BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Duben 2012

Dávám nahoru hlavu svou

27. dubna 2012 v 19:35 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Je to po dlouhé době, co mě písnička donutila napsat nějaké filozofické pojednání. Smích.
Ale ano, tuhle skladbu jsem slyšela teprve dneska. A myslím si, že je to opravdu povzbudivý song.
"...že poslední, co umírá, je naděje."
Ano, zažila, žažívám a ještě zažiji spoustu tmavých dnů. Situace příjemné i nepříjemné. Situace, které se zdály být nezvladatelné. Situace, které mě poznamenaly. Možná na celý život. Ale zvládla jsem to. Mám za sebou za těch 16 let opravdu dost a víc toho ještě na mě čeká. Ale dávám nahoru hlavu svou. Všechno jde zvládnout, i když to tak nevypadá. Stačí neztratit naději. Mít sen. Věřit něčemu, i kdyby to mělo být nedosažitelné. Protože když budu věřit, že to zvládnu, tak to buďto vyjde, nebo to podělám. A bude to jen moje vina. Nikoho jiného.
"... ono se na kolenou fakt moc chodit nedá, lehko se to řekne, ale těžko se od země zvedá..."
Ano, jsem příliš optimistická, naivní, ale jsem si jistá, že nějaká spravedlnost přeci jen existuje a i když to tak občas nevypadá, nějaký bod jistoty, která tě zvedne, je. Pro mě je to moje maminka, která za mnou vždycky bude stát, ať už se budou dít špatné věci. A já budu stát za ní. Neprožíváme zrovna šťastné období, ale umět se usmát (a já se usmívám falešně) v časech zlých je umění.
"...nepřestávám věřit, že za tou oponou to světlo je..."
Ubrečená jsem spěchala ulicí za kamarádkou, přestože jsem se jí rozbrečela na rameni a ona mě utěšovala, zvedla jsem hlavu a usmála se.
DALA JSEM SVOU HLAVU NAHORU.

11. Kapitola - Samá překvapení

25. dubna 2012 v 21:13 | Barunie |  Its hard to tell
Ano, jsem schopna přidávat jen tohle. Omlouvám se... ://
Terino, měla bys mít radost :D

Ten pitomec totiž mířil na jednu z těch plážových párty, které mě rušily při spaní. Dál mě táhnul plnou parou vpřed a můj předpoklad se vyplnil - boty jsem měla plné písku a v tu chvíli mi to ani nevadilo, protože jsem tam jít prostě nechtěla. Tohle mi zničilo můj klamný život i společenské postavení, jež mě už naprosto nezajímalo. Předtím bych pro to, abych tam mohla být, zabíjela. A předtím mi taky záleželo na mé oblíbenosti. Teď ne.
"No tak, přece nebudeš v jednom kuse zalezlá doma!" přemlouval mě.

Mám Němku, Němku, Němkuuuu! :D

23. dubna 2012 v 14:32 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Fajn, jen rychlá zpráva - konečně jsem dostala Němku na výměnný pobyt. Záviďte, jmenuje se Felizitas, ale říkat jí budu Feli :D Je jí šestnáct a je to vesničanka :D Dělám si srandu, ani nevím, jak vypadá... zatím. Jsem strašně šťastná, protože jsem na její mail čekala dlouho. A neuvěříte - její 19 letá sestra, která absolvovala tenhle výměnný pobyt, měla taky Barboru! :D

Půjdu se podívat na učení (hahahaha) a pak zalehnu k Eragonovi :3

Fááájn, nevím, co bych psala - možná to, že ještě nevím výsledky odběrů krve. :D A byla jsem dneska hyperaktivní, po týdnu do školy, no nebuď.

Pod perexem nejlepší verze "Part of me"

10. Kapitola - Co se vlastně stalo...

21. dubna 2012 v 20:00 | Barunie |  Its hard to tell
Ano a rovnou přicházím s další kapitolou. Nestíhám!O:)
Zítra pražské knihomolky ovládnou Harfu♥ neskutečně se těším!

