BLOG SE PŘESTĚHOVAL.

Vítej!
Jsem 16 leté děvče, občas veselé, občas naštvané. Nejradši čtu, kreslím, chodím s kamarády ven, okukuju přítomné chlapce, píšu povídky nebo poslouchám písničky. Bohužel, pořád žádná sluchátka nemám :/ Více o mě se můžeš dozvědět buďto v menu, kde je jakýsi medailonek o mě. Doufám, že se ti tu bude líbit, oceníš můj styl psaní nebo tě bude třeba zajímat moje poznatky o životě či jaký je můj život :)
Tvá Barunie

Děkuju Neree Moore za perfektní nový design.^^

Varování: Pokud se mnou někdy navážete kontakt, brzo zcvoknete, protože si mojí úchylně nechutnou povahu zamilujete tak, že nebudete moct přestat :DD


Co dělat, když se nedokážeš normálně nadechnout?

4. února 2013 v 20:58 | Barunie |  Na chvíli uvidíš můj život

Poslední dobou se cítím... prázdně a zároveň plně. Rozporuplné pocity se prolínají do mé nálady. Jsem jako na houpačce, jednou jsem milý to člověk a o pár minut později všechny a všechno proklínám. Nevím, co se to se mnou děje.
Každý den se najde něco, co mi moji skoro perfektní náladu zkazí. Ano, já jsem ten tupec, který každé ráno vyjde s úsměvem z baráku, celou cestu se usmívá a jakmile přijde mezi své vrstevníky, úsměv najednou zmrzne. Puff, prostě se rozplyne. A není věc, která by jej vrátila zpět.
Cítím se tak nepotřebně. Jako kdyby nebylo nic, kvůli čemu bych dál měla žít. Nepřemýšlím nad sebevraždou ani nic podobného, ale ten pocit, který vám sžírá vnitřnosti, je jako nějaký nádor. Nemůžu se skoro pořádně nadechnout, nevím, co mám dělat, kam jít, jak odehnat ten pocit osamění, ačkoli v místnosti je dalších 27 lidí, z čehož by minimálně 3 byli schopní jakkoli mě podpořit a pomoct mi. Tohle je moje osobní Pandořina skříňka. Snažím se vypadat, že jsem ok, přičemž nejsem. A zatím asi nebudu.
I když... několik lidí mi řeklo, že mé pocity často vyplynou na povrch. Jak se jen mýlí! To jen prosakuje jen procento pocitů, co cítím.
Uklidňuju se, že nejsem sama, kdo to cítí. Ale jak to překonat? Není to deprese, je to jen... co to je? Jak se té hnusné koule pocitů, co mě tíží na srdci jako nějaký kámen? Co s tím?
Neumím však své pocity vystihnout slovy, které bych někomu mohla říct. Tak si je aspoň přečtěte a politujte mě. To přesně nechci, ale nedá se nic dělat. ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 best-shows best-shows | Web | 4. února 2013 v 21:06 | Reagovat

Ahoj, miluješ seriály? Omlouvám se, že nepíši k tématu, ale na mém blogu probíhá konkurz na adminy. Takže pokud by měl/a zajám, mrkni na to :) Jinak to prosím ignoruj. Děkuji a krásný tý(den) přeji ;)

2 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | Web | 4. února 2013 v 21:10 | Reagovat

Skús rozmýšľať nad pozitívnymi vecami, ktoré máš, napríklad, že máš domov, spomínaných ľudí, zdravie, čo by iní za to dali, čo máš ty, mysli na to. Ak chceš, kľudne mi napíš, kde ti môžem napísať, držím palce.

3 distressworld distressworld | Web | 4. února 2013 v 21:14 | Reagovat

ahoj , mám stejný problém jak ty . nedokážu svý pocity , své myšlenky napsat a ani je nedokážu vysvětlit . cítím se úplně stejně jak ty , pretože mi zkazí náladu i nějaká malá kravina a potom poslouchám celý dny smutný deprimující písničky . říkám si , že jsem nějaká zaseknutá , nebo to mám daný tak osudem ? nedokážu si odpovědět .. hele nejvíc co mi tak pomůže , že si pustím písničku , která vystuhuje mý pocity , situaci a podobně . nebo to sebe vyúisuju do deníku ( to ti doporučuju ) .
máš hezkej blog , přečtu si i další články které píšeš a doufám , že budeš v blogování pokračovat :)

4 Denileat Denileat | Web | 4. února 2013 v 21:16 | Reagovat

Tak to se cítíme někdy stejně. já se taky někdy cítím nepotřebně :(

5 vldo vldo | E-mail | Web | 5. února 2013 v 15:54 | Reagovat

Tak se cítím momentálně taky mno, je dobré brát život s nadhledem, ale ani já to nedokážu... Věřím že se ti vše brzo vyjasní. Pro nás budeš vždy nej. :D

6 Hani Hani | 8. února 2013 v 19:17 | Reagovat

Barunie.. takhle se asi cítíme všichni, alespoň někdy. Doufám, že se to nejdřív zlepší. Nelitovala bych tě, ale myslím na tebe. Obdivuju tě, za to, co jsi, co jsi dokázala. Vlastně tě ani neznám, ale jsi můj vzor, jestli to tak můžu říct. Drž se..

7 Lucylley Lucylley | Web | 3. března 2013 v 17:54 | Reagovat

Já měla obodobí, kdy jsem se snažila vypadat v pohodě, i když uvnitř mě se zbortil domeček z karet. Ne, že by fouklo jemně, ale zničila ho vychřice jménem láska. Není to stejné, ale i tak, ten pocit prázdnoty, u mě to byla i otupělost a neschopnost se bavit. Jo, na chvíli jsem se smála nebo měla z něčeho radost, ale rychle to přešlo a bylo ještě hůř. U mě to odnesli dveře, čtvrtky a hromada černé barvy, i když nejsem žádný výtvarný génius, tak to trochu pomohlo. A pak jen ten starý často omílaný čas, jo, ten není úplně nejhorší opravář :o) Drž se!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama