BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Leden 2012

Budu usínat s myšlenkami na Applanu, Stylese a pořádný kbelík vanilkovo-karamelové zmrzliny!

27. ledna 2012 v 23:59 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Je čas na další půlnoční článek.
Ano, ten obrázek vedle je můj výtvor a jmenuje se "Applana" (APPle,banANA). Je to podle mě a Markétky. Jsem jablko, což je vtipné, protože jablka nejím. Teda, vyhazuju je, většinou. Hlavní je, že banán s jablkem se milují - jako my dvě :) štveme se, ale máme se rády :) je fajn někoho takového mít!
Myslím, že se mi to povedlo!

Dneska jsem měla pocit, že zvládnu všechno! Zkrátka jsem dost naštvala jednoho šprta, který měl referát na Francoise Villona a já shodou okolností o něm věděla více než já. Nebudu to podrobně rozebírat, svými otázkami jsem pobavila nejen třídu, ale i učitele. A to si pište, že si to ten kluk zasloužil. Cítila jsem se skvěle. Jsem divná?! :D


Dodneška jsem neměla odvahu

25. ledna 2012 v 21:55 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
...se vám omluvit.
Mnoho času mi teď zabere předepisování It's hard to tell, konverzace s Andy Ryan (Payneovou!!) a poslouchání One Direction. Nic víc teď nestíhám.
To znamená, že ani Leannu a Telmarínku. Jsem teď celkem v kritickým stavu, který se točí okolo postele, jídla, pití a špatné nálady. Neustálý stereotyp dne mi taky moc nepřidává na mém momentálním psychickém stavu.
Potom všechny ty vzpomínky na šťastné dny. Říkám si, že jsem se měla líp, ale mám se dobře. Teda aspoň tak vypadám. Všechno, co mě trápí, dusím v sobě a to taky není nejlepší, ale nic jiného se nedá dělat.
Ráda bych se někde vyřvala, vybrečela a pak bych byla v pohodě, zatímco na sebe denoděně nasazuji masku naprosté vyrovnanosti.
Doufám, že to tak nepůjde dál. Zblázním se, jestli jo. Ale neuvědomuji si jednu věc - mám úžasné kamarády! Ti co mi na rtech vždycky vykouzlí úsměv, když se cítím špatně. Nemůžu se tu sentimentálně rozbrečet, když za mnou sedí máma! Prosím nebreč! Nejde to a několik slz mi stéká po tváři. Teď si uvědomuju, jak moc se přetvařuju. Ale je mi to jedno. Přetvářka je dnešní trend, ale já si narozdíl od dívek nemaluju na sebe celou paletu barev, ale jen se tvářím, že jsem v pohodě, že mi nic neschází. Jak moc se mýlím...

Kolik let bloguju, proboha?

22. ledna 2012 v 11:31 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Ahoj,
jsem tu zpátky a zase nějaké rychlé zamyšlení. Zrovna jsem byla na jednom blogu (zatraceně... špatný blog, říkám to se svým nejlepším svědomím) a holka se chlubí tím, že ten blog funguje sedm měsíců.
A teď se ptám sebe - jak dlouho sakra bloguju?
Víte, že si ani nevzpomínám? Prvotní články jsem smazala, takže ani podle archivu to nenajdu. Mám za to, že tenhle blog žije asi čtyři roky a je to můj první (a doufám, že zároveň poslední). Stydím se za to jméno, ale pořád nemám odvahu si založit jiný. Jsem věrná tomuhle (navíc, komu by se chtělo všechny články, povídky, rozcestníky a designy dělat znovu?).
Blog je moje velká závislost a vím to. A jsem ráda, že takhle svůj volný čas trávím. Je to něco, co mě naplňuje. A doufám, že se vám moje stránka líbí :)


Žeru je!

20. ledna 2012 v 23:32 | Barunie |  Hudební recenze
Ano! Normální verze? Super. Akustická? Ještě lepší.♥
Nádherně vyniknou jejich hlasy! A musím říct, že mě strašně překvapil Niall (blonďáček veprostřed). Takový barvy hlasů jsem už dlouho neslyšela ;) No nemám náladu psát o půl na půlnoc (jak to mám nazvat? :D) nějaký rozsáhlý článek o tom, jak moc je zbožnuji ;) :D

Chci! Potřebuju! Možná dostanu! Ale kdy?!

