BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Březen 2012

5. Kapitola - Nestíhám!

31. března 2012 v 11:47 | Barunie |  Its hard to tell
Ano, ano! :D Pátá kapitola :D Víc nenapíšu, ještě jsem v polospánku :D nechápu, že mě drží ponocování, když vím, jak po něm vždycky vypadám - jako mrtvola :D


"Už se to nese!" ozvalo se od dveří, měla jsem sotva půl hodiny. Postavil před Harryho jeho kung pao a dva koláčky štěstí, mě jen tu kolu a nudle. Sám si k nám přisedl s obrovskou miskou kari rýže.

"Obžero!" zasmál se Harry.

"Ty máš, co říkat!" Lee ukázal na nálož jídla před ním. Já se potichu začala cpát, ale hltala jsem. Jinak to neumím.

"Takže, jakže jsi říkala, že se jmenuješ?" obrátil se na mě Lee.

"Robin, Robin Johnsonová."

Malé ženy - Louisa May Alcottová

30. března 2012 v 13:49 | Barunie |  Knížky
Pokud někdo tuto knihu četl v rozsáhlejším vydání, omlouvám se, protože já četla tu z knihovny, která byla z edice Veronika, a tam je jen ta první část. Přesto jsem z ní byla unešena.


Malé ženy je dílo odkrývající pravdy života, ať už se jedná o rodinu, nápadníky či kamarádství. Troufla bych si tvrdit, že je to nadčasové dílo.

Příběh se točí okolo čtveřice sester - Markéty, Josefíny, Elišky a Amálie. Popisuje jejich těžký život v chudobě bez otce, který se dobrovolně přihlásil do války, zato s laskavou a starostlivou matkou.

Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha - Miguel de Cervantes y Saavedra

28. března 2012 v 20:02 | Barunie |  Knížky


Don Quijote je starý mládec, žijící se svou hospodyní a neteří, který nejradši tráví svůj čas čtením hrdinských románů. Jednoho dne se mu to v hlavě trošku pomotá a rozhodne se, že svět je tak zničený, že potřebuje dalšího hrdinu. A tím hrdinem má být sám don Quijote. Opráší staré brnění po předcích, připraví svou starou herku a pojmenuje ji Rocinante, a vydá se do světa. Zažije mnohá dobrodružství po boku svého "panoše" Sanco Panzy.

4. kapitola - Náhody!

28. března 2012 v 17:11 | Barunie |  Its hard to tell

Dneska sem hodlám dát více článků. Začíná to další kapitolou a bude pokračovat kritikami některých knížek. Možná bych mohla splácat i něco o některých hudebních miláčcích :D hehehe, Barunie zase hrabe a je z ní leprikóóóón :DDD (btw. s leprikónama už otravuju nejméně tři lidi, jak nemůžou pochopit, že je vidím a určitě jsem taky malá leprikónka?!:DD)


Zase ten kluk. Okamžitě jsem před sebe strčila Leesh před sebe a otočila jsem se k nějakému stroji. Zaslechla jsem jen, že si objednává borůvkové smoothie. Pak jsem se opět lekla, protože mi někdo poklepal na rameno. Jason. Vedoucí zaměstnanec.

"Johnsonová? Máš polední pauzu!" oznámil mi přísným hlasem.

"Vážně? Fajn. Za hodinu tu budu."

Vylétla jsem ze dveří jako neřízená střela. A to se mi stalo osudným. Vzápětí jsem totiž na tričku měla obrovský fialový flek a opět jsem dostala neskutečný vztek.

Zkrocení zlé ženy - William Shakespeare

26. března 2012 v 22:20 | Barunie |  Knížky
Zkrocení zlé ženy
William Shakespeare

Příběh pojednávající o proměnlivosti lidské povahy, o různých formách lásky a oddanosti a zároveň o postavení žen ve společnosti.
Kateřina a Bianka žijí v Padově, jejich sesterský vztah není zrovna nejlepší, poněvadž jejich otec se rozhodl, že na krku nechce hádavou, hubatou a drzou starou pannu, a tak zdánlivě milá a poslušná Bianka trpí dostatkem nápadníků, ale bez otcova požehnání se nemůže vdát.

