklamání je tam zařadil.

15. kapitola - S čím mi pomohl James

18. prosince 2011 v 19:57 | Barunie |  Rebelka jménem Finniganová
Konečně!!!
Mám tu kapitolu dopsanou, tak to by vám do pátka mohlo vydržet ne? :D
R.I.P. Václav Havel. Alespon malá zmínka o velkém muži. :'( :'))

"Vyklop to!" vybídl mě.
"Víš, že jsem totálně v koncích, jinak bych tě nepožádala, viď?"
"Tuším to."
"A přísahej, že se mi nebudeš smát, až ti řeknu, o co jde. Jinak ti budu moct dát facku!"

14. Kapitola - Srážení, lektvary, pomoc

17. prosince 2011 v 16:45 | Barunie |  Rebelka jménem Finniganová
Další dlooouhá kapča :)) A já zmizím ven ;) je tma a zima ale to mi nevadí. Tak zítra snad další kapča. Budu vzhůru celou noc!

"Promiň, nechtěl jsem..."
"V pohodě. Každý si myslí, kdoví jak to není zajímavé mít slavnou matku."
"Ehm... Ani jsem se nepředstavil. Jsem Marty Black."
"Black? Já znám jen tři potomky rodiny Blacků!"

Čárka sem, íčko tam...

17. prosince 2011 v 10:55 | Barunie |  Občasná témata týdne, která za to stojí
Pravopis.
Pojem, který je dnešním puberťákům neznámý.
Vždyť dnes už nikdo neřeší jaké i napíšete ve slově vidět, ne? Tak tam dáme tvrdé, když to bude určitě tvrdé slovo. Vydět. Zní to drsně ne?
Inteligenci na pravopis vidím jen v mé třídě na střední. Většina z nás měla z pravopisu pětku jak vyšitou a ještě mi říkali, proč sakra nedržím s nimi, vždyť když máte dvojku jakožto nejlepší známku, jste šprt!
Jenže jim nedochází, že až někam budou posílat životopis s pravopisnými chybami, šéfové si o nich řeknou: "Tak tohle je opravdu blb!"
Umět pravopis je v téhle době docela ojedinělá schopnost. Chápu, že se občas chybička vloudí, ale však víte, ne? Z češtyni mám jednyčki. :DD

Taková jsem jen já.

16. prosince 2011 v 15:03 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Jsem Barunie. Zapamatuj si to.
Je mi patnáct a studuji školu, která mě nebaví. Píšu povídky a to mě naplňuje. Jsem dvojčák mé sestry. Miluju Harryho Pottera. Dokážu si mobil shodit do kanálu. Pak si napíšu na ruku: "Mobil mám v kanálu" a směju se tomu. Strašně se mi líbí víc kluků najednou. Před testama mám šílenou trému. Směju se kravinám. Blog je moje velká závislost. Modrou flashku od Mattoni vláčím všude s sebou. Vlastním kytaru bez strun. Narozeniny jsem měla na pátek 13. Miluju čokoládu. Rodiče mi říkají hacker. Strašně ráda dolejzám za sestrou do konzervatoristického baru. Vždycky jsem si přála mít zelené oči. Bohužel mám hnědé. Jsem pyšná na svoji barvu vlasů. Když si prohlížím fotky z dětství, říkám si: "Byla jsem to nejroztomilejší dítě na světě!" Proto tolik miluju staré fotky. Nenávidím koprovku, ale jinak sním, na co přijdu. Musím používat žehličku na vlasy. Oblíbila jsem si svetry. Moje nejoblíbenější police je ta nad televizí. Proč? Jsou tam knížky. Neumím kreslit, ale kreslím. Nejlepší seriály jsou Teorie velkého třesku a Jak jsem poznal vaši matku. Můj nejlepší kamarád se jmenuje Martin. Občas mám stavy, kdy bych někoho nejradši praštila krumpáčem. Ne občas, ale spíš často. Rozmlátila jsem patery sluchátka za rok. Vtipné. Když jsem s mámou a jejími kamarádkami, mám sarkastickou náladu. Dávám čárky tam, kde být nemají. Totálně kašlu na psaní všemi deseti - ukazováčky mi stačí. Nemám ráda konce.
Bohužel někdy jsou nevyhnutelné.