20. ledna 2012 v 22:09 | Barunie
Každý ji má, ale co? Já ji chci. Tuhle modrou. Dneska jsem kamarádce na celý den zabavila červenou a ta byla! Strašně pohodlná a hlavně říkali, že by mi to v ní slušelo. Takže jsem tak trochu překecala rodiče, aby mi ji pořídili. Jenže v Česku ji neseženete a kamarádka si za boha nemůže vzpomenout, kde ji objednávala, takže zítra se jdeme courat po obchodech a hlavní bude tohle :)) a po neděli už se pro ni do nejbližšího obchodu rozeběhnu a budu mít radost ;) Tedy pokud ji najdu

21. Kapitola - Ti pitomci!

20. ledna 2012 v 17:41 | Barunie |  Rebelka jménem Finniganová
Ano, další z kratších kapitol. Vlastně jsem ji sem chtěla hodit brzy, abych mohla napsat i něco jiného. :D proto tak krátká. Omlouvám se, poslední dobou ani nevím, co do Leanny nacpat :/

"Vyčistíme stáje!" zasmál se Hagrid.
"Stáááje?" schválně jsem útrpně protáhla.
"Myslel jsem, že už to víš."
"Vííím!"
"Tak proč se divíš?"

Poznáš mě podle sluchátek v uších, úsměvu a čivavy.

19. ledna 2012 v 15:29 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Ano! Další z rychločlánků.
Jak se dnes mám? Celkem fajn :)
Zjistila jsem totiž, že budu mít asi tři čtyřky na výzo. Není to tak hrozné, jak jsem čekala.
Neustálé poslouchání hudby? Dá se to tak říct, jsem zase nespolečenská. Tedy spíše, o přestávkách se nebavím a raději jsem ve svém ideálním světě bez starostí. Horší je návrat do reality.
Nikdy nenechte kamaráda začít mluvit o sexu. Nezastaví se. A začne radit :D
Eeeehm? Jak se vyvýjí tvorba? :D mám za to, že brzo budete moct číst It's hard to tell. Mám totiž dva poháněče. Jinak zdravím, Andy a Dendo :D
A doufám, že dneska napíšu něco k Leanně, ta se tu dlouho neukázala ;)
Tákže, já mizim za sluchátkama a čivavou. Budu mít ten pitomý úsměv, když budu poslouchat One Direction. Ale o tom později ;)

Největší závislost posledních dnů - 1D

17. ledna 2012 v 18:05 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Bože! Naprosto umírám! ♥ONI♥!
Už zním, jako nějaká praštěná holčička, ale já jejich hudbu zbožňuju (nevylučuji, že jsou krásní a úžasní). Momentálně m sluchátka hrají jen tři písničky - One Thing, Gotta Be You a What Makes You Beautiful. Ano, závislost se opět dostavila, ale nemůžu nic dělat. Je to droga. Hudební.
A víte, kdo je z nich nejlepší? Lirry :D dnešní výmysl s Andy Ryan. Je to tedy spíše míchanina jmen - Liam a Harry :))

20. Kapitola - Hádám se kvůli vlkodlakům s profesorkou

15. ledna 2012 v 21:44 | Barunie |  Rebelka jménem Finniganová
Ahoj :)
Ano napsala jsem další kapitolu, doufám, že jste rádi, protože já strašně. Konečně se mi ta inspirace aspoň trochu vrátila. Určitě to poznáte z další básně, kterou jsem už předepsala a hodím ji sem někdy příští týden :)
Užijte si tuhle kapču, milánkové :))

"No nic, to jest minulost, v tuto chvíli se s vámi rozloučím," pozdravil Nick a odplul někam pryč.
"Taky jste ho nejdřív neviděli?" zazubil se Charlie.
"Určitě uvidíš ducha na slunci!" rozesmála se Rosie. Rozesmála jsem se společně s Albbiem. Charlie na to neměl odpověď.
"Neboj, Lie, to bude dobré!" oslovila jsem ho tak, jak jsem mu říkala, když jsem byla malá. Neuměla jsem R, tak to pro mě byl Lie.
"Já jsem totálně v pořádku!" opáčil.
"Nevypadáš!"

8. Kapitola - Výcvik následující válkou

14. ledna 2012 v 16:03 | Barunie |  Ta jedna z Telmarínu
Ano! Dokopala jsem se napsat jednu (delší kapitolu) k příběhu o Narnii. Pořád je to jen jakýsi prolog k něčemu většímu. :) A Barunie jde večer plesat :D takže ji dneska pravděpodobně nezastihnete. :)
Užijte si kapitolu, ti, co Telmarínku čtou;)

A zatímco se Zuzana a Adele střídavě hádaly a cvičily, Edmund dorazil do tábora. Rychle pojedl něco ze zásob a snažil se najít něco, s čím by pomohl. Jak ale zjistil od Petra, který si zrovna nechával spravovat zbroj, nic na práci nebylo, a tak vyšel ven. Uviděl hašteřící se holky a zamířil k nim.
"Zamiř!" říkala zrovna Zuzana.
"Já si zamířím, kdy budu chtít!"
"Já tě učit nebudu!"
"Už mířím!"