Dodatečně 1. kapitola - první den

26. března 2012 v 17:07 | Barunie |  Its hard to tell

Začnu dělat trochu zmatky :D ale já si vážně nevšimla, že mi vypadla jedna kapitola :D Dodatečně to teda přidávám :D a prosím, já vím, že jsem magor :DDD

Světlo prosvítalo přes stažené závěsy. Spokojeně jsem oddechovala, ale najednou začal zvonit budík. Okamžitě jsem měla otevřené oči, napřímila se a vstala z postele. Roztáhla závěsy, aby sluneční světlo pronikalo do pokoje, a zamířila do koupelny. Když jsem dokončila ranní hygienu, oblékla jsem na sebe černé kraťasy, modro-bílé pruhované tílko a v ponožkách zamířila do kuchyně.
"Dobré ráno," zamumlala jsem rozespale.
"Dobré."

3. Kapitola - Moře plné sentimentality

23. března 2012 v 14:16 | Barunie |  Its hard to tell
Ano! 3. kapitola opravdu následuje po druhé, takže mi to když tak připomeňte, až zase budu chtít okopírovat čtvrtou prosím :D
Mimochodem Malé ženy je knížka, která rozhodně stojí za přečtení! Už se těším až zase splácám něco-jako-recenzi, protože jsem opravdu fakticky naprosto závislá na každé krátké chvilce, co ji otevřu! :))

Byl to kluk. Podivně se rozhlížel kolem dokola. Zavrtěla jsem hlavou a dál se věnovala filmu. Kluk se tam ještě chvíli poflakoval a pak odešel. Byla jsem jen ráda. Můj super baleťáckej drdol vypadal směšně.
"Robin!"
Nadskočila jsem. Máma mě volala. Okamžitě jsem se zvedla od počítače a zaplula do domu.
"Ano, mami?"
"Mohla bys umýt nádobí?" nasadila milý tón.
"Ovšem," nevěřícně jsem si ji prohlížela.
"Nekoukej tak na mě. Připadám ti jako krkavčí matka?"
"Ale vůbec!" zavrtěla jsem hlavou a dala se do nádobí. Tedy spíše většinu jsem halabala nacpala do myčky, ale obrovský hrnec jsem musela umýt ručně.


Elantris - Brandon Sanderson

21. března 2012 v 19:57 | Barunie |  Knížky
Nejvíc překvapená jsem z toho já, ale opravdu jsem něco splácala o nějaké knížce. Neuvěřitelné!

Ne každý dokáže knížku číst několikrát. Vlastně většinu knížek odložím s tím, že si ji víckrát nepřečtu. Jen pár knížek mě dokázalo natolik zaujmout, že jsem se rozhodla je přečíst znovu. Vedle Harryho Pottera nebo Vampýrské akademie je to i Elantris z pera skvělého Brandona Sandersona.


2.Kapitola - Krácení času

21. března 2012 v 18:31 | Barunie |  Its hard to tell
Ano, ta neschopná holka za počítačem si zrovna vzpomněla, že je čas sem hodit další kapitolu! :D Dobře, jsem jen v poslední době zatížena vymýšlením. Ne přemýšlením, to totiž neumím! :D Navíc vedle mě leží 4 zajímavé knížky (Malé ženy, Sukuba, Hladová přání a Candide) a já totálně nevím, co dělat dřív. Proto jsem se rozhodla, že vymýšlení zatím nechám a pokusím se napsat něco-jako-recenzi. Nebo spíš dopsat, píšu ji už od neděle. Užijte si kapitolu, prosím, já jen doufám, že se vám to líbí!

Nikdy jsem ty slavné hvězdičky neměla ráda. Měly příliš vysoké ego, arogantní chování mě odrazovalo. A navíc, všechny ty ječící holky, které by vás klidně udupaly, kdyby za vámi stál třeba Brad Pitt nebo Jared Leto. Jednou jsem se s tím setkala. Tenkrát byl na naší pláži Justin Bieber. Jen jsem spatřila dav holek. Jako jediná jsem stála na druhou stranu než ony běžely, vytřeštila jsem oči a vzápětí jsem ležela pod jednou holkou, která se okamžitě zvedla a pištěla mi do ucha. Brr.