13. Kapitola - Avery Zabiniová

16. prosince 2011 v 14:22 | Barunie |  Rebelka jménem Finniganová
Takhle kapitola se mi na flashce válí asi tři dny. Nekecám. Ale stalo se toho tolik. To napíšu do jiného článku a přiznávám, že většina věcí je strašně vtipná :D Nebudeme zdržovat, Leanna čeká!

"Zatím nikam nepůjdete, slečno Finniganová! Za prvé vám neustále dávám mastičku proti popáleninám, vážně nechápu jak jste dokázala udělat NKÚ z lektvarů a za druhé, nejdřív musíme vás uzdravit a pak můžete za svými kamarády!"
"Ale já musím…"

12. Kapitola - Jsem pako

11. prosince 2011 v 13:01 | Barunie |  Rebelka jménem Finniganová
Moje celovíkendová práce. šílený! Nedokážu už ani psát, co se to se mnou děje? Ne-e to nemůže být pravda!
Tuto kapitolu chci věnovat Jeffě, která mi napsala spoustu kapitol k Chipě, Casion, k té není co dodat, a mé drahé Andy Ryan, která mě zasypala spoustou komentářů k Leanně :) Vítám tě mezi čtenáři Leanny ;)
A teď ta kapitola, kvůli které jsem tu seděla až do jedný ráno :)
Jo a původně jsem měla na mysli, že ji Scorp skoro znásilní, ale tak brutální to není :D

"Kam mě to vedeš?" Moje slova jakoby byla jen vzduch.
"Scorpiusi Malfoyi, řekni mi, kam jdeme!"
Něco zabručel.
"Víš, že takovou reakci nechci!"
Další zamumlání.
"Bože, Scorpe, co se děje?"
Sotva slyšitelná odpověď. Zastavila jsem se, ale on mě vláčel dál. Blíž k okraji Zapovězeného lesa.

Zkus mít pořád nápady na nové články!

9. prosince 2011 v 22:50 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
<-- To triko je úžasný! :)

Takže, jak jste si již všimli, pořád nic nového.
Jak to jen vysvětlit?
Že člověk nestíhá milion věci naráz?
No zkrátka nějak nestíhám, povídky leží někde pryč, když pomyslím na mou modrou flashku od Mattoni, do školy odjíždím nevyspalá a domů unavená.
Stačí?
Nebo mám přidat i to, že jakmile přijdu domů nemám náladu na víc než na facebook a knížku?
Snad zítra něco přibude. Zatím dobrou:)
Celkem unavená Barunie

11. kapitola - Kam směřuju?

4. prosince 2011 v 21:14 | Barunie |  Rebelka jménem Finniganová
Věnováno Jeffě a Casion.
Do ted jsem ji psala :D jsem divná
Totální unavenost.

Mlčky přikývl a já musela zadržovat smích.
"Všechno je jednou poprvé!" zamumlala jsem. "A tvoje zničený ego…"
"Jaký zničený ego?" vyštěkl.
"Však víš, někdo něco udělá, v tvým případě rozchod, a kluk je na pokraji zhroucení!"

Srdcové záležitosti

2. prosince 2011 v 23:05 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Chtěla jsem se jen zamyslet, pozastavit, nad tím, co je v mém srdci důležité. Protože když řeknu, že něco je má srdcová záležitost, znamená to, že se k tomu vždycky ráda vrátím, ať už se bude dít cokoli. Ale nejde jen o věci, které jsou momentálně pro mě důležité. Jsou to věci, ke kterým už mám hodně blízko dlouho.

Pocit lásky

2. prosince 2011 v 9:12 | Barunie |  Poezie
Taková nuda v metru je vlastně velice prospěšná :D další básnička, sice možná ne tak dobrá jako jindy, ale snad se vám bude líbit ;)