"Děláš si ze mě srandu?" byla Harryho první reakce. Zavrtěla jsem hlavou v gestu poraženého.
"Ti pitomci to všechno hodili na tebe a tebe málem vylili ze školy?" nedokázal tomu uvěřit. Jeho výraz se podobal tomu mému před rokem, tedy spíše na konci června.

Slabé chvíle

21. dubna 2012 v 19:55 | Barunie |  One Direction - jednorázovky

Ano, po 4 hodinách, které jsem měla strávit nad učebnicí chemie, jsem dopsala trošku "pikantnější" jednorázovku. Já vím, je to trochu nedotáhnuté, ale je to šíleně dlouhé a nechtělo se mi z toho dělat kapitolovku. :D Doufám, že se bude líbit ;)

Byla jsem na koleji teprve krátce, jen pár dnů. Ještě jsem přesně nevěděla, jak to na koleji chodí. Do pokoje mě přiřadili k celkem milé dívčině, která se snažila mi vše ukázat.
Kvůli rudým vlasům jsem trochu vyčnívala z davu. Nikdy jsem nepotřebovala všechnu pozornost strhnout na sebe. Bohužel přechodem na kolej se to trošku změnilo. Byla jsem ta nová, ta, kterou chtěl každý poznat.
A samozřejmě jsem se stala obětí pitomých vtípků. Několikrát to byla rozházený pokoj, šlehačka v botách, apod. Prostě se jim líbilo ponižovat někoho, koho neznali.


Vrať se mi, prosím

19. dubna 2012 v 17:51 | Barunie

Ano, takhle jednorázovka přímo nesouvisí s 1D, jen možná některými prvky, takže i kdybyste je neměli rádi, prosím, přečtěte si ji, Souvislost s One Direction je asi 0,01% :DD
Jsem na tuhle hodně pyšná ;)

Stála jsem u okna a po sté se rozhlížela po prázdné, ztichlé ulici. Už jsem ani nepočítala, kolik zbytečných minut jsem strávila jen vyhlížením přes zaprášené skleněné tabulky.
Roztržitě jsem zastrčila neposedný pramínek černých vlasů a znovu vyhlédla ven. Kde tě mám? Tebe, jehož postrádám nejvíce?

Slzy štěstí. A já myslela, že je nikdy nezažiji.

19. dubna 2012 v 0:12 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Já vůbec nechápu, proč teď slzím. čtu si ty nádherný komentáře, který říkají, že se jim líbí něco, co jsem napsala, že jsem krásná a já... je toho na mě moc. Jsem šťastná. Nikdy bych si nepomyslela, že mi tolik lidí pochválí něco z mé skromné tvorby. Nikdy bych si nepomyslela, že aspoň jeden z mých neskromných snů se splní. Ten sen byl oslovit širší okruh čtenářů. Povedlo se mi to a ten pocit je neskutečně úžasný. Ano, jsem teď šťastná. Vynervovaná a šťastná. Miluju ten pocit, ten, který ti říká, že možná nejsi takový ztracený případ, jak si všichni myslí.
Jen jsem vám to potřebovala sdělit. Přihazuju ještě jednu "půlnoční dubstepovou"

Utápím svůj smutek v tic tacích.

17. dubna 2012 v 14:40 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Utápím svůj smutek v tictacích. Zajímavý název, že?
Myslím, že pravdivý. Před malou chvílí jsem se vrátila od doktorky. Jo, měsíc lítám mezi školou a doktorkou. Vůbec nechápu, co se se mnou děje, ale to asi nikdo.
Řeknu to jen zkráceně - brali mi další krev. Třetí odběry krve za poslední dva měsíce nebo kolik. Tyhle byly pro zjištění, jestli mám alergii na laktózu a mléko. Pokud budou negativní, doktorka mě pošle na testy do nemocnice. Jásám.