První setkání čtenářského klubu a navíc dojmy z plesu

18. března 2012 v 2:20 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život

Mám za sebou asi nejnáročnější víkend tohohle měsíce (ba možná půlroku). Dvě akce hned den po sobě, to už je vysilující. A když první je ples s botami na podpatku, ze kterých nesnesitelně bolí nohy, a druhá sraz se skupinou dalších pěti knihomolek, které po Luxoru chodí jako po muzeu a obdivují každou knížku, o které slyšely, je to opravdu únavyhodné!


Spáááát!

17. března 2012 v 18:35 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Ahoj, píšu jen rychlou zprávu. Včerejší ples jsem si nehorázně užila (zmínka a fotky budou později!) a dnešní sraz čtenářského klubu také (zmínka a fotka od yanny také později).
Jsem totálně zničená, neskutečným způsobem mě bolí nohy, únava, hlad...

Its hard to tell nastavím asi zítra a na komentáře pod minulým článkem taky budu reagovat až zítra. Děkuju za pochopení, miláčci! :))

"Je čas na pád," řekla jsem a nazula si podpatky

15. března 2012 v 18:05 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Barunie jde plesat!
Ne dnes, ale zítra! Imatrikulačák se nebezpečně přiblížil a já jsem strašně ráda, že konečně mám šaty, boty i všechno ostatní jakžtakž zařízeno. Boty, to je hlavní problém. Jsou na podpatku. A já mám nepříjemný pocit, že brzo poletím dolů. Já nechtěla podpatek, neumím na tom chodit, ale ty boty byly tak krásné a říkaly: "Vem si mě!" Tak je mám. Na noze, ještě s domácíma tepláčkama dělají outfit mnou nazvaný "dcera sultána Solimána" :DD Teď si z toho dělám srandu, ale já nemám boty, v kterých bych přežila cestu metrem ve zdraví. Bude se to řešit zítra. To je mi podobné.


1. kapitola - Dobré ráno, práce!

13. března 2012 v 19:58 | Barunie
Po prologu logicky první kapitola :) půlroční práce, takže doufám, že se vám to bude líbit. Je to tedy napsané v ich formě. Kdovíproč mi to vyhovuje více:)

Světlo prosvítalo přes stažené závěsy. Spokojeně jsem oddechovala, ale najednou začal zvonit budík. Okamžitě jsem měla otevřené oči, napřímila se a vstala z postele. Roztáhla závěsy, aby sluneční světlo pronikalo do pokoje, a zamířila do koupelny. Když jsem dokončila ranní hygienu, oblékla jsem na sebe černé kraťasy, modro-bílé pruhované tílko a v ponožkách zamířila do kuchyně.

Its hard to tell - prolog

11. března 2012 v 16:00 | Barunie |  Its hard to tell
Něco mi říká, že jsem vás napínala dlouho. A taky mi to něco říká, že se vám to bude líbit. Teda spíš já osobně doufám. Měla bych sice psát i něco jiného, ale tohle mě zatím baví nejvíc v posledních dvou měsících, nebo jak dlouho na tom pracuju. Tak pozor pracuju na tom od 26.listopadu. Wow.
Děkuju mé milované Andy Ryan za nový "reklamní" design k této povídce, je úžasný, takový letní :)

Robin stála na pláži. Žabky držela v ruce, na sobě měla kraťasy, tílko a tenký svetr. Pozorovala západ slunce, nohy si máčela ve slané vodě a přemýšlela.

Today

11. března 2012 v 1:47 | Barunie |  Its hard to tell

Nějak mě vyrábění tohohle chytilo. :)) nevím, jak dlouho vás budu napínat, ale rozhodně si vás začnu brzo dobírat :D vlastně ty drahoty jsou asi lepší než sama povídka ;)) Jdu spát. Dobrou. Dneska to vypukne.

1 Day to Go!

10. března 2012 v 15:37 | Barunie |  Its hard to tell
Občas jsem dost velká mrcha. A teď budu extra velká!

Co mě k napsání této povídky inspirovalo?
Doslova jedna písnička. Nechci prozrazovat jaká, ale byl to nápad v jednom okamžiku. Pak se postupně začaly nabalovat další a další a už jsem měla napsaný prolog, posléze první kapitolu a zatím mám dopsaných 12 kapitol!