Alyssa Bernal - It will rain

14. ledna 2012 v 14:40 | Barunie |  Hudební recenze
Chci její hlas! Miluju její cover verze i její originální písničky. Alyssa Bernal, dámy a pánové, je úžasná.
It will rain je sountrack k Breaking Down a v originále ji zpívá Bruno Mars. Už nemůžu dál psát, jen jsem chtěla, abyste ji viděli. Velkou paní zpěvačku :)

Ponocování znamená zaspat půlku dne

14. ledna 2012 v 10:48 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Jsema až neuvěřitelná, jak často to dělám - na všechno se vybodnu a zůstávám na počítači dlouho do noci. Většinou si chatuju s Kájinkou... anebo se vesele pohybuji v blogovém světě. Ale znáte to - čím dýl vzhůru, tím dýl spíme.Takže dneska zase do desíti. Ale ještě je to dobrý oproti spánku do dvanácti, do jedné,...
Dobrá zpráva je, že jsem aspoň trochu rozpracovala Telmarínku, takže snad to už bude dobré. Zase mám menší problémy s It's hard to tell. Je to pořád dokola o hlavních postavách. No nic, zatím vás to nemusí zajímat ;DD
Tedy, zase budu u Andy otravovat, ale ta mi poradí :D hehehe. Prostě strašně využívám všechny okolo sebe a netrápí mě to :D
No nic, asi se půjdu ještě vyspat, a pak třeba sem hodím Telmarínku ;)

Kdy to skončí?

11. ledna 2012 v 16:59 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Věčně nálada na bodu mrazu. Tedy spíše když si vzpomenu na vás. Nedokážu napsat kloudné slovo do jakékoli kapitoly, co otevřu. It's hard to tell asi bude v počítači ležet ještě dlouho. Začátek jsem začala přepracovávat, ale za boha se nemůžu dostat dál!
Kašlu na školu. Teda takový je zatím můj postoj, což je vážně špatné, jde to se mnou z kopce. I kdybych ten sešit otevřela a chtěla se učit, nenaučím se ani písmenko. Nějak mi ta pozornost odchází jinam.
Mám písničky, které miluji! Díky mé skvělé Kačence♥, která byla tak ochotná a mě s pitomým připojením je stáhla.
Co jinak dodat?
O mém milostném životě zmínka nebude. Není co psát.
Musím říct, že i když mě ta škola nebaví a nezajímá, díky jsem poznala ty nejlepší lidi na světě! Mimo jiné Páju, což je holka, se kterou se neskutečně směju, když se oslovujeme lásko a máme zamilovaný řečičky. Nicol, ta nejkrásnější baletka na světě s obrovským srdcem na dlani a sarkastickými poznámkami. Ráďu a Kačenku nejmenuju, protože to jsou mý dva blázínci! Markétku, ta se na mě věčně zlobí, ale je skvělá!
No jo, srdceryvný článek, který se vyvinul z normálního omluvného článku :))♥

19. Kapitola - Všechno dobrý!

7. ledna 2012 v 18:00 | Barunie |  Rebelka jménem Finniganová
Tak! Snad se vše vrací do starých kolejí. Jsem ráda, že jsem aspoň tuhle kapitolu dokončila, a ted se vrhnu na Telmarínku, netuším, proč jsem najednou u ní aktivitu skončila, ale Aslan se nesmí nechat čekat! :D
Užijte si naší milou malou rebelku! ("Barunie, nepřej si mě! Budeš žrát slimáky ještě dlouho! Kde mám tu zatracenou hůlku?!" "Uklidni se, Leanno, čtenáři tě zbožňují!")

"Charlie, není to moje parketa, ty omluvy proradný!"
"Dělej a nemel!" strčil mě k Albusovi.
"Albusi, než na mě začneš řvát, nebo mi zpívat Tichou noc jako Lily, vyslechni mě. Jsem totální kráva, kvůli mně jsou všechny hádky, ale já už jiná nebudu. Udělala jsem dost chyb, víc než kterýkoli jiný student, neposlouchala vás, když jste mi říkali, co všechno se mi může stát a co nemám dělat. Vím to. Jsem pitomá, ale mám vás všechny ráda jako nikoho na světě. Tak mi prosím odpusť!"