9. Kapitola - Tajemství

16. dubna 2012 v 18:31 | Barunie |  Its hard to tell


Ach ano, na přání Tarzana je tu :DD Bromanci vám sem dávat nebudu :D jste moc malý :DD

Když si to tak zpětně uvědomuji, bylo fajn se konečně cítit jako normální holka, která má kamaráda. Nezáleželo na tom, co jsme byli a stejně jsme si rozuměli. To odpoledne jsme totiž šli a oba si koupili naše oblíbené příchutě milkshaků. A protože jsem brzo poznala, že Harry je blázen, s těmi osmi kelímky jsme se nejdřív táhli na naše místo a pak posazení na písku upíjeli.
"Dej mi ochutnat banán!" Harry se začal sápat po jednom z mých kelímků, ale já ho okamžitě přes ruku plácla.
"Ne, to je moje!"

Další ze sebestředných...

15. dubna 2012 v 16:21 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život

Připadá vám, že ještě nejsem dostatečně sebestředná? Tenhle článek vás asi vyvede z omylu.
Možná si ještě vzpomenu na pár věcí, které o mně ještě nevíte, ale asi teď napíšu to nejdůležitější, co si o mě musíte zapamatovat.

Moje jméno (se kterým jsem dlouho válčila) zní Barbora. Zbytek nepovím, je dost děsný. Momentálně mi je 15 let, ale zbývá 28 dnů a přijde vytoužená 16ctka. Studuji obchodku (na kterou si často stěžuji). Moje nejlepší kamarádka se jmenuje Markéta. Psaní povídek se věnuji už něco okolo jednoho a půl roku. Ale náběh jsem měla už před čtyřmi, ale… bylo mi 11, sakra! Ujíždím na střelené Cher Lloyd, sladkých One Direction, talentovaných Cimorelli, neskutečných dvojčatech Megan and Liz, úžasňácké Megan Nicole, neuvěřitelných VazquesSound, nevinné Janet Devlin, brutálním Skrillexovi, Modestepovi, niggovi Tempa T a dalších. Nebudu vás zatěžovat milionem dalších jmen. No… i když musím se přiznat, že One Direction infection zasáhla většinu mého mozku, takže…

Ať je ti sebevíc blbě, pořád může být hůř

15. dubna 2012 v 0:53 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Ahoj, ahoj.
Jen jsem chtěla podat rychlou zprávu, proč včera nic nepřibylo. Ano, zase se čas posunul na neděli. Sakra.
No... jak to jen říct. Včera jsem byla s kamarády v centru na Letné. A zkrátka, zalehly mi obě uši, ale tak se dělo asi hodinu! No každopádně jsme pak s Markétou jely domů, nacpané tousty a obě s chutí se pozvracet při nejbližší příležitosti (ona se dokonce pozvracela).
Když jsem dorazila domů, dokázala jsem jen ležet v posteli, v hlavě mi hučelo, bylo mi na zvracení, a dokonce jsem snad měla teplotu. Ted jsem jen rychle vzala notebook, abych vám to objasnila. Snad mi dnes již bude dobře a něco přidám. Dobrou noc.

Pomocná ruka

13. dubna 2012 v 22:45 | Barunie |  One Direction - jednorázovky
ano, další z jednorázovek. Je to trochu narychlo kvůli Ali, tak ale snad si to přečtete :))

Zapálila jsem si další cigaretu a vykoukla z okna zataženého žaluzií. Sledovala jsem poklidný život svých sousedů v okně naproti mému bytu.
Malá holčička hrající si před spokojenými rodiči, kteří seděli v objetí. Jak dokonalé. Svíral mě pocit závisti v hrudi. Závist, protože jsem si opět bolestně připomněla, že tohle nikdy nezažiji.
Roztrpčeně jsem si opět popotáhla z tenké trubičky naplněné tabákem a vydechla. Jak mi to mohl udělat? Jak? Našla jsem pro Samuela tisíce různých jmen. Idiot, kretén, pitomec…

Tak nějak o minulých a budoucích dnech.