Myslím, že další otázky mě nenapadnou. Jsem na tuhle povídku dost pyšná, protože...prostě jsem!
A doufám, spíš přeju si, aby se vám líbila.

Mimochodem, tahle povídka mě dokonce donutila vytvořit jeden ze svých grafických "zázraků", což je tohle nahoře :DD

Pátek, pátek, pátek!

9. března 2012 v 14:05 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život

Tak jsem se dočkala! Konečně pátek a s tím spojený neomezený čas k psaní! Velice pochybuju, že si tohle přečtete, ale zkusit to můžu.
Mám takový nápad. Už dlouhou dobu si říkám, že nebudu sobecká mrcha a hodím sem zase něco ze své tvorby, konkrétně obrovskou závislost Its hard to tell. Možná mě přetrhnete, ale ještě vás budu napínat dva dny! Je to velká událost, co se mého posunutí stylu psaní týče, takže budete čekat? Těšíte se? Já bych byla ráda, kdybyste se těšili!

Ach bože, už jen týden a můj imatrikulačák nastane! A já nevlastním nic z plesové výbavy - nemám šaty, boty, nic! Dobré je, že příští pátek budeme mít volno, za což skáču radostí do stropu. Budu muset vymyslet, jak se namaluju, co s vlasy apod. LUCERNO, ČEKEJ NA MŮJ FAMÓZNÍ VSTUP! (Přinejlepším poletím ze schodů hlavou napřed:D)


Dokonalý vzor

6. března 2012 v 14:38 | Barunie |  One Direction - jednorázovky
ahoj, ahoj, ahoj! :))
Zrovna včera jsem dopsala jednorázovku, psala jsem jí asi tři dny stylem "jednovětka" - když mě napadla věta, napsala jsem jí a zase jsem dělala něco jiného, opakováno asi 100x za den. :D Já jen doufám, že se vám bude líbit a že mě budete chtít zabít jako moje kamarádka :DD

Povím vám můj tragický příběh. Poznamenalo mě to na celý život a přála bych si, kdybych si ty věci uvědomila dříve, než se to stalo. Byla jsem blbá a teď toho lituju.
***
Před dvěma roky jsem ještě byla naprosto v pohodě, nic mi nechybělo. Měla jsem stipendium na sportovní škole, kamarádi byli stejní magoři jako já, můj perfektní stejně starý brácha si získal srdce celého světa... nekecám. Dokonalý Liam byl mým vzorem, skvělým dvojčetem a nejlepším kamarádem v jednom. Odmalička zpíval a brzo se díky X-Factoru stal slavným. Všechno mu v životě vycházelo. A pořád tu byl, aby mě objal a řekl mi: "Neboj, Hailey, všechno bude dobré!"
***

You still have that blue guitar...

4. března 2012 v 21:10 | Barunie |  Hudební recenze

Jednou se naučím na kytaru. A až to udělám, půjdu na Václavák a zazpívám tuhle písničku, protože jí zbožňuju! Celeste Buckingham jsem nemusela, ale ta písnička... ve mě vzbuzuje strašně pohodové pocity, jakési bezpečí. Připadá mi, jako kdybych tu melodii měla v hlavě už dýl. Dřív než jsem si ji poprvé pustila. Prostě jí zbožňuji. Je skvělá!

btw. jen jsem chtěla, abyste to věděli, protože až uvidíte nějakou krávu na Václaváku, která falešně zpívá, budete vědět, kdo to bude! :DD

Vlastní cíl

2. března 2012 v 18:41 | Barunie |  Poezie
Říkala jsem si, že můj blog nějak zeje prázdnotou a protože jsem si náhodně vzpomněla na moji básničku, se kterou mi pomohl kamarád a ještě není dodělaná, tak jsem část hodím, ta druhá část, což je jen pár veršíčků, mi nepřijde dobrá. Doufám, že se bude líbit, je to trochu netradiční pokus básnit, co se mých básniček týče. Navíc opravdu polovina "patří" mému kamarádovi Mártymu. Děkuju za všechno.

Nejsem dokonalá, nikdy jsem nechtěla být, tak si všímej sebe a nech mě žít
Jdi si vlastní cestou, vyber si svůj cíl?
dej do toho srdce, snaž se trochu dýl