Válčím s dessy

7. ledna 2012 v 16:06 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Můj blog poslední dobou nestojí za nic.
Už chci jaro, období, kdy snad budu mít inspiraci, lepší náladu a chuť psát jako nikdy víc. Ještě nikdy jsem v sobě necítila větší zmatek, únavu, blbou náladu a vůbec vše špatné.
Vlastně první věta vystihuje moji neaktivitu. Od pondělí jsem nic nepřidala, pokouším se, ale nic.
Jak vidíte, na designu jsem něco splácala, aspoň nějaká změna, když už nic jiného, ale s barvou stránky se nebudu patlat, protože ani netuším, kde se přebarvuje. Doufám, že vám to nevadí, chtěla jsem, aby to vypadalo dobře, jenže nic není takové, jaké chci.
Omlouvám se těm věrným, kteří ke mě chodí s tím, že jsem určitě něco přidala. Obávám se, že v nejbližší době to bude podobné. Neumím totiž předepisovat kapitoly. A zítra se moje aktivita přiblíží k bodu 0. Musím vypočítat dvě stránky mocnin a odmocnin. Agrh! :((

18. Kapitola - Charlie - záchranář.

2. ledna 2012 v 15:42 | Barunie |  Rebelka jménem Finniganová
Ano, skutečně se vracím na monitory vašich počítačů s další kapitolou. Zítra do školy, skutečně se mi nechce, ale co můžu dělat? Jen doufat, že mě v tom krku nezačne bolet ještě víc, zatím totiž musím být na hodinách a vědět, co opakují, abych dala pololetky :)) Což mi připomíná - nepíšeme ve středu test z matiky? Já bych řekla, že jo :D


Odpověď přišla překvapivě brzo. A taky nepřekvapivě tou nejhorší možností - hulákem.
"Neee!" zaúpěla jsem.
"Kolikátý už?" zeptal se mě Albbie. Rose vedle něho vypadala, že jí to vůbec nezajímá, Lily si odsedla ke kamarádům z páťáku, James tam vůbec nebyl a Hugo se samozřejmě lepil na Lil.
"Minimálně stý!" zamračila jsem se a huláka strčila do tašky.
"Otevři ho!" řekl mi Albus.

Ohlednutí za uplynulým rokem a několika měsíci:)

1. ledna 2012 v 0:00 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Ohlednutí za uplynulým rokem a půl
Je půlnoc. Okamžik mezi rokem 2011 a 2012. Přijde mi to správné na ohlednutí se za celou mou spisovatelskou kariérou. V listopadu 2010 jsem začala psát Kouzelníci vs. Alchymisté, můj debut. Tu povídku jsem dokončila a byla jsem na ni pyšná. Teď už vím, že to bylo strašně kostrbaté a nepromyšlené, ale myslím, že od té doby jsem se hodně zlepšila. Pokračovalo to přes Hollywoodský sen, na který jsem hrdá, protože když jsem si to po roce četla, chytlo mě to, ačkoli to byla takový ten kýč, že skupina čtyř dívek přijede z malého státu do velkého a potkají hvězdy, které se do nich zamilují. Ale bylo to tak dobře napsané!
Nikomu nevěř… jsem měla dobře promyšlené, bohužel mě to přestalo bavit, ale i tak to byl jeden z nápadů na špiony! Baseballová story, Nezbytná a Elfí proroctví jsou menší povídky, kdy jsem doufala, že je dokončím. Zjistila jsem, že se obtížně vysvětluje baseball, že se nesnadno píše parodie na Školu noci, že elfové už lidi moc nezajímají, což je dobře, poučila jsem se.
Když se ohlédnu, v roce 2010 vidím 14 letou holku, která má pořád iluze, co vypisuje do svých příběhů. Po tom roce a pár měsíců vidím holku, která se změnila. Nejen změnila školu, chování, ale ztratila i iluze a vkročila do velkého světa starostí. Připravuje se na dospělost, dělá chyby, pyká za své činy, pocity viny dusí v sobě. A stále píše.
Watsonová zasahuje získala velkou oblíbenost, za což jsem vám vděčná! A i když to nedopadlo podle vašich představ, psaní jsem si užila, čtení komentářů už víc.
Projekty do budoucna
Chtěla bych dokončit Leannu i Telmarínku, chtěla bych, aby Když jsme spolu nedobrovolně získalo hodně čtenářů a vůbec. Chtěla bych, aby můj blog zůstával živ ještě dlouho.
Nějaké info o dalších povídkách - It's hard to tell jsem kompletně celé vymazala a začínám od znova. Ale mám to dobře vymyšlené!
Uvidíme, co mě ještě napadne. Každopádně mám teď přesně stanovené povídky, které píšu.
Přeju vám, aby rok 2012 byl skvělý, ještě lepší než ten předchozí. Aby se všechna vaše přání vyplnila. Než to dočtete, už dávno bude rok 2012, ale to nevadí.
Pojďme si rok 2012 užít nejvíc, jak to jde! (Dřív než bude 21.12 :D)