BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Únor 2012

Profil single zpěváka

26. února 2012 v 17:57 | Barunie |  One Direction - jednorázovky

původně jsem si myslela, že žádnou jednorázovku ze sebe nikdy nedostanu, ale stalo se! :))

Dodneška si tu chybu vyčítám. Bohužel jsem smířená s tím, že jsem konala, jak mi mysl i srdce kázalo. Ovšem neznamená to, že mě to nebolí.
S Niallem jsem se znala už odmalička, naše matky spolu pracovaly a my spolu chodili do třídy. Vždycky jsem si o něm myslela, že je to idiot. Choval se šíleně, prostě jsem ho neměla ráda, ale před matkami jsme dělali, že jsme obrovští kamarádi.
Pak se něco zlomilo. Začalo to pomalu, zdravili jsme se, potom jsme se nějak začali zakecávat o přestávkách, posléze si ke mně sedal na obědě, doprovázel mě domů, chodili jsme ven…

To make you feel my love

23. února 2012 v 20:59 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Dlouho jsem se neozvala, jen co je pravda. Vlastně je to poslední dobou tím, že se snažím dohnat školu. Lépe řečeno si dopisuju sešity. Tedy… dopisuju, ale ve skutečnosti létám v internetovém světě konverzací s kamarády.

Konečně se mi po několika dnech podařilo dopsat kapitolu Its hard to tell. Jsem absolutně šťastná! Vypadá to pro mě příznivě, aspoň něco. Už se zase přistihuju, jak přemýšlím nad pokračováním. Brzo nebudu tak sobecká a začnu Robin publikovat. Už se těším na vaše názory!

Miluji pátky, ale zítra je nade mnou mrak písemky z psaní všemi deseti. Jak se tak pozoruju jen při psaní tohoto článku, tak mě čeká "fajn" známka. Za pět jako obvykle, víte? Mimoto jedu za sestřenkou, celkem se těším, neviděla jsem ji strašně dlouho.

Čtenářský klub v Praze!

20. února 2012 v 13:55 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Poněvadž jsem vesměs aktivní, co se blogových setkání týče, mám tu další skvělou novinku!

Víte, vždycky mě fascinovaly ty čtenářské kroužky (a mám takový malý sen, že bych se jednou vypravila učit buďto tvůrčí psaní, nebo prostě jen pomáhala dětem více číst), kde se lidé sešli a diskutovali o knížkách, ovšem nikdy jsem na žádný nenarazila. Taky jsem vlastně nemohla, protože moje okolí příliš nečte. A s mámou se těžko shodneme na stejné knížce.


Vidíš holku, která je možná pitomá, ale šťastná

16. února 2012 v 18:00 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Ahoj, po stopadesátitisících letech se vracím. Vylít si srdíčko, jako obvykle.

Takže, hlavní problém je, že si asi s povídkama dávám na chvilinku pauzu. Je to pár důvodů - například psychická nevyrovnanost (kdo se dokáže smát tomu, že pes uklouzne na ledu, že se třískne nohou o stůl, že se připadá jako ninja při loupání brambor?), jsem naprosto bez insiprace, mám antibiotika...

Uuuuh! Jo ted je to se mnou po zdravotní stránce blbý. Mám bakterii na žaludku. Jmenuje se Caroline!!! Není to divný pojmenovat svoji bakterii a povídat si s ní, že ne?

Hele, to je asi všechno, co jsem chtěla říct... sakra!

Dobře, tak ještě jedna situace tu je. Dneska jsme měli první focení prváků a protože jsem strašně paličatá, musela jsem tam být! Takže jsem se krásně vypravila na devátou hodinu do školy. Myslela jsem, že se vyfotíme a čus zase do postýlky. Ne. Drželi mě tam dvě hodiny (ekologie a zemák) a já byla minutu po minutě víc naštvaná a vystresovaná. Myslela jsem, že tam s sebou seknu. No, nakonec jsem vypěnila, ale celkem slušně. Mrskla jsem učebnicí němčiny proti podlaze a zavrčela, že mě to se*e. Musela jsem. Trochu se mi smáli, ale já byla naštvaná. A pak...konečně po dvou úmorných hodinách nás zavolali na focení! Wooohooo! Rychle jsem se rozloučila a vypadla ze školy. A pak jsem myslela, že s sebou seknu v metru. Vůbec chci s sebou nějak sekat co? :D

A nakonec jedna taková, která u mě vede:

Lenka Láskorádová zpívá!

11. února 2012 v 14:33 | Barunie |  Hudební recenze
Tenhle článek jsem psala už včera v noci, ale nějak se nechtěl publikovat, proto teď píšu zkrácenou verzi.