13. dubna 2012 v 15:44 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život

Protože je blog něco jako můj veřejný deníček (ano, opravdu to takto nazvu), musím se zase ohlásit. Bezmála každý den je tu něco o mě. Ano, o holce, která si momentálně není jistá, zda má vůbec nějakou osobnost. Ale o tom snad někdy jindy.

Za prvé k obrázku. Jop, konečně jsem se řádně rozečetla... a rovnou za dva dny přečetla zbývajících 200 stránek Hunger Games: Vražedná pomsta. Já jsem z tý ságy tak vynervovaná, protože musím číst dál a dál a očekávám víc a víc napětí. Sakra, potřebuju nutně 3 díl!
A za druhé k obrázku - "Pickwicův klub po sta letech znovu obnoven" aneb Cup of literature se schází podruhé! Ano! Skutečně jsem se po měsíci dočkala a je naplánovaný další sraz, takže pokud náhodou by se pražským knihomolkám nebo těm, kteří by byli ochotní dojet do Prahy, zachtělo, můžou se přidat - upozorňuji, že podmínka je přečíst si Malé ženy :D dobře, není to podmínka, ale sraz se bude nést v tomto duchu. Takže asi tak 23./24. dubna očekávejte další článek naprosto nadšeného magora ;D Stačí kliknout na odkaz a dostanete se na facebookovou stránku se všemi podrobnostmi ;)

Čo je smiešne?

12. dubna 2012 v 17:50 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Dlouho jsem přemýšlela, kam tohle zařadím. Nic mě nenapadalo, až jsem si po chvíli řekla, že je to vlastně moje myšlení... jen ho napsala Ali. Moje slovenská kamarádka, se kterou si dopisuji :)) je to MAGOR :D asi jako já, takže jsem byla nadšená, když mi dovolila to sem hodit. (btw. je to adminka stránky One Direction Story, kam píše i svůj příběh a je hodně talentovaná ;))
Ach ano, doufám, že vám nevadí, že je to ve slovenštině. I já to přelouskala jedna dvě.
Takže, já se ptám - Co je směšné?

Čo je smiešne?
Často to býva naopak ako to má byť, ľudia sa smejú na tom, čo by nemalo byť na smiech, a nesmejú sa na tom, čo je určené ako vtip.
Často to pozorujem najmä v televízii, keď sa snažia byť vtipní a veľmi im to nejde.
Som jeden z ľudí, ktorí sa smejú na tom, na čom by sa nemali smiať a som na to hrdá. Pretože život nemá byť len o tom ako je všetko dokonalé a akí sme všetci seriózni. Nechápem ľudí ktorí sa aspoň raz nezasmejú na úplnej táranine.

8.Kapitola - Otázky...

11. dubna 2012 v 19:16 | Barunie |  Its hard to tell
Ano, není to tak, že jsem se na všechno vy***, jen nestíhám (bože, děkuji za to pracné předepisování!!). Bohužel pro mě je moje nátura natolik špatná, že i když vím, že nestíhám a měla bych něco dokončit a udělat to pořádně, radši se jdu najíst a válet se na Petřín s kamarádkami (ať žije slunečné odpoledne!!!). Takže jsem asi před půlhodinou dorazila domů a zasedla... k počítači, jak jinak. Jinak celkem slušně se rozčiluju nad HG a jsem z toho na prášky - číst nebo psát? Láká mě obojí, takže... překládám a kreslím :D. Jsem strašně strašná, chápejte.

"Vážně to chceš vidět?" zeptala jsem se jeho otázkou.
"Jasně!"
"Tak si sedni naproti mně!" ukázala jsem na druhou lavičku a on si sedl. Vytáhla jsem skicák a tužku. Tedy více tužek.

Starosti jedné obyčejné... ne, Barunie nikdy nebude obyčejná.

9. dubna 2012 v 20:13 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život

Ano, nadpis je hooodně sebestředný, ale momentálně jsem se rozhodla svou sobeckost, sebestřednost a všechny ostatní "úža" vlastnosti z tohoto článku vyřadit. Zajímavé.

