BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Červenec 2012

13. kapitola - Balení

24. července 2012 v 13:50 | Barunie |  Its hard to tell
Ačkoli jsem už žádnou kapitolu přidat nechtěla, vyžádali jste si ji. :)
Těší mě to, i když se moje předepsané už téměř blíží k závěru.
Děkuji za podporu.


Nacpi tomu pitomci do ruky aspoň leporelo!

23. července 2012 v 23:44 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
...aneb autorka článku se asi zbláznila, ale popadla ji neskonalá touha napsat něco přehnaně chytráckého.
Bylo to nedávno, co se mě další z mých drahých kamarádů zeptal, proč čtu. Nedokázala jsem to vyjádřit.
Proč tak asi čtu?
Asi protože se někde v mém mozku kdesi stala chyba (hahaha, nestala!) a já vyšla na svět s knihomolskými sklony. Protože mě čtení naplňuje (nehledě na to, že si díky četbě osvojuji gramatiku a celkově jsem chytřejší), protože aspoň nenadávám, když zničehonic vypadne elektrika a já nemůžu pařit někde Maincrafta /či jak se to jmenuje/. Dobrá, možná nadávám, když elektrika vypadne a já kvůli nefungujícímu světlu nemůžu číst v noci, ale to je jedno.
Chtěla jsem říct, že je těžké vyjádřit pocit, který následuje po dočtení opravdu skvělé knihy. A kvůli tomu zoufalému pocitu prázdnoty, který chci zažívat pořád dokola, čtu. Protože knihy učí, že i happyendy se dějí.

Divergence - Veronica Rothová

22. července 2012 v 15:34 | Barunie |  Knížky


Ve chvíli, kdy mi moje milá Tess začala povídat o jakési Divergenci, říkala jsem si, jakou ptákovinu to zase objevila. A když jsem se pořádně zaposlouchala, okamžitě mi na mysl vyvstala jediná myšlenka - vážně mluví o Hunger Games s jiným názvem?! Přeci jen můj osudový kluk, co mi zůstal v srdci ze všech knížek, je Peeta.


Prázdniny zatím trávím v posteli.

19. července 2012 v 22:15 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Zdravím z mé milované postýlky, kterou si v posledních dnech vyloženě užívám. :)
První prázdninový měsíc je skoro u konce a já zatím nepřečetla ani jednu knihu. Vážně podivné.
Jinak řečeno, nebyl čas. Prvních 13 dní prázdnin jsem totiž strávila s jedním z nejdůležitějších lidí, kteří v mém životě hrají velkou roli. Chtěla bych poděkovat Yanny za neuvěřitelně krásný čas na táboře, kam mě zatáhla. Byl to nádherný začátek prázdnin.
13 dní a ani jednou jsme se nepohádaly. Vážně, teď bych nejradši řekla: "Záviďte mi moji kamarádku!"
Práce v kuchyni nic moc, ale tolik prozpívaných, protančených, prosmátých hodin i za ty bolesti zad stály. :)
Mimochodem, tahle písnička od Cher je tu schválně - obě ji vyloženě zbožňujeme a já si tuhle v posledních dnech hodně oblíbila (možná také proto, že tak trošku momentálně vyjadřuje moje myšlenky...)
Tady sice nejdeme úplně skvěle vidět, ale fotila nás naše kamarádka Kamča, která byla na postu zdravotnice. Tímto jí také děkuji za krásné fotky rybím okem. :)
A já se jdu zase flákat k A Very Potter Sequelu. :) Užívejte si prázdniny a já se jistojistě ještě ozvu.

Gjorkové: Tajemství minulosti - Tereza Benešová

15. července 2012 v 13:04 | Barunie |  Knížky


Ačkoli to Colleen nebude chtít slyšet, musím uznat, že se mi Harry Potter v sukních více než líbil. :D


Tak abychom začali od začátku, Terezu Benešovou jsem potkala asi před třemi měsíci, když Yanny dávala 'materiál na recenzi', a opravdu "poznala" asi před dvěma týdny. Na křestu zmíněných Gjorků.
Malou Nefas si jednoduše zamilujete - dvanáctiletá, nepříliš oblíbená a ráda kouše. A teď vážně - černovlasé děvče, které dvanáct let vyrůstalo u upírů a které se po těchto dvanácti letech vrací domů. Jenže co když se doma necítíte jako doma?
Ono totiž zpočátku učení se v kouzelnické škole pod hladinou oceánu vypadá jako skvělá věc, jenže… Nefas postupně zjišťuje, že není mezi spolužáky zrovna vyhledávanou, ba naopak - zdá se, že se jí všichni bojí či ji nenávidí.