Nemohla jsem se o toto s vámi nepodělit. Ona má tak úžasný hlas. Nejvíc mě zaujal její výběr písničky, u mě si šplhla, protože tohle je moje nejoblíbenější od Aerosmith, ale taky vlastně jediná, která se mi líbí :D. Její hlas zní tak nevinně, neposkvrněně. I když občas jí to ujede.
Miluju Janet Devlin, holku z Irska, sice X-Factor nevyhrála, ale mě i tak zaujala. Je jedním slovem úžasná. Doporučuju její audition - Your song od Eltona Johna. Proč ti lidi z UK jsou tak úžasní? One Direction, Janet Devlin, Alexa Goddard...

I ty zdravotní komplikace snad brzo budu mít za sebou

9. února 2012 v 9:59 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život

Ahoj, po několika dnech si tu zase jdu vylít srdíčko.

Hlavní zpráva včerejšího dne je, že jsem byla u doktorky, kde mi zjistili nízký tlak. Chápete? Já už částečně vím, co mi je! Díky tlaku se občas cítím, jako bych byla mimo svoje tělo, nemůžu dýchat a motá se mi hlava. A taky jsem na to už dostala prášky. Jajks. No ale taky si ještě budeme muset zavolat pro výsledky odběrů krve, brali mi krev do ČTYŘ zkumavek! Tolik!

Nebel, Edward, Sheldon Cooper,... pardon, recenze sice nepíšu, ale už vaše příběhy znám, takže se omlouvám, že zatím tu nebude žádná zmínka...o vás. Nemám náladu.

Ne! Já už nechci ty pitomý vzpomínky!

6. února 2012 v 1:10 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Jsem šťastná tam, kde jsem! Tak mě už neotravujte!
Já nechci vidět šťastný okamžiky mého života! Ani ty smutný! Nechci! Chci žít realitou a na minulost se vykašlat! Tak proč to nejde?!
Nech mě! Já nechci brečet, tak i ty, pláči, z mého života vypadni! Já to nechci!
A ty mě taky otravuj, svědomí! Kvůli tobě se pláč vrací, kvůli tobě nikdy nebudu totálně šťastná!
Ale vzpomínky jsou nejhorší. A nejvíc nejhorší je, když si dobrovolně přivádíte pláč, vzpomínky a špatný svědomí díky písničce. Pardon, ale jiná už nebudu a tu písničku nevypnu. I když tak zatraceně nechci brečet. Je mi to blbý, ale potřebuju se vypsat. A hlavně vyspat. A sundat ty zatracený sluchátka s pitomou smutnou písničkou.

Z nitra srdce

4. února 2012 v 15:45 | Barunie |  Poezie
Ano zase jsem se donutila napsat básničku. Nebo spíš Múza přišla v nevhodnou chvíli, ale tak :) doufám, že se pesimismus bude líbit

Moments

2. února 2012 v 23:20 | Barunie |  Hudební recenze
Ne, nenuť mě brečet, mě se nechce!
Replay.
Pláč.
Vzpomínky. Sice nesouvisející, ale to je jedno.
Moments.
One more day.
Ne. Nepřemýšlej.
Dědečku...
Písnička tě vystihuje více než cokoli jiného. Chybíš mi. Ani nevíš jak. Nikdy jsem to neřekla takhle přímo. Odešel jsi tak rychle...
Ne! Já nechci brečet, musím se jít umejt, zaplout do postele a přemýšlet pozitivně. Dobrou, dědečku, já vím, že tam nahoře jsi!

Kapitola dvacátá druhá - Objasni to, Avery!

2. února 2012 v 12:33 | Barunie |  Rebelka jménem Finniganová
Takže jsem ji dokončila!je to u mě nenormální! :D to bude nemocí!

Jděte, slečno Finniganová, přijdete zítra!" madame Pomfreyová vypadala rozhodně a já se rozhodla vyhovět jejímu rozkazu. Poslušně jsem se zvedla a zamířila pryč.
"Finniganová?"
"Zabiniová?"
"Zdravím!"

Všechno je naprosto zmatené. Já jsem zmatená.

1. února 2012 v 9:20 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život

Jen mě trochu zaráží, že máme sysla v garáži. Počkat, nemáme garáž. Asi mi hrabe.
Žádná novinka.

No, asi jsem nemocná. Nějaká nechuť k jídlu. Včera jsem do sebe sotva dostala nesquik, dva muffiny a polovinu sáčků hranolek z McDonnald's. Nevím, čím to je. Strašně se mě bolela hlava, únava. Prostě děs. No dneska mám jednodenní léčení. Jsem ochotná zítra do školy jít, i kdyby mi bylo sebevíc blbě!

Začala jsem číst Stmívání. U mě úplně nenormální! Měla jsem k té knížce odpor. Nevím, bála jsem se, že kdyby se mi nelíbila, hodně lidí by mě přesvědčovalo, že je to úúúžasné. Ale mě se líbí ten styl psaní. Ten děj je trošinku jako z červené knihovny. Ne že bych měla něco proti :D akorát musím říct, že místo Roberta Pattinsona (nebo jak se to u všech pekel píše) si představuju někoho jiného :D