Jen tak pro zhodnocení prázdnin - zvykla jsem si na pohodlí domova, fůru volného času a málo spánku. No... ono není normální za 5 dnů naspat asi jen 20 hodin. Jo. Většinu času jsem kreslila (více v dalších článcích), pak jsem také přečetla hodně... povídek, chatovala si s kamarádkami, dělala korekturu, poslouchala písničky. Prostě jsem na chvíli vynechala psaní. Mrzí mě to, ale nedá se s tím nic dělat. Nechci být přímo malířkou, jen jsem na chvíli dělala něco na odreagování a bavilo mě to. Jinak - samozřejmě je Barunie tak, jak ji znáte, zpátky a už plánuje další "mini" projekty, pokračuju v Its hard to tell, navíc připravuji zbrusu nový pojektík s Andy Ryan... budu psát od té doby, co přijdu ze školy, až do večera. Slibuji

Kresbičky mých blogových kamarádek

7. dubna 2012 v 15:17 | Barunie |  Kreslím!
Přiznám se, poslední tři dny maluji přes noci. například včera jsem byla asi do čtvrt na šest vzhůru (čekala jsem, jestli Niall Horan nepřijde na tweetcam, jestli máte tweeter, tak si mě přidejte - B_Prch) a neměla jsem co dělat, tak jsem si kreslila. Jop! První z kreseb je moje milovaná, uctívaná a vymodlená yanny. Jaháá! Práce asi 4 hodiny, dost jsem se s ní patlala a výsledek snad stojí za to. Kvalita opět špatná, mobil nic moc foťák :D


Už si zase hraju s tužkou - portréty dvou holek

6. dubna 2012 v 17:55 | Barunie |  Kreslím!
Několika hodinové práce, nejsem si jistá, jestli se vám to bude líbit, ale doufat můžu :) Naučila jsem se rozmazávat tužku a ty rozmazané rysy vypadají mnojem líp a líp se tím i stínuje! Omlouvám se, je to docela špatná kvalitka. Katniss focená asi ve dvě ráno pro yanny :3
První je Katniss z Hunger Games (její představitelka ve filmu samozřejmě.) Dokonce jsem si dala práci i s jejím symbolem - reprodrozdem, o kterém se dozvíte víc, pokud si tuto skvělou ságu přečtete!

Podivínka venčící psa

5. dubna 2012 v 16:52 | Barunie |  One Direction - jednorázovky
Vidíte správně, mě ty jednorázovky na téma One Direction ještě nepřešly :D Dneska trochu z jiného soudku - z pohledu samotného Harryho Stylese :D
Napadla mě při procházce se psem. Taková blbá náhoda a hned z toho vznikne povídka :D
No nic, doufám, že se bude líbit :)


Nevím, kdy jsem ji zahlédl poprvé. No dobrá, pamatuju si sice, jaké počasí tenkrát bylo, ale nepamatuju si přesné datum. Možná květen? No spíše duben, protože květen je teď.
Fajn, je to jen měsíc!
Teď tu stojím opřený o zeď. Asi jsem místo srazu v přesný čas nevybral náhodou. Ale hodilo se to všem, Niall dokonce slíbil, že bude jíst dřív, aby přišel včas. Jen počkat až zase půjde s tou krysou ven.

7. Kapitola - Dramatický odchod

5. dubna 2012 v 10:58 | Barunie |  Its hard to tell
Ano!
Konečně jsem korekturu, kterou jsem dělala asi 5 hodin dokončila! A navíc jsem dneska produktivní, dokončila jsem kratší kapitolu naší milé Robin a chystám se i na napsání nějaké recenze (pravděpodobně Samaru mezi našima knížkama - Hladová přání) :DD


"Letíš!" Jason na mě opět řval.
"Tak aťsi!" zasyčela jsem a sebrala si všechny věci, pitomou zástěru po něm mrskla. Zpozdila jsem se o minutu. Zatracenou minutu!
"To je napadení!" zaječel.