BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Víš ty vůbec...?

24. prosince 2012 v 11:11 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život
Pevně věřím, že když to teď na konci listopadu nastavuji, dnes již bude za okny padat sníh a my budeme s horkým hrnkem v rukou užírat perníky a těšit se na dnešní večer. Každopádně tohle jsem napsala TOBĚ. A doufám, že se ti to bude líbit.


Musím to zformulovat do vět, ačkoli to není lehké.
Víš, že jsi vždycky byla mým vzorem? Asi ne. Chtěla jsem být jako ty, krásná, přátelská, prostě jako ty. Ale jsem ráda, že nejsem. Protože tak to má být.
Všechny tvoje maličkosti jsou pro mě dokonalé a budou, ačkoli to ty chtít nebudeš. To, jak mi říkáš Buráčku. To, jak se kočkujeme, až si z toho odnesu modřiny na stehně. To, jak se každé ráno maluješ u malého stolečku a vedle zrcátka stojí miniaturní šálek kafe, který vždy musím odnést do kuchyně odpoledne, jelikož ty ho tam necháš. To, jak umíš pocity vystihnout v těch tvých divných obrázcích, jež si věšíš na nástěnku. To, jak tvoje půlka je vždycky oproti mé uklizená.
Miluju tvůj smích, který se vždy rozléhá. Miluju tvoje dlouhé vlasy, které bych chtěla vlastnit. Miluju ten pocit pýchy, který mám pokaždé, když tě vidím v televizi či divadle. Jsem na tebe strašně hrdá. Miluju, že již teď si plníš sny. Miluju tvůj podivný styl oblékání, něco mezi elegancí a rastatamto. Miluju, když se ráno pohádáme, a když jedeme do školy, normálně se bavíme, jako kdyby se nic nestalo. Miluju to pouto, které máme. To, že se na tebe můžu vždycky spolehnout a obrátit. Ten pocit, že tu je vždy někdo pro mě.
Jsi stejná a zároveň jiná. Jsi výjimečná.
Uvědomuješ si vůbec, že když kreslíš, na čele se ti objeví taková vtipná vráska?
Nic si nedělám z toho, že se na můj účet bavíš. Nic si nedělám z toho, že na mě vyjíždíš, když jsi protivná, blbě se vyspíš či ti někdo zkazil náladu. Nic si nedělám z toho, že mě dennodenně stahuješ o všechno možné. Nic si nedělám z toho, že mě občas chceš vymazat ze svého života, že se neozveš, když něco potřebuji. Víš proč?
Mrzí mě, že se přede mnou uzavíráš, ale každá máme svá tajemství, o kterých ta druhá vůbec netuší. A to je na tom to krásné, pořád mám co odhalovat.
Jak mám vlastně vědět, kdo vůbec jsi? Jen cítím, že jsi moje druhá půlka duše. Jsi vtipná, krásná, proměnlivá. Jsi na jednu stranu mrcha, ale na druhou úžasná osoba. Občas jsi arogantní. Ale opravdu tě znám? Ano, znám. A ty znáš mě. Lépe, než kdokoli jiný.
Před pár desítkami minut jsem ti napsala. "Budu příliš melodramatická, ale máš tu mě navždy. Kamarádek je spousta, ale ty jsi jediná. A vždycky budeš. Mám tě ráda."
Pouto dvojčat je vždy ojedinělé. Kdysi jsme si slíbily, že jestli jedna z nás zemře, druhá se bude snažit žít tak, že bude žít i za tu druhou. Už teď ale vím, že jakmile skonáš první, nikdy se přes to nepřenesu. Nikdy. Jsi tu se mnou šestnáct let. Šestnáct let žiji vedle osoby tak pestré, že mi každý může tak skvělou sestru závidět. Jsou to jen slova, pocity. Ale pro mě to má váhu. Toto je můj dárek pro tebe, protože ty nejlíp víš.
Děkuji za vše.
Miluji tě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 PaPája PaPája | Web | 20. ledna 2013 v 22:14 | Reagovat

To je nádherný:).
Nejkrásnější je to s tím hrnkem a vráskou, u toho jsem se plně smála. :)

Máte krásný vztah! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama