BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Osud je nevyzpytatelný.

19. října 2012 v 17:56 | Barunie |  Jednorázovky
Asi bych se více měla věnovat recenzím. Což mi připomíná, že bych měla jednu sepsat na Chrám Matky Boží v Paříži, ale to snad později... jestli vůbec. :)
Mám celkem špatnou náladu, tak jsem se uklidila do koutku a opsala jednodílnou povídku, kterou jsem dneska dokončila o hodině dějepisu. Nevím proč, ale napadl mě námět na téma Hony na čarodějnice. Tak snad se to bude líbit. :)


Utíkám, ani nevím kam. Všude okolo mne je jen odvrácená část našeho města - bahno, bída a nevlídnost. Šaty mám úplně špinavé.
"Chyťte ji!" zní mi pořád v uších. Hony na čarodějnice jsou v plném rozkvětu, ale vybrali si špatnou osobu. Nejsem čarodějnice. Nikdy jsem nebyla.
Čas od času na mém zběsilém útěku některý z žebráků ke mně vztáhne ruce a opakuje svou mantru: "Almužnu, prosím!", ale já nemám nic. Peníze, vůli ani budoucnost.
Slyším pronásledovatelovy kroky za sebou. Potřebuji utéct, ale nemám čas. A tak dál běžím špinavou ulicí, čas od času spadnu a znovu se škrábu na nohy pomocí opatlaných zdí okolo mne.
Proč zrovna já? Nikomu jsem nic neprovedla Ani jsem neměla čím zaplatit údajné náklady na potřeby k čarování.
Další pád na zem a další vrčení loveckých psů mně vytrhne z přemýšlení. Plíce mi spaluje příšerný žár, do boku jako kdyby se mi zabodávalo tisíce jehel. Ale pud, který mě nutí bojovat o život, je mocný a já přesto vstávám. Věnuji se dalšímu zběsilému úprku.
"Utíkej, maličká, zní mi v uších matčin hlas. Pro ni, pro se zachráním.
Zahnu za roh a noha mi sklouzne po mazlavé hmotě na dlaždicích. Slyším křupnutí a kotník mi vypoví službu. Proč teď? Překotné dýchám a pokouším se vstát. Z nohy mi vystřeluje prudká bolest. Snažím se doplazit ke dveřím. Chrčení psů za mnou mě děsí. Já to nevzdám...
Doplazím se k prahu dveří nejblíže mě. Začnu zoufale bušit do dubového dřeva.
Slyším hlasy, ale jsou příliš slabé na to, abych rozuměla. Zaplaví mě silné světlo a já hledím do tváře muže, který může být o dva roky starší než já. Laskavá i zároveň přísná tvář mě sleduje kamenným výrazem.
"Milost!" vyhrknu ochraptělým hlasem a po lících se mi začnou kutálet slzy. Něčí paže mě zvednou a zanesou do místnosti....

Dívčina nebyla nikdy dopadena inkvizicí. Našla azyl ve společnosti mladého zkrachovalého šlechtice. Smrt si ji však našla v podobě žárlivé bývalé družce muže, jež údajnou čarodějku zachránil.
Osud je nevyzpytatelný.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kacalan kacalan | Web | 20. října 2012 v 22:13 | Reagovat

Jednoduše...wow. Neskutečně dobře se mi to četlo a při "zranění" mě píchlo v kotníku :D Opravdu velice povedené :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama